Katastrofa v Japonsku očima české studentky

Japonsko. Ještě před několika dny bylo pro většinu z nás jen ta země na východě, kde vychází slunce a je technicky vyspělá. Mnoho jejích objevů či výrobků určitě zasáhlo do našich životů, ať už se jedná o elektroniku či auta. V poslední době ale touto zemí zmítají přírodní katastrofy, které drtivá většina Čechů nikdy nezažije. Zemětřesení a následná vlna tsunami patří k nejhorším přírodním katastrofám, které mohou naši civilizaci potkat. V roce 2006 si tsunami v Indonésii vyžádalo více než 200 000 obětí. Letošní nebude co do počtu obětí asi ani blízko, ale je tu nové nebezpečí, které může počet obětí zvýšit, a to je nestabilní situace v jaderných elektrárnách. Jak se na tuto situaci dívá Češka Lucka Čermáková, která přicestovala do Tokia jen pár dní před touto událostí? Jaké to je zažít něco takového? To jsou otázky, na které vám dá odpověď rozhovor s Luckou, která zemětřesení zažila na vlastní kůži. Máme zde tedy horké informace z Tokia o dění v Japonsku.

Jednadvacetiletá Lucka Čermáková přiletěla za svým přítelem do Tokia dva dny před tím, než to všechno začalo. V současné době bydlí v části města s názvem Mitace.

iZUN: Jak dlouho už žiješ v Japonsku?

Minulý rok jsem tu bydlela skoro půl roku, vrátila jsem se na chvíli domů a teď jsem zase přijela sem. Skvěle jsem si to načasovala, přijela jsem den před-tím, než to všechno začalo.

iZUN: Ty jsi tedy do Tokia přiletěla těsně před těmi otřesy, pocítila jsi chvění půdy i tam, 120 km od epicentra?

Chvění půdy? Já bych to spíš řekla tak, že jsem si solidně zasurfovala na chodníku. Byla jsem zrovna venku a najednou úplně všechno kolem přestalo být stabilní a já jsem si říkala "Hm, super, to bude zase můj špatný tlak, asi jdu k zemi" a až po chvíli koukám, že se hýbe prostě úplně všechno okolo a že to asi bude trochu jiný problém...

Chvění půdy? Já bych to spíš řekla tak, že jsem si solidně zasurfovala na chodníku.

iZUN: Jaký to je pro našince pocit, když mu plave země pod nohama?

No jak říkám, nejdřív jsem neměla vůbec tucha, co to sakra má být. Bylo to pořádný zemětřesení... vlastně jsem z toho byla nejdřív úplně rozrušeně - nadšená...

iZUN: Jak to myslíš, nadšená?

Bylo to takové to: "Tyjova... no tak to bylo sakra něco, tohle člověk moc často nezažije". I můj přítel Japonec prý takhle silné zemětřesení ještě nezažil. Byli jsme z toho docela nadšený oba dva. On je to vážně zvláštní pocit, koukáš před sebe a ulice se vlní. Člověku až později dojde, že to někde jinde možná bylo silnější a tím pádem už fakt vážný.

iZUN: Nemají o tebe rodiče strach? Nechtěli, aby ses vrátila hned domů?

Mamka mi psala, jestli neuvažuju nad návratem. Nicméně ví, že si do ničeho nenechám kecat a že mi nic přikazovat zkrátka nemůže. Vím, že by mě radši měla doma, ale on by ten návrat pro mě nebyl nijak jednoduchý, takže se nebudu vracet jen kvůli tomuhle. Místo toho se jí zkrátka snažím o sobě dávat vědět a vysvětlit jí, že tu situace není tak vážná, jak se vám všem pokoušejí česká média namluvit. Protože to vážně není. 

iZUN: Myslíš, že to česká média opět nafukují a bulvarizují? Jaká myslíš, že je informovanost u Vás? Říká se, že před i po katastrofě byla nedostatečná. Co si o tom myslíš?

Myslím? To ne, já to vím. Přehánějí strašným způsobem. Dělají z toho prostě senzaci, aby mohli mít spoustu článků na téma Japonsko je v troskách, Japonsko panikaří, Japonsko nemá co jíst... Byla to katastrofa, vážná. Jenže to, co se tu prý podle českých médií děje, není ani z poloviny pravda.

