,,Když vyskočím z letadla, regeneruji.“ Tak to asi těžko…nebo? 10. ročník konference TEDxYouthPrague - REGENERACE

Prostranství před vchodem do kina Vzlet se začalo plnit nedočkavými návštěvníky již pár desítek minut před začátkem registrace. Vstup byl umožněn v 16 hodin přesně a každý z nás byl ověšen ručně připravenými jmenovkami, které, jak jsme později zjistili, v sobě ukrývaly rostlinná semínka, jež jsme si mohli doma zasadit jako živou vzpomínku na večer plný inspirace.

Jelikož se jednalo o TEDx youth konferenci, nebylo příliš překvapující, že se v prostorách kina pohybovali více méně samí mladí lidé, převážně studenti posledních ročníků středních škol a vysokoškoláci. Kromě lidí byl vstupní prostor také přeplněn lahodně vzhlížejícími pokrmy, včetně těch veganských a bezlepkových. Vřelé pozdravy, milé rozhovory a optimistická nedočkavost, to vše naplňovalo kino Vzlet přátelskou atmosférou, kterou umocňovalo i pravidlo, že si měli všichni tykat.

Blížil se oficiální začátek, který originálně zahájila fenomenální dvojčlenná kapela Flaškinet, která nás hudebně provázela a bavila celým večerem. V záři reflektorů a záplavě příznačné TEDxové červené barvy pěkně ladící se zelenou flórou okupující téměř celé pódium, večer uvedl sympatický moderátor Vojta, který si mimochodem stihl za celou dobu vyměnit celkem 7 košil. A pak už přišel čas první skupinky řečníků.

Zarazil vás titulek tohoto článku? Říkáte si, jak je možné, že někdo dokáže regenerovat, když se řítí 200 km/h k zemi? Tuto realitu by vám vysvětlila jedna z prvních přednášejících, pilotka a parašutistka Rosina Kašičková. Usměvavá žena menšího vzrůstu na začátku vtipně poukázala na to, že právě pro její nižší výšku jí okolí nechce věřit skutečnost, že v uniformě pilotky skutečně jede do práce odřídit Boeing 737 a nemíří na žádnou kostýmovou party. Kromě pilotování dopravních letadel je jejím koníčkem i skákání z letadla. Svým způsobem je to dle jejích slov výborná příležitost, jak si vyčistit hlavu, neboť jakmile opustíte bezpečí letadla, na pozemní starosti opravdu nezbývá místo. Zkrátka, koukáte na Zem s určitým nadhledem.

Část konference byla věnovaná představení a popsání inovativních nápadů, které pomáhají rozličným skupinám lidí od včelařů až po dyslektiky. Pavel Mach je vášnivým včelařem, ale zároveň programátorem a absolventem matfyzu. V jeho přednášce zaznělo mnoho zajímavostí. Věděli jste například, že každý 150. Čech je včelař? Ačkoli v místnosti, jak podotkl sám pan Mach, bylo tím pádem jen 2.5 včelaře, na celou Českou republiku, a také jinde ve světě, je to ve výsledku docela vysoké číslo. A jak že se dá spojit IT se včelařstvím? Podnětem ke spolupráci v těchto dvou oborech je malý parazit varroa, česky kleštík včelí, který má na svědomí mnoho zmutovaných nebo nevyvinutých včel a je tedy významným postrachem všech včelařů. Pomocí citlivého senzoru je pak v úlu měřena frekvence včelího bzučení, kterou lze rozlišit jednoduše řečeno na poklidné bzučení a neklidné bzučení. Stejně tak jako třeba u lidí dokážeme rozeznat náladu v hlasu, aniž bychom rozuměli jediné slovo. 

Co se týče pomoci ne tak úplně zvířatům, ale přímo nám, velmi přínosný byl také projev Martina Pyšného, který s námi sdílel svůj osobní příběh boje s dyslexií a vizuálním stresem. Po vystudování výtvarné univerzity v Haagu totiž vytvořil unikátní písmo Dysfont, s jehož pomocí je pak vzdělávání pro děti i dospělé trpící dyslexií mnohem snazší. 

Při psaní o první části konference rozhodně nemohu opomenout dva řečníky, kteří si připravili přednášky o regeneraci v tom smyslu slova, jak si ji asi většina z nás vykládá, tedy jako odpočinek. Adiktolog Adam Kulhánek kladl velký důraz na to, aby právě odpočinek byl neopomíjenou a každodenní součástí našeho programu. Přinejlepším, abychom si přímo v diáři vyhradili hodinku či dvě na náš osobní čas. Neboť, podle jeho slov, jakmile je jednou něco v diáři, je to závazek.

