Maltézská pomoc – i vy můžete pomáhat těm, kteří vás potřebují

Před pár dny se mi dostal do rukou zajímavý rozhovor se člověkem, který v dnešních dnech řídí organizaci Maltézská pomoc o.p.s. Jeho životní cesta ho, po mnoha zkušenostech v různorodých řídících funkcích, zavedla až k tomuto projektu, který si svojí činností a potenciálem pomáhat druhým, získal jeho srdce. Nyní, společně se zaměstnanci a dobrovolníky, pomáhá naplnit prázdný a smutný život mnoha lidem, kteří v nic lepšího již nedoufali a dává jim tak novou naději a oporu pro kvalitnější život. Maltézská pomoc je obecně prospěšná společnost pomáhající v České republice široké škále potřebných lidí v charitativní a humanitární oblasti. Je součástí nejstarší charitativní organizace na světě a navazuje tak na kořeny Maltézských rytířů, kteří svou pomoc trpícím poskytovali nepřetržitě 900let. Pokud ve vás doutná potřeba pomáhat, nebo se jen chcete dozvědět něco zajímavého, jste na správné adrese.

Nyní se, ale vraťme k rozhovoru s Jiřím Judou, ředitelem neziskové organizace Maltézská pomoc o.p.s., který pro vás připravila studentka Gymnázia Oty Pavla, Lenka Křivánková:

Jaký je vztah mezi řádem Maltézských rytířů a Maltézskou pomocí?

Maltézští rytíři měli svoje heslo „Pomáhat potřebným“, založili si Maltézskou pomoc jako svoji dceřinou organizaci, aby toto heslo naplňovala. Čili my jsme tady proto, abychom hledali potřebné a snažili se jim pomoct.

Jak byste nám přiblížil služby Maltézské pomoci, o co se jedná a jaké jsou její cíle?

My většinou pomáháme lidem, kterým ostatní příliš nepomáhají, nebo je to pod jejich důstojnost. Pomáháme rodinám, které se rozhodnou, že si nechají svého tatínka nebo maminku, kteří mají alzheimera, a musí ho hlídat od rána do noci. Tak k nim chodí naši dobrovolníci a vystřídají je. Děláme sociální aktivizaci seniorů. Když si senior zlomí nohu a leží doma, nikoho nemá, nemůže se rozchodit, tak k němu začne chodit dobrovolník od nás, který si s tím člověkem popovídá a snaží se ho zpátky uvést do společnosti. Aby bylo jasné – my neposkytujeme zdravotnické služby, ale sociální kontakt.

Jací lidé si mohou požádat o vaši pomoc? Co musí splňovat?

Zabýváme se lidmi, kteří jsou postižení jak tělesně tak duševně. Tělesné postižení člověku nebrání v jeho šťastném životě, protože tělesné postižení mu umožňuje zase jiné věci. Když nemá nohy, má silné ruce. Když nemá ruce, naučí se jíst nohama. Když je slepý, tak se naučí fungovat … Komplikované je, když se narodíte a jste postižení mentálně. Požádat může kdokoliv, jsme však významně omezení finančně. 

Takže pomáháte pouze těm, kteří se postižení narodili?

Takto bych to neformuloval. Pomáháme vedle opuštěných seniorů a dětí ze sociálně vyčleněných rodin i takto postiženým. Ti lidé, kterým se to stane během života, tak většinou mají dostatek pomoci od okolní společnosti. Zatímco ti, kteří se s tímto neštěstím narodili, tak jsou většinou od té společnosti zcela odvrženi… lidé se od nich odvracejí. Čili, řada lidí se těch lidí jakoby štítí.

Maltézská pomoc působí v České republice?

Maltézská pomoc působí v Praze, na Mělníku, v České Lípě, Karlových Varech, v Hradci Králové, v Brně, v Olomouci, v Uherském Hradišti, v Otrokovicích, a loni působila v Kralupech, ale koncem roku jsme toto centrum zrušili. Čili na devíti místech máme centra Maltézské pomoci, které se někdy nazývají diecézní, někdy ne.

Co znamená pojem diecézní centrum?

Vysvětlím, pokud budu moci, a pokud to je pochopitelné. Když se zakládala Maltézská pomoc, tak se vycházelo z německého a rakouského modelu. To znamená, že katolická církev je stejně tak jako stát rozdělena na správní jednotky. Akorát, že to nejsou ani kraje, ani okresy, ale diecéze.

Kolik je ve Vaší organizaci potřeba dobrovolníků a jak je získáváte?

Dobrovolníků, kteří pracují dlouhodobě, nebo tzv. trvale, což je v průměru jeden rok, tak máme víc než sto. Ale to se pořád pohybuje. Krátkodobých dobrovolníků máme relativně velké množství. V minulém roce jsme jich měli asi 300. Ale to je prostě dáno podle jednotlivých akcí, které provádíme. Získávají se velmi komplikovaně na jedné straně a velmi dobře na straně druhé.

Za jakých podmínek se může člověk stát dobrovolníkem?

