Král Majálesu Davídos Technický - muž, který se nebojí výzev!

Pryč jsou doby, kdy nad Prahou vládl mocný král z ČZU Psyczech I., mezi prostými obyvateli známý jako Šimon Vlásenko. Ale kdo je ten záhadný mladík, který převzal žezlo po našem králi? Stal se jím, počkej si... stal se jím... 21letý usměvavý student Masarykova ústavu vyšších studií na ČVUT. Spolužáci ho znají jako Davida Kožušníka, fanoušci z Majálesu však vyvolávali jiné jméno, krále Davídose Technického. Do soutěže se přihlásil, protože je velmi soutěživý a nenechá si ujít žádnou výzvu. A cílevědomost přinesla své ovoce, neboť dne 30. 4. 2014 zaznělo z úst pražského primátora Tomáše Hudečka jeho jméno.

„Co s nově nabitou mocí?“ prohnalo by se hlavou nejspíš každému čerstvě korunovanému králi. Davídos však od chvíle, kdy nad hlavu zvedl velký zlatý klíč, který mu symbolicky odemykal bránu k novému panství, nezahálel. V jeho hlavě se začly rodit velkolepé plány na zlepšení jeho nově nabytého království. A neviděl jen tak nějaké malé království, nýbrž velkolepé.

10 listopadu, 2014 - 14:00 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Prosím vás, kde je focena ta fotka, jak tam sedí na té zdi? Děkuji

A tak jsem se i já nechala vyslyšet králem a vydali jsme se na kus řeci, kde mi bylo prozrazeno mnoho jeho zážitků i vizí. 

Jedním z témat, kterým se zabýval, bylo i prodloužení tramvaje na Suchdol, což by zajisté uvítal nejeden student ČZU. Dále například praxe na magistrátě a v městských firmách či studentské autobusy z jižáku na kulaťák.

Co pro tebe znamenalo stát se králem Majálesu?

Už když jsem chodil na střední školu jsem Majáles jmiloval! První ročník, kdy jsem festival navštívil, byl v mém druháku. Tehdy jsem si říkal, jak by bylo super se takovým králem stát. Když jsem byl v maturitním ročníku, nastala příležitost se přihlásit do soutěže o prince Majálesu, v té době prvního ročníku této soutěže. Přihlásil jsem se tam, bojoval a nakonec to i vyhrál. Byla to taková malá příprava na další rok. V té době jsem ale nevěděl, že další rok se stane, co se stane. Měl jsem takové přání se stát tím králem, ale říkal jsem si, že až později, až budu na škole déle. Letos v únoru mi to ale nedalo a na kandidáta na krále jsem se nakonec přihlásil. První školní kolo jsem vyhrál a pak to začínalo nabírat obrátky. Plno lidí z mého okolí mi říkalo, že to stejně nevyhraju, že na to nemám. Argumentovali, že studentů na ostatních školách je více a že ČVUT není dostatečně aktivní. Popravdě to byl takový hnací motor. Chtěl jsem prostě všem dokázat, že na to mám a že mám i ten správný tým lidí, se kterým to dokážu! Tím, že jsem se stal králem Majálesu, jsem si splnil takový můj malý středoškolský sen, a hlavně jsem ostatním dokázal, že když se chce, tak to jde.

iZUN:  Jak změnilo vítězství tvůj život?

Například se jen tak někdo nedostane do primátorské rezidence, kde ho osobně provede sám primátor. Neříkám, že bych se všemi těmito lidi chodil na kávu nebo na pivko, ale rozhodně k nim mám blíže než ostatní studenti a lidé. Nejde ale jen o tyto lidi. Jde také o všechny možné školní spolky a organizace, se kterými jsem spolupracoval a na které bych sehnal kontakt, když bych od nich něco potřeboval. Na takovéto akci spolupracuje opravdu velký okruh lidí, ač se to „zvenku“ nemusí zdát.

iZUN: Představ nám, co jsi měl jako svou „volební kampaň“ na krále a kolik slibů jsi dodržel, či na kolika z nich právě pracuješ.

