Jiří Pospíšil představuje Muzeum Kampa

Po roce 1989 paní Meda Mládková svoji sbírku, která dnes čítá více než 2000 exponátů, přivezla do Československa. Z tehdy opuštěného areálu Sovových mlýnů se jí podařilo vybudovat muzeum, kde dnes převážnou část této sbírky vystavuje. Vedle stále expozice pořádá Muzeum Kampa celou řadu krátkodobých a střednědobých výstav. Pro tento rok muzeum pro své návštěvníky připravilo například retrospektivu významného českého malíře a skláře Vladimíra Kopeckého. Tato výstava je zpřístupněna právě v těchto dnech, slavnostní vernisáž proběhla 24. dubna 2014. Dále je pro tento rok přichystána velká výstava váženého českého výtvarníka Jiřího Koláře, který by se na podzim tohoto roku dožil sta let.

Nejen o umění a jeho studentských létech jsme mluvili s předsedou správní rady muzea Kampa, panem Jiřím Pospíšilem.

Studoval jste právnickou fakultu na Západočeské univerzitě v Plzni, jak vzpomínáte na svá studentská léta?

Rád vzpomínám na svá studentská léta. Právnická fakulta byla tehdy v Plzni nově založená. Díky tomu, že byla oproti jiným právnickým fakultám relativně malá, umožňovala studentům být blíže k učitelům, více s nimi komunikovat například o právnických problémech nebo se obecně více dozvědět.

Jaký jste byl student, zažil jste někdy zkoušku na třetí termín?

Nezažil, já jsem vystudoval na červený diplom, a pokud vím, tak jsem měl jednu nebo snad dvě dvojky z nějakých volitelných předmětů. Takže ačkoliv nechci, aby to vyznělo jako nějaká samochvála, asi jsem byl výborný student.

Po několika letech se ale na plzeňských právech začaly dít divné věci. Vy jste pak rok vykonával funkci děkana právnické fakulty. Jak vzpomínáte na tohle období vašeho života?

Velmi rád na to vzpomínám, já mám akademickou půdu strašně rád a to jak komunikaci s kolegy pedagogy, tak i se studenty. Sám nejsem žádný velký akademik, já jsem praktik. Po svém odchodu ze školy jsem na ní krátce učil, pak jsem se věnoval aktivní politice. Po letech jsem se na fakultu vrátil, když jsem byl osloven tehdejším rektorem panem docentem Průšou, abych zvážil kandidaturu na funkci děkana a pomohl tak své alma mater z problémů, do nichž se díky bývalému vedení v osobě pana doktora Kindla dostala. Občas docházím k závěru, že mě docela mrzelo, že jsem kandidoval pouze na jeden rok a pak se vrátil zpět do politiky. Možná jsem měl kandidovat na celé funkční období a fakulta by si tak ušetřila některé nepříjemnosti, které nastaly po mém odchodu v souvislosti s volbou nového vedení.

K Vašemu vstupu do politiky, vy jste v roce 1994 vstoupil do tehdejší Občanské demokratické alienace. Co Vás k tomuto kroku vedlo?

Politika mě vždycky zajímala. Už na gymnáziu jsme vlastně měli takový debatní kroužek se spolužáky a bavili jsme se o politice. Mým spolužákem byl a dodnes blízkým kamarádem je Martin Baxa, současný plzeňský primátor. Postupem času u mě rostl pocit, že krátce po dovršení osmnácti let, se začnu politice aktivně věnovat.

Vy jste za dvacet let v politice vykonával spoustu funkcí, byl jste ministr spravedlnosti, předseda legislativní rady vlády, stále jste poslancem. Na jaké z Vašich rozhodnutí jste nejvíce hrdý a co byste naopak udělal jinak, kdybyste měl tu možnost?

Pokud mám zmínit konkrétní věc, tak tou je určitě prosazení nového občanského zákoníku, což je historický právní předpis a já doufám, že bude platit další desítky let. Obecně mám radost z toho, že po dvaceti letech v politice mě nemalá část voličů má ráda. Rozumějme tomu tak, že jsem neudělal nic, za co bych se musel stydět, a že když přijdu do hospody, tak mi lidé nenadávají. Na druhou stranu, když jsem podruhé nastoupil jako ministr spravedlnost, řekl jsem, že budu mnohem razantnější vůči některým nepravostem a mrzí mě, že jsem již dříve proti některým krokům nejvyšší státní zástupkyně Vesecké nepostupoval razantněji. Proto jsem také ve svém druhém období hned na počátku navrhl její odvolání.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

V současné době není ten den tak hektický, jako když jsem byl ministr spravedlnosti. Nemalou část dne věnuji práci pro Muzeum Kampa a nadaci Jana a Medy Mládkových. Jménem paní Medy Mládkové spravuji chod muzea. Dále také v těchto dnech kandiduji do Evropského parlamentu. Práce politika se skládá z několika částí. Já osobně kladu velký důraz na osobní komunikaci s lidmi, kdy chci znát jejich reálné životní problémy, protože není nic horšího, než když politik ztratí vztah k realitě všedního dne. Pak je tu osvětová činnost, kdy se snažím objíždět školy a diskutovat se studenty o novém občanském zákoníku. Jako bývalý ministr spravedlnosti to cítím jako svou morální povinnost. A pochopitelně se také věnuji práci poslance, studiu jednotlivých zákonů, přípravě na schůze Sněmovny. Korektně ale přiznávám, že práce poslance je méně náročná než práce ministra. Pokud se chce ministr svému úřadu věnovat pořádně, není to o osmihodinové pracovní době, ale spíš o šestnácti a více hodinách.

Jak naopak rád odpočíváte?

Přiznám se, že méně aktivně, třeba čtením knih nebo na nějaké výstavě či v galerii. Chci ale začít více sportovat. I proto jsem si nedávno pořídil psa, se kterým budu nucen začít více chodit na procházky do lesa.

Kdybyste mohl něco vzkázat dnešním studentům, co by to bylo?

Rád bych jim vzkázal, že ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, žijí v nejšťastnějším období tohoto státu, žijí v období svobody a demokracie. Měli by si také uvědomit, že tohle období nemusí trvat věčně a proto bychom všichni měli být rádi, že jsme členy společenství, jako je EU a NATO. A protože je čím dál tím větší konkurence, rozhodně bych jim doporučil, ať studují, učí se jazyky, jezdí na zahraniční stáže a pracují na sobě.

18 května, 2014 - 15:57 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Lituje toho, že v Plzni zametal stopy po rychlostudentech ze své partaje jen rok a hrdý na, že byl přijat nový občanský zákoník, kterým je dvě stě let starý paskvil...

Jaký je Váš názor na klecový chov drůbeže?

Nebudu zapírat, že mě trápí často nehumánní přístup ke zvířatům. Byl bych nejšťastnější, kdyby slepice mohly být chovány na dvorku nebo na zahradě tak, jako to dělá třeba moje maminka. Ale uvědomuji si, že to v současném stavu není možné. Takže budu doufat, že do budoucna budou klece větší, aby to zvíře prožilo alespoň trochu slušný život.