Maturitní ples z vejšky a nadhledu

Lucerna

Nedovedu si v Praze představit méně vhodný prostor pro konání plesu. Ano, je to přímo na zastávce metra a ano, nejde tam způsobit prakticky žádnou škodu pořadateli. Tím však výhody velkého sálu končí. V tom prostoru se nedá dýchat. Ten prostor se prakticky nedá nazvučit. Světlo je všechno, jen ne pro fotografy vhodné. Fronty na barech jsou neúnosné. Na nějakou noblesu si tu ani nehrají.

Maturantky

Děvčata berou maturitní ples neskutečně zodpovědně. Když mají v Lucerně sraz v 17:00, tak nejpozději ve dvanáct sedí u kadeřnice, ve dvě u kosmetičky, následně se doma navlečou do šatů, které vybíraly půl roku a v domluvených pět hodin (no dobře, v pět deset) jsou na místě s vizáží, se kterou by zazářily i na recepci Alžběty II. Všechna čest, dámy. Bohužel, ples je v Lucerně, která má do královského sídla asi tak daleko, jako Británie k dohodě o mezinárodním obchodu s Unií.

Maturanti

Páni kluci, vědomi si zmíněné indispozice Lucerny, berou celou akci naprosto na pohodu. Některým jejich první oblek v životě dokonce padne, ti náročnější si třikrát projedou nagelované vlasy hřebenem a ti dva, kteří už mají co, se oholí (možná). Jejich přístup nejzdařileji vystihuje odpověď mého bratrance na mou úvahu o přístupu děvčat. Vyslechl ji a prohlásil: “Ty vole, já do půl pátý spal.“.

Rodiče

Rodiče projdou během večera třemi fázemi. Od nástupu po stužkování se k pláči dojímají nad tím, jak rychle jejich ratolest prosvištěla střední školou. Se začátkem půlnočního překvapení přecházejí v lehké rozpaky nad tím, co všechno z jejich potomka celá Lucerna vidí. A domů odcházejí s přáním nikdy v životě se nedozvědět, co se bude dít nad ránem.

Ostatní návštěvníci

Přestože Lucerna je, vzhledem k absenci vzduchu, k tanci naprosto nevhodná, návštěvníkům se naskýtají další rozmanité možnosti zábavy. Moji oblíbenou je sledování imatrikulantů. Hnedle po stužkování svou ozdobu ze saka sundají a míří na bar. Ti šťastnější a méně obeďarovaní uspějí. A do dvaceti minut se tak vtipně amatérským způsobem setnou, že ještě vezmou za vděk jednou z toaletních mís, které ve stejné poloze pamatují celé generace.

Půlnoční překvapení

Dříve mívalo půlnoční překvapení téma, strukturu, či alespoň náznak obojího. Ne tak dnes. Novodobí příslušníci končících ročníků povětšinou pojímají tento útvar jako náhodný sled písní, kde klasickou Vltavu Bedřicha Smetany okamžitě střídá Billie Eilish, bez sebemenšího náznaku logiky návaznosti. Pointou překvapení pak zpravidla je svléknout se o něco víc, než maturanti vloni.

Byla to vskutku zajímavá volba strávení středečního večera. Ano, začít konečně psát seminárku by bylo asi produktivnější, levnější a možná i pro játra únosnější. Na druhou stranu, kdo jsem já, abych se pral s prokrastinací.