Mistři ohně a dech beroucí FIRESHOW

Od stanice Olšanská stoupám novou zástavbou skrz holou pláň lemovanou novou moderní zástavbou k zalesněnému kopečku, parku druhé kategorie. Zde je možné na rozdíl od Stromovky, či Letenské pláně, pouštět na volno své psy a mimo jiné si i „hrát“ s ohněm. S troškou nervozity vystoupám až na vrchol parku Parukářka a najednou se přede mnou rozevře panorama Prahy. Dominantou celého výhledu je samozřejmě Žižkovský vysílač,  za ním je ale vidět zbytek Malé strany a centrum naší metropole.

Kdyby to byla slohová práce, tak Vám popíšu i ty věžičky, které čněly z rudých střech městských domů. Ryk Prahy, který se nesl vzrušenou atmosférou předcházející akce. Drobná světla dávající o sobě znát do světelného smogu, na který dohlíží hrdá jezdecká socha svatého Václava z Vítkovského vrchu, ale není, takže nepopíšu.

Žižkovský park v plamenech

Žongléři s ohnivými kuželi

Nad Prahou se začalo pomalu smrákat a ani kožená bunda a svetr neodolaly náporu lezavé zimy. Starý dobrý Fernet ale splnil svojí povinnost a chlad vyřešil. Bylo už kolem deváté hodiny, když se uprostřed parku Parukářka rozežehly první ohnivé koule. V mžiku se do velkého kruhu stáhli všichni, kdo tu už nějakou dobu postávali zahánějíc zimu a obklopili první umělce s ohněm. Řetězy s hořící koulí na konci (tzv.Poi) a plamenné kužely uvedly fireshow lehkou rozcvičkou žonglování s třemi loučemi mezi dvěma žongléry, do čehož temné šero protnuly žhnoucí oblouky hořícího kevlaru na konci řetězů. U vnitřní strany kruhu diváků se usadili na deku bubeníci, bez kterých by akce ztratila skvělou mystickou atmosféru. Zasedli na svá djemba, někteří k bongům a rozduněli park africkými rytmy v perfektní rychlosti vykreslující ohnivé představení.

Bubeníci řezající do svých djemb

Žhnoucí koule Poi

Ohniví kejklíři zatím předváděli ohnivou sprchu nejrůznějších triků. Hořící tyče se téměř dotýkaly jejich kůže. Ohnivé koule létaly vzduchem tvoříce zlatavé sítě kolem jejich mistrů. Na jedno namočení kevlarové látky v lampovém oleji bylo možné exhibovat jen několik minut a proto se žongléři na place střídali docela rychle. Show ovšem ani na chvíli nevychladla, jak skončil jeden, už se zapaloval další, aby ve víru rytmu, adrenalinu, euforie a všudypřítomné vůně oleje předvedl své vypilované, dech beroucí kousky. Celá Praha jim ležela u nohou. Jen modře a červeně osvětlená Žižkovská věž na ohnivé nadšence shlížela z vrchu.

I její výška však byla v průběhu večera zpochybněna, když na metr a půl vysokých chůdách roztočil trojité Poi o dvoumetrové délce jeden z ohnivých pánů.

Točící obr

V průběhu show bubeníci postupně gradovali celou atmosféru komplikovaností rytmů i jejich tempem. Připojit se mohl sice každý, ale v ničivém vyvrcholení, které probíhalo posledních dvacet minut, by se chytal jen málo kdo. Plivači ohně předváděli skrz Fagule (hořící tyče) gejzíry hořících sloupů do výšky i dvou metrů, točení s hořící obručí kolem pasu bralo dech všem přihlížejícím a tanec s ohnivými vějíři završil cca dvouhodinovou show, ve které jste ani na chvíli nevychladli.

Ač nerad, musel jsem se zavařeným foťákem, očima na vrch hlavy a úžasným zážitkem vyrazit opět přes „Sherwoodský“ les na tramvajovou zastávku a vlak.

Rozhodně doporučuji každému, koho podobné akce nenechají sedět doma a i těm, kteří si rádi zafotí neobvyklé vystoupení. Již 28.4 se uskuteční další akce stejného ražení a to na Vyšehradě. Sraz je ve 20:00 před stanicí metra Vyšehrad a i tentokrát se můžete těšit na ohnivou estrádu doprovázenou africkými bubny. Další fotografie a informace naleznete na stránkách Tribofueho. 

VK