Jak jsem učil lyžování, aneb babysitting ve třech jazycích

Přece si nemyslíš, že tu jsi od učení 

Drtivá většina práce lyžařského instruktora v Čechách spočívá ve “výuce” takzvané Lyžařské školičky pro úplné začátečníky na plácku s dětským pásem. V praxi to není žádná výuka, ale babysitting děcek, které vám rodiče ráno na 1-3 hodiny pohodili, aby mohli jít nerušeně lyžovat na svah, protože permice byla drahá a sjezdovka za to stojí právě první tři hodiny ráno. To znamená, že ráno nafasujete v lepším případě tři, mnohem častěji však osm děcek, která se u snídaně narvala takovou dávkou cukru, že by mohla čůrat polevu. Myslíte, že v téhle konstelaci můžete nějaké z nich něco naučit? Ani prd, budete rádi, když je před obědem předáte v původním počtu a stavu.  

Čubky do seba...zprubuj tak...zachamuj!!!

Jak víme z hodin zeměpisu na základní škole, krkonošské hory sdílíme s Polskem. Poláci jsou sice nepříliš zdatní, o to však nadšenější lyžaři a proto v houfech berou českou stranu pohoří útokem, jelikož u nich prý sjezdovky stojí za starou belu. Nejpozději na svou třetí lekci tak zaručeně dostanete polské dítě, lhostejno, zda umíte polsky něco jiného než jednu z asi tří set variant “kurwa”. Po počátečním zděšení zjistíte, že malí Poláci sice představují lingvistickou výzvu, ale díky poněkud méně liberální výchově zase nezačnou řvát pokaždé, když se jim pod rukáv dostane trocha sněhu. A těch pár slovíček potřebných k výuce se stihnete naučit na lanovce z Google translate.

Přijde Čech, Němec a Polák...

Ne, takhle nezačíná vtip, ale noční můra. Když dětičky absolvují školičku pro nejmenší (čti umí zabrzdit pluhem), posunou se k instruktáži oblouků na trochu větší svah s pomou. A modří už vědí, co to znamená. Jedeme hada! Úplnou instruktorskou lahůdkou jsou neojedinělé případy, kdy je vaše skupinka, znovu osmi a více dětí, značně multinárodní. Typický vzorek jsou čtyři Němci, tři Poláci a dva Češi. Vaše první překvapení je, když největší problémy máte s těmi mrňavými českými bestiemi. Ty totiž ví, že se vždycky dokecají svého a nemají proto strach, že zkejsnou někde u vedlejšího vleku bez šance se domluvit. Němci mají disciplínu tak nějak vrozenou a hlavně si s vámi nerozumí ani slovo, takže se snaží pochopit co mají dělat z každé vaší grimasy. Polské ratolesti vám sice pár slov rozumí, hlavně jsou to ale tvrdá děcka, takže všechny útrapy skupinové výuky snáší s klidem a lehce flegmatickým úsměvem na tváři. 

A teď je na tom vleku nezabijte

Svoji první jízdu na “dospělácké” pomě často absolvuje dítě právě s vámi. Takže mu udělíte přesně tři jednoduché pokyny: ,,Strč si to mezi nohy, lyže drž rovně a nedělej pitomosti”. Víc říkat nemusíte, protože víte, že nahoře už jim pomůže vlekař a hlavně, víc pokynů si dětský mozek stejně nezapamatuje. No, stejně to dopadne tak, že vám minimálně dvě děcka před vámi  z toho vleku spadnou, protože nepochopily instrukci č. 3. A máte na výběr. Buď na ně cestou kolem zařvete, ať se ani nehnou a počkají, až k nim dojedete se skupinou. Ale zkušenost vás rychle naučí, že daleko jednodušší je u nich seskočit z vleku, jedno děcko vzít na záda, druhé do náruče a vybruslit s nimi nahoru dřív, než se vám rozjede skupina z kopce. Nahoře vyplivnete plíce, spolknete pár neuvěřitelně sprostých slov a v tomto duchu pokračujete do skončení lekce.

Proč Holanďané nelyžují?

Svoji nejbizarnější instruktorskou zkušenost jsem paradoxně zažil s dospělým. Na recepci školičky se zjevil zarostlý a mírně pupkatý pán s přítelkyní. Vyšlo najevo, že přítelkyně je Holanďanka a v životě nebyla na horách přesahujících výšku krtince. Jelikož jsem uměl dobře anglicky, byla mi svěřena do péče. Fakt, že přišla lyžovat v džínech a bundičce s kožešinou jsem shovívavě přehlédl, protože mi bylo jasné, že jí přítel doma o lyžování řekl jen to, že to bude zábava. Zmíněný přítel natěšeně odešel lyžovat na černou sjezdovku a já holčinu vyděšenou k smrti začal učit totéž, co čtyřleté děti. Chodit v lyžích, otočit se, zaplužit. Holanďanka naštěstí měla tu trochu pohybového nadání, takže po dvaceti minutách byla zralá na pomu. Při pohledu na modrou sjezdovku se mě jen zeptala ,,Why are you trying to kill me?”. Po dvou hodinách už jezdila poměrně slušné obloučky a docela se i bavila. Nicméně svého přítele, který si celé dopoledne bez ní užíval lyžovačku, při jejich shledání zpražila takovým vražedným pohledem, že měl nejspíš večer chlapec co žehlit.