Obrazili jsme za Vás - Křest nové desky skupiny K2

České kapely jim podobné bychom napočítali na prstech jedné ruky. Již deset let drží tahle banda rockových ranařek při sobě. Na oslavě svého výročí pokřtily nové CD.

Ke svému vystoupení si vybraly klub La Loca, který v průběhu koncertu praskal ve švech. Tři zdánlivě křehké slečny řádily jako černá ruka. Publikum po několika minutách přivedly k varu a v průběhu večera rozpálily až do běla.

Po několika úvodních písních z nového CD došlo ke křestu jejich třetí desky. Kmotry alba Tři se stali například Petr Kolář, Pepa Bolan (skupina Mandrage) nebo Václav Vaňura (aneb Láska za skupinu zakázanÝovoce). 

Špunty bouchly, šampáňo teklo proudem do publika i na pódiu.

Následoval výroční koncert, při kterém byli na pódium přizváni hosté. Jednu z písní si s K2 zahráli například producenti jejich nové desky - sourozenci Janečkovi. Velkým překvapením byla skvělá souhra kapely s ostříleným muzikantem Láskou ze zakázanÝho ovoce, který písni dodal „grády“. Turné, na které obě skupiny za několik dnů odjíždí, tak možná nabere úplně nový směr.

10 října, 2015 - 15:39 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Hehe no pěkný, ale nechápu, že se za těch 10 let nerozhádaly, když jsou to samý baby :D

Zbytek hudebního večera už byl čistě v podání oslavenkyň, které se nám podařilo odchytnout na krátký rozhovor:

iZUN: Dnes máte kulaté narozeniny, jak jste se před 10 lety daly dohromady?

Klára: My jsme každá chodila na svůj nástroj do hudební školy na ZUŠ a potkaly jsme se na hudebním táboře... Zní to jak z jednoho filmu, ale neproběhlo to samozřejmě tak. Bylo to tak, že jsme začaly hrát naše oblíbené písničky. A postupně jsme utvořily kapelu. 

iZUN: O čem nejraději píšete? 

Míša: Nejraději píšeme o vlastních zkušenostech. To se dá nejsnáze, a proto je to většinou o lásce. Takže spalující lásce, krásné lásce, nešťastné lásce, nenávistné lásce, lesbické lásce,... prostě o všem.Klára: Ale i o takových normálních životních situacích, kdy má člověk nějaké zmatky a neví, co dál.

iZUN: Když jste pohromadě jen „holky“, nedělá Vám to problém? 

Klára: Vzhledem k tomu, že nám to vydrželo deset let a myslím si, že ještě vydrží, tak ne.

iZUN: Jaký máte každá oblíbený hudební styl? Shodujete se? 

Klára: Nevím, jak bych to popsala. Nemám přesně vyhraněný hudební styl. Baví mě hrát rock, ale poslouchám od všeho trochu, takže když třeba jdu běhat, poslouchám nějakou taneční muziku. Doma zase nějakou pohodičku... Nevadí mi vlastně vůbec nic, kromě dechovky a techna.Míša: A v tom se právě shodujeme. Nejdeme slepě za tím jedním. Monča: Přesně tak, já si třeba někdy pustím i Mozzarta.

iZUN: Co Vás ještě kromě hraní baví?

Klára: Mě hrozně baví sporty všeho druhu. Ráda běhám, surfuju. A potom taky každá pracujeme... což tedy nevím, jestli patří mezi hobby, ale podle času, který tomu obětujeme... A já ještě studuji.Míša: Já mám jedno obrovské hobby, a to je moje práce. Jsem učitelka na základní škole, a to mě strašně baví a naplňuje. Doufám, že mi to vydrží ještě tak 30 let, že ze mě nebude taková ta senilní, protivná úča, co řve na děti.

iZUN:  Chtěly byste se hraním živit? 

Klára: Bylo by to nejlepší!Míša: Strašně moc bych chtěla!Monča: Prosím! Ano! Prosím!

Jaké jste byly studentky a co byste vzkázaly studentům? 

Klára: Já jsem studentka pilná, všechno to zvládám... Vzkázala bych jim, že škola je prostě potřeba, ale ať si nenechají utéci mládí. A nevěnují tomu každý večer...Míša: Ať to nehrotěj! Já studentka jsem, nevím jaká, ale jsem. A že jim držím pěsti. Monča: Já už nestuduji. Já jsem si to pěkně zkrátila.

iZUN: A na závěr na prozraďte, jaký je Váš názor na klecový chov drůbeže? 

Klára: Já k tomu mám co říct, protože nejím maso. A co se týče vajíček, tak se snažím, aby to byly domácí slepičky. Protože vím, že žily normálně. Jsem hrozně proti tomu. Aby se tam drápaly po hlavičkách a „kadily na sebe“...Míša: A potom, jak jdou na tu porážku... Já maso jím, ale nekupuji, mám dvě babičky a ty mají slepičky.