Maturita - přežitek, překážka, divadlo i motivace

V tom jednom semestru filosofie, který jsem absolvoval, mě učili, ať před jakoukoliv argumentací jasně uvedu svou výchozí pozici. Takže:
1) Všechny použité argumenty se netýkají těch, už vlastně druhých, „covidových“ maturantů. Chápu, že dělat maturitu po tom, co vás rok nepustili do školy, díky absenci kontaktu se spolužáky jste ztratili veškerou motivaci a ještě vám v rámci předvolební kampaně mění pravidla hry dva měsíce před zkouškou, je prostě nestandartní situace. Je mi celkem jedno, jestli maturanti letos dostanou maturitu úřední, nebo ji na féra udělají. Tenhle rok byl jeden velký punk, tak proč by to s maturitou mělo být jinak.
2) Na téma se dívám pohledem někoho, kdo složil státní maturitu po čtyřech letech na výběrovém gymplu. Což je poměrně luxusní úhel pohledu a zcela chápu, že spousta dospívajících tuhle výhodu nemá.

Maturita je zkouška dospělosti (argument pro „zrušit“)
Ne, opravdu není. Zkouška dospělosti je, zařídit si pojištění, bydlet sám, vyhrát hádku v bance nebo správně vyplnit daňové přiznání. Maturita z nikoho dospělého nedělá. To je jen iluze způsobená tím, že je to symbolické ukončení střední školy.

Maturita je překážka (argument pro „ponechat“)
Maturita je první velká systémová překážka v životě mladého člověka. Je to potíž, výzva, úkol, komplikace. A těch v dalším životě jen přibude. Maturita donutí člověka určit si strategii, udělat si poctivou dlouhodobou přípravu a v klíčový moment se nepodělat.  

Maturita je divadlo (argument pro „zrušit“)
Vím, že oficiality jsou fetišem českého školství. Ale když si na to vzpomenu… Maturanti navlečení v nepadnoucích oblecích, na stole sepraný ubrus, státní vlajka pověšená na tabuli, květiny pro členy komise v součtu za půlku třídního rozpočtu, občerstvení… Všechno pro navození pocitu důležitosti a podušení maturanta. Přitom následně si maturant v biologii vytáhne buňku, o které toho má vědět úplně stejně, jako na větší zkoušení u tabule v druháku.

Maturitu po vás BUDOU chtít u pohovoru (argument pro „ponechat“)
Prostě budou. A pokud ne, tak jen proto, že už studujete vysokou. Maturita je první podstatný bod ve vašem CV. A pokud se ucházíte o víc, než práci zahradníka, rozhodně se vás na tenhle papír zeptají.

V maturitách je čurbes (argument pro „zrušit“)
Od doby, kdy jsem v roce 2012 nastoupil na gymnázium až po dnešek, kdy maturita čeká za rok moji sestru, se podoba maturitní zkoušky změnila snad šestkrát. Bylo zde třeba téma maturitního slohu, které nejlépe ilustroval případ, kdy CERMAT neuznal sloh jisté slečně, která byla vítězkou celostátní literární soutěže. Byla tu aféra povinné/dobrovolné matematiky. A v neposlední řadě pár tahanic studentů s CERMATem ohledně nejasně zadaných úloh. Nebylo by jednodušší, elegantnější a nejspíš i levnější si ta dramata odpustit, když to nikdo neumí uspořádat pořádně? Nebo prostě postaru dělat matiku z Bělouna jako kdysi?

Maturita je zdrojem videí s bezzubým smíškem (argument pro „ponechat“)
Maturitní ročníky se dělí podle toho, jaký chyták obsahoval didaktický test z češtiny v tom kterém roce. Slavná je generace „30 stříbrných“. Já jsem z generace „Ezop&epizeuxis“. Všechny zmíněné chytáky jsou zdrojem inspirace pro tvůrce titulků k legendárnímu videu španělského baviče. A na ty my se chceme dívat i dál.

Maturita je (jen) bič na studenty (argument pro „zrušit“)
Dodnes si pamatuji, jak nás na gymplu celé čtyři roky vyučující deptali větami typu: „No ale u maturity…“ v domnění, že je to snad motivační. Případně rovnou vydírali: „Jestli tě mám pustit k maturitě, tak…“. A u spousty maturantů je opravdu nejsilnější motivací k učení se na maturitu až bolestivě stažený zadek ze strachu, co by se dělo, kdyby ji náhodou neudělali. Díky dalšímu českému fetiši, tedy diplomovému, vlastně všechny zajímá pouze to, jestli ten zpropadený papír máte. Nikoho moc nezajímá odkud a z čeho. Což znamená, že je všem celkem jedno, co díky maturitě opravdu umíte, pokud vůbec něco. To je samo o sobě těžce demotivační pro každého, koho to čeká.

Složená maturita je motivátor (argument pro „ponechat“)
Osobně nebývám před zkouškami nebo jinými důležitými momenty moc nervózní. Ale když už na mě přijde pochybnost, vzpomenu si na maturitu. Před tou jsem nervózní byl a taky jsem ji zvládl. Od té doby si tenhle způsob uklidnění a motivace stupňuji. Když jsem dal maturitu, zvládnu přijímačky. Když vyšly přijímačky, klapne první zkouškové. Když jsem zvládl šest zkouškových, státnice tam padnou taky. Když se to vezme za správný konec, může maturita člověku dost pomoct v dalších výzvách.

Záměrně končím za stavu 4:4. Mimo jiné mě to zprostí nutnosti se rozhodnout a cpát vám svůj konečný názor. Na jednu stranu si myslím, že pokud už tu má být nějaká forma maturity, tak má mít dlouhodobě stabilní a jasnou podobu hodnou 21. století, kterou zatím nikdo nedokázal vymyslet. Na druhou stranu maturita už dávno není prestižní záležitostí výběrových gymnázií, naopak ji má pomalu každý. Já ji mám, dostala mě na vysokou školu a to bylo tak všechno, k čemu mi kdy byla dobrá. A stejně tak ji mají absolventi odborných učilišť, kteří se během učňáku reálně naučí ovládat to, co je bude živit, což by vlastně mělo mít daleko vyšší hodnotu.