Jinak ta informovanost...hmm, těžko říct. Myslím si, že jsme informovaní docela dobře o všem. Několik dní na všech televizních kanálech chodily jen zpravodajství na téma zemětřesení... řešilo se tam všechno a pořád.

Fukushimy se nejvíc bojí Češi v Čechách

iZUN: Záběry, které vidíme na internetu a v televizi, jsou opravdu zdrcující. Ale přesto je neuvěřitelné, že nevzniká žádná panika ani rabování a všichni se pokojně snaží dělat vše, co je v jejich silách. Čím myslíš, že to je? Jsou Japonci opravdu tak disciplinovaní? Jde jejich povaha vůbec s tou Českou srovnat?

No tak to určitě nejde srovnat. Oni jsou zkrátka úplně jiní, jsou neskutečně disciplinovaní. Oni to prostě v sobě mají zafixovaný od malička, že musí dělat to, co se od nich očekává. Člověk to hodně vidí právě v těchhle časech. Kdo může, tak přispívá finančně nebo jde dobrovolničit. Všichni zkrátka táhnou za jeden provaz, na tom je Japonsko založené. Ne na jednotlivcích, ale na národu jako takovém. Je to zkrátka jiný svět, ale i tenhle má svoje mouchy. Lidé mají tendenci myslet si, jak je to úžasná věc, ale ten náš chaotický štít, kde si každý hraje na svém písečku, má zase jiné plusy, neviděla bych to tak tragicky. 

iZUN: Tragicky? Myslíš, že by to u nás taky nebylo tak zlé?

Přesně tak. Kdyby se to stalo u nás, spousta lidí okamžitě půjde rabovat, spoustu lidí to zatáhne do hospody, a kdo ví, co bude dělat ten zbytek. Ale pokud jde o můj názor, tak jsme zase stát plný originálních osobností. Japonsko je stát plný Japonců. Disciplinovaných, klidných a slušných lidí, kteří jsou si dost podobní a kolikrát zkrátka dělají jen to, co je správné. Ne to, co sami chtějí.

Každopádně já mám Japonce ráda. Já jen, že všichni chválí tu jejich disciplínu, nekritizují našince a ty já kritizuju. Ale máme zase něco do sebe. 

iZUN: K lidu o katastrofě promluvil i japonský Císař. Co to pro japonský lid znamená? Nemluví příliš často, že? Dodalo jim to odvahu?

No, tak upřímně řečeno o tomhle vůbec nevím. Takže to asi taky nebude tak velká událost. Nevím, myslím si, že třeba mladí lidé tohle asi nijak extra zajímat nebude. Jak to prožívají v těch postižených oblastech, je jiná věc. Ti tu odvahu dodat určitě potřebují, ale život v Tokiu už je taky úplně jiná věc. Tady jde prostě normální život dál.

iZUN: V současné době panují největší obavy z možného výbuchu elektrárny Fukushima 1.  Je to v ulicích Tokia patrné?

No Fukushima je přesně ta věc, kterou média neskutečně nafoukla. Nikdo se tu nebojí toho, že by Fukushima bouchla. Nějaká ta radiace, trošku znečištění ve vzduchu, to je jiná. A to tu bereme asi stylem: "Tak fajn, tenhle víkend radši zůstaneme doma". Na ulicích Tokia vůbec nic patrného není. Fukushimy se nejvíc bojí Češi v Čechách. 

iZUN: Myslíš, že množství zahraničních pomocných rukou je dostatečné?

O zahraničních pomocných rukách vůbec nic nevím. V téhle souvislosti jsem narazila jen na pár omezených názorů ve stylu: "Japonci jsou bohatí, ti pomoc nepotřebují." Ale nějaké oficiální údaje o zahraniční pomoci vážně nesleduju.

...a Japonsko bude dál Japonskem...

iZUN: Jaký myslíš, že bude další vývoj v případě, že to všechno dobře dopadne?

No ten vývoj tu už dávno je jasný, prostě se všechno vrátí do normálu. Pomalu se všechno opraví, rány se zacelí... a Japonsko bude dál Japonskem.

Japonsko zůstane nadále Japonskem. Krásná a pravdivá věta na závěr. Lucce děkujeme za rozhovor a spolu se všemi národy světa doufáme, že se situace už nebude dále vyhrocovat a že podle slov známé písně Boba Marleyho "Every little thing gonna be all right."

JB

VK