Člověk se může stát dobrovolníkem, pokud se k tomu rozhodne. Pak přijde k nám a řekne, že chce být dobrovolníkem. Příslušný vedoucí centra s ním promluví a zjistí, jestli se na tuto práci hodí nebo nehodí. V případě, že zjistíme, že by se na tuto práci mohl hodit, je speciálně proškolen. Někdy je ještě předtím proveden pohovor s psychologem, který mu dá další proškolení. Vedle toho je třeba mít výpis z rejstříku trestů, protože se dobrovolníci stýkají mezi čtyřma očima se starými, nebo postiženými, každopádně s bezmocnými lidmi, případně s dětmi. Takže my musíme mít nějaké záruky o tom, že toho svého postavení nezneužijí. Teď nemluvím o krádežích nebo fyzickém násilí. Ale my potřebujeme mít jistotu, že našemu dobrovolníkovi prostě neujedou nervy.

Na věku nezáleží?

Pokud mu není 18 let, musí mít svolení rodiče, alespoň jednoho. To je důležité.

Jaký přínos mohou vaši potenciální dobrovolníci očekávat, při práci v této neziskové organizaci?

Přínos dobrovolníků je nemateriální povahy. Vyzkouší si pocity, jaké mají lidé, když pro někoho cizího udělají nezištně dobrý skutek. Zní to sice jako fráze, ale většina z nás tento pocit má. Dále se setkají s lidmi, kteří jsou za zenitem svého života. Staří, opuštění, často bezmocní, někdy nemocní. V současnosti jsou tito lidé hodně separováni, a většinová společnost se tváří, že neexistují. Pro mladé lidi to je neocenitelná životní zkušenost, i když si to ani neuvědomují. Posiluje to jejich rozhodnost, odhodlání něco vykonat, vůli a hlavně jim to přiblíží skutečný život, protože do pozice těch za zenitem se dostaneme všichni, pokud tragicky nezahyneme.

Jaká je nejčastější věková skupina vašich dobrovolníků?

Nejčastější jsou studenti 18-25 let, ale máme všechny věkové kategorie. Mě je 62 let a starám se o dámy ve stáří od 84 -94 let a je to pro mne neskutečně poučné a užitečné. Od bankovních úředníků, přes manažery až po dělníky.

Kde získáváte peníze na zajišťování vašich služeb?

Takže peníze… My jsme více-zdrojově zajišťováni, ale nikdo nám nedá ani korunu jen tak. Nemáme jistý ani haléř, nedostáváme vůbec nic. Žádáme ministerstvo práce a sociálních věcí o podporu na dopravu postižených dětí do speciálních škol, na osobní asistenci... Něco nám dají města a městské čtvrti, to je asi jedna polovička a druhou polovičku musíme získat od jednotlivých dárců. (Odmlka). Jenom přes dary, je to hrozná práce.

Angažujete se vy sám v přímé pomoci potřebným?

Konkrétně já chodím tady do domu s pečovatelskou službou „U Zlaté Studně“ v Praze 1. Je tam jedenáct klientek a já se čtyřmi vedu diskusní kroužek. Každý týden v pondělí. Přijdu za „babičkami“, někdy vezmu počítač a dataprojektor  a ukážu jim nějaké fotografie. Někdy si jen tak povídáme, vzpomínáme, jaké to bylo. Leckdy se zapotím nad otázkami, které jdou na tělo. Dámy jsou plně v obraze a je radost s nimi diskutovat třeba o politice. 

Co považujete za největší úspěch Vaší organizace?

(Odmlka). Za největší úspěch naší organizace považuji to, že jsme přežili rok 2009, kdy jsme dostali o 30% peněz méně na provoz, než v roce předtím. Dokázali jsme zavést taková úsporná opatření, že jsme přežili se sníženým rozpočtem a realizovali bez krácení všechny naše projekty.

Jistě pořádáte mnoho akcí. Jakou považujete za nejzajímavější?

Minulý rok tady byla návštěva papeže. My jsme byli požádáni pražským arcibiskupstvím, abychom jako Maltézská pomoc zajišťovali zdravotní dozor při polních mších v Brně a v Mladé Boleslavi.

Setkal jste se osobně s papežem?

Byl jsem od Svatého otce asi jako jsme my dva od sebe. To ale neznamená, že jsem s ním mluvil, je to trošku odlišné. Je to podobné, jako u špičkových politiků nebo top hvězd. To máte vždycky pět členů ochranky, kteří okolo něj tvoří neprostupnou hráz. Každý na něj mává a snaží se s ním promluvit.

Jaký na Vás udělal dojem?

Lepší než ten, který jsem viděl v televizi nebo v rozhlase. Tam vypadá jako přísný pán. Ale zblízka vypadal jako takový dobrotivý člověk a milý, s milým úsměvem. Říkají to všichni, co ho viděli zblízka.

Máte na závěr nějaké sdělení pro budoucí dobrovolníky?

Až to jednou zkusíte, prostě až k tomu dospějete, tak zjistíte, že je to strašně fajn. Když někomu, kdo má žízeň, podáte vodu a on vám za to poděkuje, tak se vám to vevnitř celé rozsvítí. Prostě tak to je.

Děkuji za rozhovor.

Na závěr bych zde rád uvedl odkaz na web této neziskové organizace http://www.maltezskapomoc.cz/ , na které naleznete kontakty, nebo případné odpovědi na vaše otázky. Také jí přeji mnoho úspěchů a dobrovolníků v budoucnu a stejně tak přeji studentům hodně štěstí při zkouškách, které právě prožíváme. Doufám, že tento rozhovor byl alespoň pro některé z vás zajímavý a věřím, že se v létě, s některými z vás, setkám v centru Maltézské pomoci.

                                                                                   MD