Kafekolo. Takovej ten žlutej stánek...

Semestr začal, davy studentů valící se z metra stoupají po schodech a míří na zastávku autobusu 107. Stoupám s nimi, funím a přemýšlím, jestli těch schodů během prázdnin náhodou nepřibylo. Je brzy ráno, nebe je zachmuřené. Náhle moji pozornost upoutá něco... zářivě žlutého. A do nosu mě ihned praští opojná vůně kávy. Kafekolo, čtu na stánku a nevědomky zpomalím, když ho míjím. Barista sedící za pultem se usměje a zatímco šlape na kole, namele kávu. Nevěřícně zůstanu koukat a přemýšlím, jak ten stroj probůh funguje. Tak je to vlastně kolo nebo mlýnek? Každopádně je to skvělý nápad, pomyslím si a s širokým úsměvem pokračuji na autobus. Měla jsem si možná dát kafe, napadne mě. Třeba už tady zítra nebude.

Byl. I další den. A další. ,,A to kolo je fakt pojízdný?" ptám se baristy, zatímco šlehá mléko. ,,No samozřejmě," odpoví a podává mi hotové cappuccino. A tak jsem dostala nápad, jehož realizace na sebe nenechala dlouho čekat. Další týden jsme se u stánku sešli i s jeho majitelem Jakubem Chomátem a s naší fotografkou a vznikl tento skvělý rozhovor o projektu Kafekolo.

Kde se vzala myšlenka Kafekolo, kdo je autorem tohoto nápadu?

Jakub: Myšlenka se vzala u dvou kamarádů, tedy mě a Marka Nováka, potkali jsme se na studiích vedlejší specializace - Ekonomika sportu na VŠE. Společnost Kafekolo máme napůl. Jsme oba bývalí sportovci a máme rádi kafe, a tak jsme chtěli vymyslet nějakou ekologickou výrobu kávy, která bude zároveň propojená se sportem. Nechtěli jsme, aby to byla výroba na principu - zmáčknu čudlík, namele se kafe, zmáčknu čudlík, vyteče kafe. Ale ten barista, který je na stánku, to odpracuje, do každého šálku kávy dává kus svojí práce. Koncept a design kola je zakázková výroba z Londýna. Do ČR jsme ho přivezli na jaře 2017 a vyrazili jsme na první akce, festivaly.

Najdeme v Praze, popř. v České republice, další stánky nebo jsou v plánu? Kde všude vás můžeme potkat?

Jakub: Jsou v plánu. Teď momentálně máme jen tohle jedno kolo, samozřejmě ale přemýšlíme, jak to rozšířit. Ta myšlenka nám přijde výborná a taky máme skvělý feedback od lidí, že si pochutnali, vizuálně jim to přijde atraktivní a podobně. Takže určitě expanzi plánujeme. Aktuálně jsme pondělí až pátek na Vítězném náměstí, plus je možné si náš kávový catering rezervovat přes formulář na našich webových stránkách www.kafekolo.cz na soukromé akce jako svatby, firemní eventy a další. Občas se vyskytneme také ve Stromovce.

Proč jste Kafekolo umístili právě tady v Dejvicích? Proč ne třeba centrum (památky, turisti…)?

Jakub: Mně ti turisti přijdou jako obrovský byznys a my nechceme dělat čistě jen byznys. Dělání radosti lidem, jako jsou třeba tady ti studenti, je mnohem víc potěšující. To je jeden důvod. Druhý je, že v Praze je velmi komplikované získat povolení vůbec se stánkem někde být, a potom, proč se cpát někam do centra, kde těch míst, kde si můžete dát dobrou kávu, je hodně. Takže tady, navíc u výstupu z metra, nám to přišlo jako fajn nápad.

To kolo je opravdu pojízdné? Odkud sem s ním jezdíte?

Jakub: Ano, přesně tak. Tady se dají nasadit řídítka a tady dole je taková přehazovačka, kde se dá přepnout z režimu mletí kávy na šlapací režim, takže pak je cyklobarista schopný s tím poodjet. Parkujeme tady nedaleko, tamhle je parking a tam máme zázemí.

V čem je Vaše káva jiná, odlišná od firem Sturbucks, Costa…?

