Mořské želvy, krása mizící z oceánů

Na světě je sedm druhů mořských želv, čtyři z toho jsou kriticky ohrožené vyhynutím. Nástrah pro želvy během jejich života je přichystáno velké množství. Přestože na souši tráví želvy jen zlomek svého života, čeká je zde opravdový boj! Želvy vylézají z moří a kladou svá vejce do písku, kde je poté zahrabou a vrací se zpět. Vajíčka jsou tudíž nadále bez ochrany, a jak to tak bývá, ostatní živočichové si na nich rádi smlsnou, včetně lidí.

Ale řekněme, že když mají želvičky štěstí a podaří se jim vylíhnout se, nemají zdaleka vyhráno. Jak těžký je úkol pro zrovna vylíhnuté tvory vyhrabat se z rodné jámy a dostat se až do moře. Zvláště když si na ně na břehu dělá zálusk mnoho predátorů a matou je zářící světla z okolí, která jim ztěžují nalezení správné cesty.

V moři se také né každá želva dožije dospělosti. Dokud jsou ještě velmi malé, není pro jiné dravce nijak složité slupnout je k večeři. Želvy dospívají přibližně mezi 20 a 50 lety, rozdílně podle druhu. V dospělém věku nemají mnoho přirozených nepřátel, jejich velkým nepřítelem je tehdy člověk. Mořské želvy jsou závislé na pravidelném nadechnutí se na hladině, a přestože většina želv, v závislosti na druhu, vydrží bez nádechu déle než půl hodiny, pokud uvíznou v rybářských sítích, které jim nádech znemožňují, následky jsou tragické. Velký problém pro mnoho želv znamenají i igelitové pytlíky. Ano, i obyčejný sáček plující mořem může znamenat značné nebezpečí. Připomíná totiž medúzy, které jsou přirozenou potravou některých želv. Bohužel největší problém není to, že si na sáčku želva nepochutná, ale to, že může dojít k ucpání střev. O zabíjení želv na maso snad ani mluvit nemusím, neboť je známé, že lidé si rádi pochutnají na veškerém mase. Co mi však přijde smutnější, je fakt, že nějaká želva byla zabita pro věc, která jí narostla původně čistě pro její ochranu, pro krunýř.

Mnoho žen si doveze rádo z dovolené vzácný suvenýr v podobě želvího šperku. A jako snad všechny mořské živočichy, i želvy ohrožuje neustálé znečišťování moří. Želvy však hrají svou důležitou roli v ekosystému a nejen z těchto důvodů by bylo velmi smutné vyškrtnout tyto živočichy z encyklopedií a pamatovat si je pouze z obrázků.

Pojďme se nyní podívat na krátký rozhovor s Mgr. Hanou Svobodovou, která se aktivně podílí na záchraně mořských želv. Někteří z vás ji měli tu čest poznat během února tohoto roku, kdy měla o záchraně želv přednášku na naší univerzitě. Probíhá zde také sbírka plyšových želv pro indonéské děti. Pokusí se vám přiblížit dobrovolnické záchranné programy, které probíhají přímo v Indonésii pod jejím vedením. A komu není život želv lhostejný a není zrovna cestovatelský typ, dočte se alespoň, jak pomoci z domova.

iZUN: Čím jsou Vám želvy blízké a proč jste se rozhodla zrovna o podporu těchto živočichů?

Želvy jsou taková moje životní láska / příběh / smysl. První suchozemskou jsem dostala v první třídě za vysvědčení. Od té doby jsem se o ně zajímala, kolik druhů je, kde žijí, co je ohrožuje a to vlastně pokračuje až do teď, kdy se můj zájem zaměřuje především na mořské želvy. Přijde mi, že jsou krásné, elegantní, inteligentní a zároveň tvrdohlavé, dlouhověké i zranitelné. V ekosystémech moří mají mnoho důležitých funkcí a byla by škoda o tyto vzácné plazy, kteří na Zemi žijí už 200 milionů let, přijít.

iZUN: Přibližte, prosím, trochu Vaši cestu. Od první dobrovolnické cesty až do současnosti.

