Nebuď balík a pozvi holku na skleničku

12. 12. 2019 1 6 Out of ČZU Zpět na Úvod
Úvodní fotka
Víte, kolik váží lední medvěd? Přeci dost na to, aby prolomil ledy. Jestliže má v sobě slečna alespoň špetku dobrého humoru, je vaše. No a abyste zajistili plynulé rozvíjení vztahu, je třeba uspořádat grandiózní rande. A proč ji nevzít rovnou na degustaci? S tím, že tam do sebe budete lámat vzorky hlava nehlava, ji neoslníte, kdežto pokud budete mít alespoň šajn, situace se obrátí o stoosmdesát stupňů. Míra znalostí o víně se poté úměrně rovná možnosti, že večer skončíte u ní na pokoji.

Když budeme chtít víno správně ochutnávat, tedy degustovat, jak bychom měli správně říkat, musíme být na degustaci řádně připraveni. Samozřejmě víno musí být vychlazeno na správnou teplotu, ale to není všechno. Na ochutnávku bychom se měli připravit především my. Těsně před degustací bychom si neměli zapalovat cigaretu, měli bychom se vyvarovat nějakým výraznějším pokrmům, jako například guláš s feferonkou, to není úplně ideální. Neměli bychom pít kávu a jiné výrazné, aromatické a horké nápoje a vůbec bychom se měli cítit dobře. Neměli bychom být nachlazení s plným nosem, poté degustace ztrácí smysl. Zkrátka se hodí být v dobré tělesné kondici.

Jak tedy přistupujeme k degustaci?

Vzorek máme nalitý ve skleničce, nejprve přichází hodnocení zrakem. Na první pohled můžeme samozřejmě určit barvu vína, to je základ. Dále se hodnotí čirost, hladkost, perlení, hustota a obsah nečistot. Víno by nikdy nemělo být kalné, neměly by mít žádné stopy usazenin. Měli bychom přes něj dobře vidět. Po usouzení toho, že je víno v pořádku, že je čiré, čisté a tedy vhodné k pití, přichází na řadu další smysl a tím je čich. K vínu přivoníme tak, že lehce ponoříme nos skleničky a vždy čicháme k hraně skleničky, nikdy ne doprostřed. Je to z toho důvodu, že uprostřed skleničky se nám vždy uvolňuje alkohol, kdežto po stranách se uvolňují aromatické látky. Dále záleží na druhu vína, paleta vůní je opravdu široká. Můžete cítit vůně květinové, kořeněné, ovocné, rostlinné, zemní, chemické, živočišné, dřevěné, karamelové nebo mikrobiologické. Záleží na víně, které ochutnáváme. A to je také důvod, proč se na ochutnávku nechodí s rýmou a cigaretou v koutku, na tohle je třeba mít nos čistý. Posuzujeme totiž zejména aromatické vlastnosti, které vnímáme retronasálně. Pokud se nám zdá, že víno málo voní, malinko s ním ve skleničce zatočíme, aby se uvolnilo aroma daného vzorku. Pakliže jsme se dostatečně načichali, víno vypadá čiře, voní atraktivně a máme chuť se ho napít, je to poměrně velký předpoklad k tomu, že nám víno bude i chutnat.

Nyní přichází chvíle nejslibnější, samotná ochutnávka. Napijeme se (střídmě, nevypijeme celou skleničku na ráz), vzorek trochu poválíme v ústech, necháme chvíli ležet na jazyku. V té chuti už bychom zase mohli najít nějaké ovocné tóny, stopy chuti po tom, zda bylo víno zpracováno například v nerezu či ve dřevě. Pokud bylo zpracováno ve dřevě, budeme tam cítit ořechy, dřevité tóny, případně vanilku a podobně. Může na nás působit i kyselina vína, zejména u bílých druhů. U červených druhů kyselost není tak výrazná. U těch vnímáme naopak obsah tříslovin, které na nás mohou působit hrubě až svíravě ale i sametově až jemně. Můžeme si povšimnout obsahu oxidu uhličitého. Určit, zda je víno perlivé, nebo ne, není žádný kumšt.

Pokud si víno hodnotíme pro sebe, ne jako profesionálové, rozhodnutí je jednoduché. Buď mi víno chutná, nebo nechutná, oslovilo mne, líbí se mi. Po polknutí počkáme ještě několik vteřin a zhodnotíme takzvanou „dochuť“ vína, kdy se po polknutí zbytek vína ohřeje v ústech a na jazyku byste měli cítit zase úplně jiné tóny.

Jestliže se s vínem budete i nadále kamarádit, častěji ho ochutnávat, možná se dopracujete k tomu, že se naučíte o jednotlivých vzorcích hovořit mnohem déle.

Příklad: Veltínské zelené – typické svou kořenitou chutí, pepřnatostí, cítíme čerstvé bylinky. Po ochutnání cítíme šťavnatou kyselinku, zelená jablka, kyselina je velice živá a dlouho zůstává v ústech. Dále můžeme doplnit, že je víno vhodné k drůbežímu masu, k rybám, zejména sladkovodním nebo k zeleninovým salátům.

Degustace vína je známá svým charakteristickým slovníkem. Někomu může přijít zvláštní, ale vcelku vzato je výstižný. Ruku na srdce, působí to tak galantně, když někdo upustí uzdu své fantazii a k popisu vůně a chuti vína použije veškerá přirovnání ze světa kolem sebe. Člověk se při tom totiž nemusí nijak omezovat. Můžeme použít slovník fyzikální (víno kulaté, ploché, lehké, prázdné, těžké), ale i ryze beletristický (víno sametové, mdlé, zvadlé, hrubé). Víno ale můžeme popisovat i jako živou bytost (víno šarmantní, svůdné, upřímné, přívětivé). Často takovýmto popisem vyjádříte své pocity z ochutnaného vína daleko přesněji a čtenáři či posluchači laici si víno představí lépe než při dvoustránkovém podrobném popisu.

Autoři: Martin Liška Foto: Natálie Javůrková
nebo sdílej

Mrkni taky na tohle

21. 05. 2021 0

Jak a kde hledat práci v dnešním světě?

Číst více
12. 05. 2021 0

Like House: tenká hranice mezi bizárem a fenoménem

Číst více
03. 05. 2021 0

Jak jsem jel s KTV na vodu

Číst více

Komentáře

Uživatel
Anonymní zemědělec (bez ověření)
Anonymní zemědělec (bez ověření) - 12 prosince, 2019 - 11:00

Moc hezky popsané a napsané. Dostal jsem najednou chuť se napít :))

| 0

Naši partneři

Došlo k neočekávané chybě! Načíst znovu 🗙