Jakub: Tak jednak je to jediný fakt našlapaný kafe, v tom je samozřejmě skrytý ten dvojsmysl, každopádně z mého pohledu je to zkrátka káva s duší. Není to ten nadnárodní řetězec, kde zaměstnanec chodí a mačká tlačítka. Ve Sturbucksu teď dostanete asi 68 otázek, než dostanete svoji vlastní kávu (smích). Přijde mi to zkrátka víc personifikovaný a i ta samotná příprava té kávy je pro lidi svým způsobem zážitek.

Jaký druh kávy nabízíte, střídáte nabídku? Co teď máte na mlýnku?

Jakub: Máme stoprocentní arabiku. Nyní bereme kávu od Kafe Kinga. Nicméně jelikož náš koncept je ekologicky zaměřený, chceme zkoušet a ochutnávat kávy, které mají nějaký příběh, nějaký přesah. Teď začínáme spolupracovat s nadačním fondem Arhuacos, což je káva, kterou pěstují indiáni v Kolumbii a za získané peníze si mohou koupit zpátky své pozemky. Druhá linie, o které teď uvažujeme, je BirdSong Coffee. Jedná se o certifikaci kávy, jejíž produkce také probíhá s ekologickým respektem, a to sice, aby se nevykácela buš a nevysázely se tam keříky jen za účelem čistě té produkce, ale aby zůstala zachována biodiverzita a právě stromy pro ptáky, kteří tam žijí, proto název BirdSong Coffee. Takže to je něco, na co chceme v blízké době přejít. Chceme si udržet vysokou kvalitu a chuť naší kávy, proto je testování trošku delší, ale myslím si, že to k tomu patří.

A země původu té arabiky?

Jakub: Teď máme Guatemalu. Zkoušeli jsme i různé druhy z Jižní Ameriky, Brazílii, Honduras, ale shodli jsme se, že ta Guatemala nám nejvíc chutná. A zákazníci se k nám často vrací, protože jim naše káva zachutnala. Samozřejmě je to velmi individuální, někdo má raději směsi, které najdeme právě třeba u těch velkých řetězců a které mají trošku univerzálnější chuť, a tudíž se strefují do širšího spektra lidí. My se ale rozhodli pro Guatemalu a už jsme u ní zůstali.

Tome, jak jsi se dostal k práci cyklobaristy? Pracoval jsi nebo pracuješ v nějaké kavárně?

Tom: Dostal jsem se k té práci velkou oklikou. Mám sice střední hotelovou školu, ale to s tím vůbec nesouvisí, spíš naopak, přesně kvůli tomu jsem v kavárně nikdy pracovat nechtěl (smích). Pak jsem ale studoval nonverbální divadlo a pantomimu a na konci mých studií mi můj profesor poslal nabídku, že se shání cyklobarista. Říkal jsem si, co to sakra je, ale pak jsme se setkali tady s Kubou a natolik mě to zaujalo-

Ke stánku přichází slečna. „Dobrý den, jedno espreso, prosím!“ „Ano, jistě…“ „Asi mi zachráníte život.“ „To tady přesně děláme, to je náš úkol. Zachraňovat životy!“

 -takže jsme se setkali, Kuba mi ukázal, jak to celé funguje a mně se to hrozně zalíbilo. Člověka to potěší, má možnost vidět celý proces té mechanické výroby a já se navíc udržuji v kondici, což mi jako herci vyhovuje. Hodně se mi taky líbí a i lidi to oceňují, že je to ekologické. Baví mě na tom i to, že kamkoliv lidi přijdou na kafe, tak přichází zamračení, odchází zamračení. Ale tady jenom vidí ten stánek a už k němu jdou s úsměvem, ani o tom ještě nic nevědí, ale už se usmívají.

Takže jaký je Tvůj vztah ke sportu a cyklistice?

Tom: K cyklistice paradoxně docela pasivní (smích). V Praze ani kolo nemám, tohle je moje jediné kolo v Praze. Pokud jde o sport, věnuji se spíš pohybu v umění, mám rozhodně rád pohyb jako takový a tohle k tomu taky patří. Obecně si myslím, že by se lidé měli víc hýbat.