Já osobně jsem měl 6 témat, se kterými jsem kandidoval. Samozřejmě tam byla témata, která byla naprosto nerealizovatelná, ale spíše pro srandu. Měl jsem tam ale i dvě témata, se kterými by se dalo v případě potřeby pracovat. Ta nereálná byla čtyři.

1. Welcome drink do menzy, 2. Studentské vagóny na trase A, 3. Třívrstvý toaletní papír (to si přála moje miss a té se musí vždy vyhovět) a za 4. Za každé A v zimním semestru pivko na Majálesu zdarma. Jak asi sami uznáte, opravdu by se to realizovat nedalo. S čím jsem ale chtěl pracovat, bylo zrušení papírových indexů na ČVUT a rekonstrukce Strahovských kolejí. Bez ohledu na moji volební kampaň, a aniž bych o tom věděl, tak se tyto dvě věci u nás na škole již řešily a víceméně už byly vyřešené bez mého zásahu. Tedy papírové indexy se budou postupně rušit příští akademický rok a na opravu kolejí je již podepsaná smlouva a brzy se začne s rekontrukcí.

Ne, že bych ale byl bez práce. I když moje body z volebního programu byly vyčerpané, stále tu byly volební kampaně mých kolegů králů, kteří také měli „problémy“, které by v rámci své školy rádi vyřešili, a proto jsme na Magistrátu řešili to. Tyto projekty jsou na internetových stránkách http://studentskapraha.cz/, kde také najdete všechny potřebné informace o mé práci a práci mého týmu. Můžete tam také přihlásit svůj vlastní nápad, který si myslíte, že by mohl pomoci studentům. Kvůli nedávným volbám jsme teď chvíli s magistrátem nekomunikovali, a proto se práce na chvíli zastavila. Nyní se ale opět pouštíme plně do práce.

iZUN: Jak sis zvykl na svoji novou popularitu? Vrhají se na tebe holky na chodbách či zvou tě kluci, ať s nimi jdeš na pivko do hospody? 

No, nebylo si ani na co zvykat. Zas tak mediálně „profláklý“ král Majálesu není. (smích) Nicméně mě celkem překvapilo, že mě studenti občas poznávají. Nejednou se mi stalo, že mě někdo na baru v klubu poznal. Nebo na Gaudeamu alkotour, když jsem dělal propagaci hokejové bitvy, mě lidé také poznávali a ptali se, jestli jsem náhodou neměl něco společného s tím Majálesem, že mě znají. Poznávali mě i zpětně na Majálesu, že si pamatují, že jsem byl u nich na pokoji na koleji a prosil o hlas do internetového hlasování. V Brně mě dokonce oslovil i jeden moderátor na jedné stage. Ale že by se kvůli tomu po mě holky vrhaly a kluci mě zvali na pivo, to ne. Tak maximálně ze mě hvězdu dělají kamarádi, kteří při představování někomu jinému musejí vždy zdůraznit, že jsem TEN král TOHO Majálesu. Ba naopak mě třeba štvalo, když mně kontaktovávaly média. Taková MF Dnes byla schopná mi volat až 3 × denně.

iZUN: Užíváš si své kralovaní, či se těšíš, až předáš žezlo následníkovi?

Své kralování si užívám. Na jednu stranu se trochu těším, že mi ubydou nějaké starosti, ale i tak mi to bude chybět. Samozřejmě, že občas jsem nadával, že už to dělat nebudu a že už mě to štve, jak se po mě pořád něco chce (a že toho 2 měsíce před Majálesem bylo opravdu hodně), ale i tak sem si to moc užil. A na co se opravdu těším, tak to je na poslední den mého vládnutí. Nemyšleno tak, že to skončí, ale bude Majálesový průvod, který jsem si snad z celého Majálesu užil nejvíce a teď si ho budu moci ještě jednou zopakovat a stát se naposled jeho velkou nedílnou součástí.