Poprvé jsem se jako dobrovolník účastnila projektu na ochranu mořských želv v Mexiku, to bylo před deseti lety, bylo mi 18. Od té doby mě fascinovaly nejen želvy, ale i život v tropických zemích. Jsou tu jiná pravidla, tolik se nespěchá, lidé se usmívají, pořád je teplo a všude roste výborné ovoce. V Mexiku ochrana mořských želv neprobíhala zrovna tak, jak by to mělo být (Místo, aby nás nechali pomáhat na pláži přenášet do bezpečí vejce karet zelenavých a sbírat odpadky, čistili jsme akvária v návštěvnickém centru želví stanice a místní ochranáři zatím jezdili na pláži čtyřkolkou. Místo aby vejce, která na pláži želvy kladly, odnášeli do bezpečí, jen počet snůšek odhadli a zapsali do papírů, že je odnesli. Byli demotivovaní.). Jsem spíše idealista než optimista a tohle mě tehdy strašně mrzelo. Možná i ten pocit bezmoci tam v Mexiku způsobil, že mě to téma dodnes nepřestalo bavit a mořské želvy se pořád snažím chránit. Mořskými želvami a příčinami jejich ohrožení jsem se zabývala na Katedře ekologie Přírodovědecké fakulty UK v Praze a kvůli tomu, že v oblasti Indického oceánu ještě téměř neexistuje ochrana a pochází odtud o želvách nejméně informací, rozhodla jsem se jim pomoci právě zde v Indonésii. Místní téměř vůbec nerozumí anglicky, a tak jsem studovala 10 měsíců indonézštinu na univerzitě v Padangu na Sumatře. Tehdy jsem začala v želvích centrech na Sumatře a později i na Jávě a na Borneu působit jako dobrovolník, nyní pro společnost Turtle foundation (Yayasan penyu Berau - www.turtle-foundation.org) na Borneu pracuji jako odborný poradce a spolupracuji i s dalšími indonéskými organizacemi na ochranu mořských želv na zefektivnění indonéské ochrany mořských želv a redukci nelegálního prodeje želvích vajec a želvoviny. Je to dlouhý příběh a nešlo to vždycky úplně snadno a hladce. Většina lidí na mě vždycky koukala jako na blázna, když jsem přišla s tím, že chci chránit mořské želvy. „Vždyť nemáme moře,“ říkali. Nemáme, ale když můžeme každý den v České republice konzumovat palmový olej produkovaný v Indonésii, proč bychom tam nemohli chránit mořské želvy. Jsem ráda, že jsem si tu cestu uhájila a mohu si teď každý den plnit svůj sen a dělat to, co mě baví.

iZUN:

iZUN: Jaký si myslíte, že je postoj veřejnosti k této problematice? Jsou lidé spíše lhostejní, nebo Vás překvapuje zájem veřejnosti.

Máte pravdu, problém ochrany mořských želv je pro Čechy hodně vzdálený. Není to téma, které by se zde lidem prezentovalo často. Když už jim o něm ale řeknu, většinou nejsou lhostejní, zajímají se, mnoho lidí mi pomáhá. To, co dělám, bych bez pomoci nezvládala. A pomoci může každý, stačí se podívat na web projektu www.morskezelvy.cz, kde je napsaných pár tipů, co se dá dělat. Dá se ale vymyslet i mnoho dalších věcí, podle toho, co by člověka konkrétně bavilo dělat. Jsem lidem za pomoc a podporu hodně vděčná, jinak by opravdu projekt nebyl takový, jaký je. 

iZUN: Čím může běžný člověk pomoci, pokud nemá možnost odjet přímo pomoci jako dobrovolník?

I z Čech se dá hodně pomoci. Můžete mluvit o situaci mořských želv, a šířit tak informace o jejich ohrožení a způsobech, jak se dá pomoci. Užitečné je sdílet videa, která na webu najdete nebo umístit banner na vlastní web. Ocením pomoc s uspořádáním promítání a výstav o tématu. Nebo možná znáte někoho ve sdělovacích prostředcích nebo v tiskárnách – ráda bych vydala želví omalovánky pro indonéské i české děti. Samozřejmě lze pomoci i finančně, zrovna teď by se nám to hodně hodilo, protože se nám porouchala loď, kterou se dopravujeme na ostrovy – nutně ji potřebujeme a její oprava bude vyžadovat náklady.

iZUN: Naopak pokud někdo chce odjet jako dobrovolník, kolik by si měl připravit peněz, jak je to náročné a celkově, jak nejlépe začít.

Ideální je napsat mi email na hanka.sauria@seznam.cz a domluvit se osobně. Největším nákladem je letenka, ale při troše štěstí se zpáteční let dá sehnat za 13 000 Kč a včera mi sestra posílala odkaz na akční cenu letenky za 4 000 Kč. Náklady přímo v Indonésii jsou už menší, v projektu chceme po dobrovolnících 200 Kč/den – za to získají ubytování, pití a 3× denně jídlo. Drahé je v Indonésii přesouvání se z místa na místo, je to obrovská země, která má 17 000 ostrovů, většinou musíte letět. Většina lidí se vejde do 25 000 Kč za měsíc i se všemi letenkami, ale záleží na Vás – pokud budete celou dobu na ostrově, bude to stát méně, pokud budete chtít poznat Indonésii a budete lítat z ostrova na ostrov, může se to prodražit. Dobrovolničení náročné není, člověku jen nesmí vadit vysoké teploty a práce. V noci obcházíme pláž, hlídáme, aby nikdo nesebral vejce, které tu samice želv kladou. Odpoledne se sbírají odpadky z pláží, večer se vypouští právě vylíhlá mláďata. Lze pomoct i s učením dětí ve škole, ale vlastně i s čímkoli jiným, co člověk umí – od opravy domku na ostrově po stříhání videí o tématu. Člověk v Indonésii ale může pomoci i pokud není dobrovolník – každý se může rozhodnout, zda si koupí náramek z želvoviny či želví vejce k svačině, nebo ne.

iZUN: Stalo se Vám něco vtipného během Vašich vlastních dobrovolných činností?