Jako poslední před přestávkou vystoupil na pódium Vojtěch Hlaváček, jeden z moderátorů podcastu Brain we are. Vojta je do biologie skutečně zapálený, a tak si jeden biologický experiment vyzkoušel přímo na nás. Aby v těle vše fungovalo tak, jak má, musí mít k dispozici dostatek kyslíku. Delší nádech a výdech se nevědomě objevují u každého z nás zhruba jednou za pět minut. My tento proces lehce urychlili a pod vedením Vojty se celý sál společně zhluboka nosem nadechl, dodechl až do plných plic, a nakonec s uvolňujícím vzdechem veškerý vzduch vypustil. Zklidnil se nám tep, prokrvil mozek a my byli rázem připravení na dvouhodinovou přestávku plnou zajímavých workshopů, konverzací s řečníky a nebo interaktivních aktivit připravených organizátory. Mezi ně patřila mimo jiné přednáška firmy Microsoft o celosvětovém boomu ChatGPT, představení dvoukolového robota vyvinutého studenty ČVUT, a v neposlední řadě výtvarný koutek, kde se vdechoval druhý život secondhandovému oblečení.

Po zregenerování těla i mozku byl čas vrátit se opět do hlavního sálu, kde už byla připravená druhá skupina řečníků, která byla snad ještě rozmanitější než ta předchozí. O něco kratší blok byl zahájen Františkem Machem, který nejen že je vášnivým triatlonistou a učitelem na Západočeské Univerzitě, ale hlavně vývojářem micro-robotů, kteří nám již za pár let budou brouzdat například krevním řečištěm a bojovat se všemožnými zákeřnými prevíty a pomáhat nám tím pádem v medicíně.

Kolem tématu medicíny jsme se pohybovali i s dalšími dvěma pozvanými. Karolína Krejčová nám velmi emotivně a srdceryvně vyprávěla o příběhu svého těla, konkrétně vaječníků. Když kolem 20. roku života zjistila, že trpí syndromem PCOS (syndromem polycystických ovárií) a tím pádem jí hrozilo velké riziko neplodnosti, její svět získal temnější nádech. Navíc v okolí nebyl nikdo a nic, co by jí s diagnózou pomohlo. Nicméně po několika letech narazila na Annu Sedlákovou, která je její nynější spolupracovnice a v roce 2019 spoluzakladatelka projektu Indiánky, jehož cílem je šířit osvětu o neplodnosti a hlavně povědomí o syndromu PCOS. 

Medicínský blok zakončil student 6. ročníku 3. LF UK Vasil Kostin. V těchto 15 minutách bylo zmíněno tolik oborů, ve kterých se Vasil pohybuje, že nad tím člověk doslova žasnul. Od focení hřbitovních náhrobků, později svateb a vytváření grafiky, se Vasil dostal až k programování a medicíně. Na cestě ho neminulo mnoho neúspěchů, ale jak sám zmínil, neúspěch je pouze katapultem k úspěchu naprosto neočekávanému. Při své začínající kariéře měl již možnost podívat se například jako zdravotník do Keni a v prosinci se vydává za dalším studijním dobrodružstvím na Oxford.

Blížil se závěr večera a prostor dostal všemi očekávaný moderátor především pořadu Hyde Park Civilizace na ČT 24 Daniel Stach. Jeho přednáška by se dala přirovnat k takřka divadelnímu představení, neboť nikdo v sále ani nedutal a jen naslouchal tomu, co nám chtěl Daniel sdělit. Jako jediný se lehce odklonil od tématu Regenerace a pustil se spíše do oblasti náročnosti práce moderování a důležitosti se neustále ptát. Měla jsem tu možnost popovídat si s ním i o přestávce a z jeho slov zněl jasný vzkaz: škola nikdy nepřinese tolik jako praxe, je proto důležité objevovat svět, vzdělávat se zkušenostmi, a hlavně se neustále na něco ptát. Dalším krokem je umět si informace ověřit, a naposled, třetím krokem je umění být pár minut, hodin, dnů i týdnů offline. Toto je cesta k úspěchu.

10. ročník konference byl symbolicky zakončen krátkým videem ze souhrnu předchozích ročníků. Byla to chvíle potlesku a vděčnosti, že jsme mohli společně vyslechnout hned 9 lidí, kteří pocházejí z úplně obyčejných poměrů, a přesto jsou tak neobyčejně inspirativní a skutečně mají co říct.