Berete tady jen hotovost, berete i eura? A co účtenky, tisknete je jen na vyžádání?

Jakub: Ano, eura bereme taky, moc se nám to teda nestává, ale jsme na to připravení, vyjdeme vstříc. 

Tom: Účtenky jen na vyžádání, přesně tak. Vzhledem k našemu ekologickému konceptu, je to jen další papír navíc. Kdo ji potřebuje, tak mu ji vytiskneme. Jinak ale samozřejmě vše elektronicky odesíláme, to ano.

Taky zde nemáte víčka, je to v rámci kampaně Stop plastům? Jak na to lidi reagují?

Tom: Ano, přesně tak. Ptají se, dokonce dost často, to ano. Ale za dobu, co tu jsme, tak jsem vyloženě negativní reakci na to, že nemáme víčko, zažil jen jednou. Většinou naopak lidi uznají, že vlastně víčko nepotřebují, a když pak ještě zmíním, že je to z těchto ekologických důvodů, tak to podporují. Navíc někteří naši stálí zákazníci se už díky tomu naučili chodit s vlastním kelímkem- Keepcupem.

Dostanou u vás zákazníci slevu, když přijdou s vlastním hrnečkem?

Jakub: Jasně, 5 korun sleva s vlastním hrnečkem. A jedna z našich úvah je, že bychom tu několik těch Keepcupů měli a lidé by si je mohli obstarat přímo tady u nás. Chtěli bychom tohle víc podporovat a podtrhnout tím tu ekologii. Dává nám to smysl.

Kdyby u vás chtěl pracovat člověk, který nemá žádné baristické zkušenosti, zaučíte ho, nebo preferujete spíš baristu?

Jakub: Zaučíme, rozhodně. Tady Tom taky vlastně řekl, že nemá žádné baristické školení, ale já si myslím, že když je člověk ochotný učit se nové věci, tak je schopný to zvládnout. Jde o nějakou sekvenci pohybů, jako při řízení auta, nebo když se učíme chodit. Jasně, že za tři dny tady asi nikdo nebude dělat latte art ve smyslu, že by kreslil labutě, ale to obsluhování kola a přípravu kávy se lze podle mě celkem rychle naučit.

Rád bych tedy zmínil, hledáme další posily, máme poptávky na další akce a momentálně málo kolegů. Máme vyhlášenou i kampaň na facebooku, takže pokud by to někoho zaujalo a chtěl by brigádu, přivýdělek, určitě se ozvěte, sejdeme se a promluvíme si o tom! Momentálně sháníme brigádníky tak, abychom mohli být od 7:00 do 12:00 na Vítězném náměstí a odpoledne třeba od 12:30 do 18:00 na Hradčanské u výstupu z metra.

Na závěr pro vás mám naši tradiční otázku, jaký je váš názor na klecový chov drůbeže?

Jakub: Pro mě je to o celkovém přístupu k přírodě a zvířatům. Já sám inicioval v Řevnicích, kde bydlím, několik lidí k odběru od biofarmářů. Některé věci se snažím řešit tzv. bezobalově, snížil jsem také spotřebu masa, tedy ne že bych byl přímo vegetarián. A pokud jde o klecové chovy… Myslím si, že je každého věc, co a kde nakupuje, a pokud by nebyla poptávka, tak nabídka se také určitým způsobem omezí.

Tom: Když vybírám vejce, snažím se na to koukat a třeba minule se mi stalo, že jsem vybíral mezi asi šesti značkami a všechny byly klecové, takže jsem nakonec neměl jinou možnost než to podpořit. Doufám tedy, že se co nejdříve zavedou alternativy i ve velkých řetězcích, ať máme z čeho vybírat. Ještě větší problém pak vidím v tom, že kdybych znal celý proces výroby různých produktů, nejen živočišných, tak bych nejspíš vůbec nejedl. Bohužel žijeme ve světě, kdy se nejrůznější věci vyrábí otřesnými způsoby, a tak občas musím zavírat oči.

Mockrát děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho spokojených zákazníků a úspěchy (nejen) na kole!

A co Vy? Už jste vyzkoušeli jedinou opravdu našlapanou kávu? Jak Vám chutnala? A jak se Vám projekt líbí? Pište do komentářů!