Památník velkého hrdiny před branami ČZU

Pietní akt se konal v pátek 21. 12. 2018 od 13:00 a připomněl osobnost Rudolfa Pernického, respektive 13. výročí od jeho úmrtí, a též 74. výročí od zahájení výsadkové operace Tungsten, které velel. A i proto je datum pevně stanoveno na 21. prosince.  

Pořadatelem byla městská část Praha 6 - Suchdol, která památník zároveň i spravuje a události se pravidelně účastní řada významných osobností. A bylo tomu tak i letos. Za organizátory byl přítomný starosta Suchdola, pan Ing. Petr Hejl a jeho zástupkyně, paní Ing. Věra Štěpánková, MBA.

Vážnosti a důstojnost celé ceremonii dodávala přítomnost příslušníků Čestné stráže Armády České republiky z Posádkového velitelství Praha, kteří po celou dobu drželi u památníků stráž, ale i hasičů, policistů a příslušníků skautu. Po zahájení promluvilo několik osob z řad hostů. V mysli nám utkvěly proslovy všech, jelikož byly opravdu výstižné. Nejsilněji na nás zapůsobil projev vojenského historika plukovníka PhDr. Eduarda Stehlíka, který ve své řeči připomněl důležitost mezinárodní vojenské spolupráce v rámci NATO a také armádní oběti, které letos padly v boji za naši bezpečnost (Kamil Beneš, Martin Marcin, Patrik Štěpánek a Tomáš Procházka). Dále pak projev neteře generálmajora Rudolfa Pernického, paní Jitky Zichové a pana PhDr. Ivana Kaspara (kamarád Rudolfa Pernického), kterému je neuvěřitelných 92 let a i v tak pokročilém věku ve svém projevu s neuvěřitelnou energií odkazoval na nás, na studenty, jakožto pevný článek soukolí, které během nejenom druhé světové války vždy neodmyslitelně vystupovalo proti agresi, leckdy za cenu vlastního sebeobětování. Posledním řečníkem byl bývalý vojenský kaplan, Mgr. Pavel Ruml. Následovala krásná modlitba a požehnání.

Po projevech proběhlo slavnostní pokládání věnců a květin k pomníku. Akt byl završen minutou ticha následovanou zazpíváním státní hymny, během které byl ze všech přítomných cítit velmi emotivní zážitek, leckdy provázený slzami. Akce byla zakončena volnou debatou přítomných nad drobným občerstvením. 

Generálmajor Rudolf Pernický a operace Tungsten

Narodil se roku 1915 v obci nedaleko Valašského Meziříčí. Právě ve Valašském Meziříčí odmaturoval a hned potom navzdory přání jeho rodičů vstoupil do prvorepublikové československé armády, kde se postupně vypracovával do velitelských pozic. Jako voják, ale i vlastenec, cítil silnou potřebu bránit náš mladý stát před sílící německou agresí. 

K obraně však nikdy nedošlo. Po Mnichovské dohodě a odevzdání pohraničí Německu bylo většině lidí jasné, co přijde. Německá okupace a vznik Protektorátu Čechy a Morava na sebe nedali čekat a během nichž byla československá armáda roku 1939 rozpuštěna. Rudolf Pernický se však s tímto faktem nesmířil a hodlal v boji pokračovat a hledal možnost, jak se zapojit do zahraničního odboje. 

Nejprve proto utekl do Polska, odkud pokračoval do Francie, kde se stal příslušníkem Cizinecké legie. Do bojů o Francii jednotka, ve které působil, však nezasáhla, protože ještě předtím byla Francie roku 1940 poražena. Rudolf Pernický byl evakuován do Anglie, kde již v českém zahraničním odboji naplno působil a získal řadu kurzů. 

V roce 1944 velel jako kapitán paradesantní skupině s krycím názvem TUNGSTEN, kterou společně s rotmistrem Leopoldem Musilem založil. Skupina měla podporovat domácí odboj a nad Protektorátem Čechy a Morava byla z letadla vysazena 21. prosince. Výsledek bohužel proběhl špatně a muži přistáli téměř 100 km od původního cílového místa. Výsadkáři se tam proto museli přesunout pěšky. V náročných zimních podmínkách, nepozorovaně a bez dostatečného vybavení. Ale zvládli to a úspěšně pokračovali v odbojové činnosti na našem území. Na konci války Rudolf Pernický organizoval ozbrojené povstání proti Němcům. 

Po válce se však osud Rudolfa Pernického, stejně jako osudy mnoha podobných osobností, ubíral velice neblahou cestou. V roce 1948 byl zatčen a další rok byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu ke 20. letům těžkého žaláře. Kromě toho mu byly odňaty všechny hodnosti, vyznamenání a tituly. Během svého věznění pracoval i v uranových dolech. V roce 1960 proběhla hromadná amnestie a Rudolf Pernický byl propuštěn, ale i tak byl vězněn 11,5 let. Navíc byl do roku 1989 sledován StB. 

Po Sametové revoluci mu byly vráceny všechny vojenské pocty a poté byl jmenován generálmajorem ve výslužbě. Rudolf Pernický se nikdy nevzdal. Dokládá to i fakt, že se na podzimu roku 2005 osobně dostavil pro vyznamenání Řádu Bílého lva po operaci, během které mu amputovali obě nohy. Generálmajor Ing. Rudolf Pernický zemřel 21. prosince 2005. Bylo mu 90 let.  

Příběh Rudolfa Pernického představuje neuvěřitelný odkaz nadšení, odvahy, vlastenectví, ale i touhu bojovat za republiku do posledního dechu. Bohužel také odkazuje na strasti, které mu nástup komunismu k moci přinesl. 

Možná vás trochu překvapuje, proč podobný článek vydáváme takto před Vánocemi. Odpověď je jednoduchá. Díky lidem, jako Rudolf Pernický, můžeme právě Vánoce prožívat v klidu, míru a hojnosti. Tento fakt je nutné si uvědomit a přijmout ho. Ten, kdo si nepřipomíná svou minulost, zapomíná a je nucen ji opakovat. 

I příští rok bude pietní akt probíhat 21. prosince 2019. My se opět zúčastníme a věříme, že po přečtení tohoto článku je nás, studentů, bude podstatně více. 

Za fotky velice děkujeme panu Petru Hroníkovi ze spolekodboje.cz