Mnoho věcí. Dobrovolnictví je způsob poznávání nových zemí. Neuvidíte je jen tak v rychlosti jako z okénka autobusu, ale budete pracovat s místními lidmi, jíst místní jídla, žít v domku, co má turecký záchod a elektřinu jen 3 h denně, zaručím Vám, že budete žít tady a teď a na svět okolo zapomenete. Někdo si to zamiluje jako já, jiný nemusí, záleží na přístupu. Mě prostě fascinuje, že je tu normální, že když dostanete alergii, vyleze se na strom a dostanete vypít vodu z kokosu. Když praskne kbelík na vodu, roztaví se sandále vyplavená přílivem a díra se plastovou hmotou zalepí. Život je tu v mnohém jednodušší, nemusíte do krámu, protože na ostrově žádný není, prostě jen jíte, spíte a chráníte želvy. Mnohdy jsem nemohla rozdýchat pomalost, s jakou tady vše probíhá, hold jsem dívka ze střední Evropy se vždycky plným diářem, ale člověk může těžko změnit druhé. Je třeba si říct „to je Indonesie“.

iZUN: Jak si myslíte, že to vypadá pro želvy do budoucna. Bude se jejich situace zlepšovat, či zhoršovat?

Jak jsem řekla, jsem idealista. Věřím, že zlepšovat. Vidím v té práci smysl, netvrdím, že jeden člověk zachrání živočišný druh, ale může k tomu přispět, a hlavně na světě už nás pár je, tak proč se nepřidat..

iZUN: Kde působíte a kde je možné se dozvědět v nejbližší době více informcí?

Jsem teď přímo na západním Borneu v oblasti Berau. Ideální je podívat se na uvedený web nebo napsat. Semináře a přednášky budu dělat v prosinci, kdy na měsíc přijedu zpět a pokud jste ze severní Moravy, můžete se teď zajít podívat na výstavu fotografií v místní knihovně Oskava.

iZUN: Na ČZU probíhá sbírka plyšových želv. Od kdy do kdy a kam mohou zájemci hračky nosit? A z jakého důvodu byla zvolena právě tato forma pomoci?

Plyšové želvy mi pomáhají při vzdělávání dětí. Dávám je do školek a škol, děti si s nimi hrají, začínají se díky nim o želvy zajímat. Když lidé rozumí situaci i ohrožením želv, v budoucnu jim mohou nejen neubližovat, ale třeba i pomoci. Sbírka probíhá od února, kdy jsem měla na ČZU seminář. Zatím termín ukončení nemá. Aktuální informace se dozvíte na nástěnce, která je tam zřízena.

iZUN: Poraďte něco lidem, kteří by případně chtěli kráčet ve Vašich stopách. Jak lze vše skloubit s osobním životem a kdo je pro Vás největším vzorem?

Nerada někomu radím, každý má svou cestu. Přijde mi důležité zjistit sám v sobě, co si člověk přeje, co opravdu chce, co je to, co ho bude v životě naplňovat. Když už to ví, je jen třeba si za tím jít. Když člověk dělá vše, jak nejlépe umí, dosáhne dříve nebo později svých cílů. Takže začít od sebe, udržet si schopnost vidět smysl v tom, co člověk dělá, udržet si zápal a nasazení. Osobní život... dlouho to skloubit nešlo, z mého neustálého odjíždění byly vždycky velké potíže, ale teď se to tak skloubilo samo od sebe. Jsem spokojená a hodně. Vzorem jsou pro mě všichni lidé, kteří dělají práci, kterou mají rádi. Zkuste se podívat okolo sebe, poznáte stoprocentně, kdo to tak má a kdo ne.

iZUN: Tradiční otázka – Co říkáte na klecový chov drůbeže?

Klecový chov drůbeže? Zajímavá otázka. Mám s ním problém. Naštěstí vejce kupovat nemusím. Když jsem v Česku, dostávám vejce od babičky, která chová slepice na zahradě. Tady v Indonésii je nejím, pokud nevím, odkud jsou. Vlastně jsem tohle téma kdysi dost řešila, mamka pracuje jako vedoucí ve školní jídelně, učila jsem ji, jak poznat na platě způsob chovu slepic. Hodně tu jídelnu posunula, nikdo, kdo nabízí palmový olej, tam nesmí. Asi není jednoduché mít doma dceru, která člověka nenechá dělat věci samozřejmě a nutí ho přemýšlet: palmový olej = kacení deštných lesů v Indonésii = méně rostlin, zvířat, orangutanů, zničené prostředí... Lidé si to málokdy uvědomují.

Chtěla bych tímto poděkovat za spolupráci Mgr. Haně Svobodové a všem, kteří se rozhodnou protřídit své hračky z dětství a přispět do školní sbírky na podporu želv.

Použitý zdroj: www.morskezelvy.cz