O tradici koledování

05. 04. 2021 0 1 Out of ČZU Zpět na Úvod
Úvodní fotka
Pokud jste se někdy snažili vysvětlit cizinci náplň českých Velikonoc, setkali jste se nejspíš minimálně s naprosto nechápavou reakcí. Někteří nezasvěcenci naši „krásnou“ tradici šlehání dívek pomlázkou přirovnávají až k domácímu násilí. Což je ovšem škoda, jelikož naše Velikonoce mají velmi zajímavou historii, která celé myšlence koledování dává úplně jinou tvář a na tu se v tomhle článku společně podíváme.

Pohanská veselice

V naší obhajobě domnělého oslavování násilí na ženách musíme začít u zdroje, v našem případě úplně prvotních oslav, které Velikonocům předcházely. Velikonoce jsou sice nejdůležitějším křesťanským svátkem, ovšem jako u mnoha dalších případů si i tuto slavnost vypůjčují od náboženství pohanských. Ještě před tím, než se narodil klučina, jehož činy pomohly k dopsání světového bestselleru, slavili lidé jarní rovnodennost. Celé to začínalo 21.března, první sobotou po jarní rovnodennosti. Tento den se nazýval Sunnabend, lidé měli ve zvyku scházet se mimo své osady a obydlí, v lesech sbírali dřevo a to následně zapalovali u posvátného dubu. Zde následně prosili bohyni Sunnu o návrat teplých jarních dní. Po složení obětin se následně všichni zase vrátili do svých osad a čekali na východ slunce, aby mohli společně děkovat bohyni za příchod jara. Ten den, první neděli po 21. březnu, následně rozpoutali mohutné slavnosti. Za zmínku stojí to, že jednou z her bylo hledání barevných vajec. Mnoho z nich bylo obětováno bohyni jara, jiná byla využita jejich nálezci.

Takže zde máme úplný začátek, dokonce i víme, kde se vzala velikonoční vajíčka, ovšem hlavní otázka je stále nezodpovězená. Kde je původ pomlázky a proč mají minimálně vesnické dívky strach otevírat komukoliv dveře, sotva co se tento svátek začne přibližovat?

Jak ke jménu přišly

Přesouváme se pár století do budoucna, i přes existenci křesťanství stále pohanské národy slaví příchod jara, ovšem bohyně se už nejmenuje Sunna, ale Eostre. Průměrný angličtinář si již jistě všiml podobnosti se slovem Easter, tudíž anglickým názvem pro Velikonoce. V průběhu několika staletí se do střední Evropy dostávalo mnoho národů z Persie a Asýrie, které podobně jako Slované a Germáni měli ve zvyku bujaré oslavy jara a jeho božstev. Dokonce i zde byl silně zakořeněný zvyk pro barvení vajec. Z důvodu velké migrace národů z východu tak začala být tradice těchto oslav čím dál silnější.

V tuhle chvíli máme jméno, vajíčka i silnou tradici. Ovšem českým Velikonocům je tento svátek stále poměrně vzdálený. Ale to se již brzo změní.

Křesťanské pojetí

Původně se v tomto datu pouze připomínala smrt Krista, tomuto svátku se říkalo Pascha. Ovšem v druhém století se začalo oslavovat namísto Paschy Kristovo zmrtvýchvstání. Tou dobou se bývalí nevolníci ze Sýrie, Persie a Babylónu začali hromadně usídlovat v Itálii, s sebou do Říma přinášeli nauku o uctívání slunce. Tato nauka se shodou náhod poměrně shodovala s potřebami církve a tak jí začali propojovat právě se „Svátkem Zmrtvýchvstání“. Úspěch byl obrovský, jelikož si pohané velmi rychle začali oslavování zmrtvýchvstání Ježíše Krista spojovat s vlastními tradicemi. Takto přišlo na svět křesťanské pojetí Velikonoc.

Slovanské Velikonoce aneb jak jsme k pomlázce přišli

Slovanské Velikonoce byly oslavou života, jeho obrozením po zimní smrti. Tudíž církev neměla s naroubováním „Svátku Zmrtvýchvstání“ téměř žádné potíže. Následně se samozřejmě začalo s potlačováním nevhodných tradic. Jako kupříkladu pohřbívání zimy. Tu zosobňovala ženská postava ze slámy, oděná do bílých šatů. Měla dopodrobna vymodelovanou tvář a dlouhé černé vlasy. Tuto Moranu, u nás známou jako Mařena, prostý lid nosil okolo vesnice a za doprovodu písní zesměšňujících smrt a všeobecného radování přivolával jaro. Moranu následně vrhli do vody anebo trhali či pálili.

Po provedení tohoto symbolického usmrcení zimy začínaly oslavy na vítaní jara. Chlapci a děvčata chodili pro vrbové proutí a lískové větvičky pokryté čerstvými pupenci, známé jako kočičky. Po celou dobu příprav se podlévaly vodou ze svatých pramenů, věřilo se, že naberou božskou sílu. Domy se zdobily větvičkami břízy a smrků. Mládenci začali se stavbou „Májky“ a dívky začaly malovat pod dozorem stařen vejce.

Celé přípravy trvaly okolo týdne, když bylo vše hotové, tak se lidé myli v lázních a následně pokrývali podlahu vrstvou popela. Lázně byly stále ohřáté a ponechávaly se tam ručníky. Věřilo se, že sem chodí duchové předků, než s ostatními zasednou u stolu.

Následujícího dne za úsvitu začínal svátek, jehož začátek tkvěl ve vzájemném udeřování se mladými vrbovými proutky, takzvanými pomládkami. Účelem bylo vyhnání zla z člověka a dodání mu síly kvetoucí vrby. Následně se konal pochod na svaté místo, kde se zapalovaly ohně a hodovalo.

Tady konečně nacházíme původ naší dnes již velmi originální Velikonoční tradice. Nejedná se o nějaký světoborný český výmysl, ale o zbytky pohanských tradic, které církev při přejímání svátku tak tvrdě potlačovala. Za ty roky samozřejmě Velikonoce velmi změnily svou tvář, z proutků se postupně staly pomlázky a koledování se stalo téměř výhradně mužskou záležitostí. Myšlenka vyhnání zla a omlazení se zachovala. Ovšem tato „výhrada“ byla naopak přenechána dívkám. Velikonoce také poměrně zkomerčněly, ale minimálně na vesnici si stále zachovávají svou tradiční tvář, o kterou je jinde zub času dávno připravil. 

Autoři: Jan Veselý Foto: Patrik Pavelka
nebo sdílej

Mrkni taky na tohle

21. 05. 2021 0

Jak a kde hledat práci v dnešním světě?

Číst více
12. 05. 2021 0

Like House: tenká hranice mezi bizárem a fenoménem

Číst více
03. 05. 2021 0

Jak jsem jel s KTV na vodu

Číst více

Komentáře

Uživatel

Naši partneři

Došlo k neočekávané chybě! Načíst znovu 🗙