Příběh české odvahy: 35 let od sametové revoluce

Studentský pochod měl být původně vzpomínkou na úmrtí studenta Jana Opletala, který byl roku 1939, na protestu proti nacistické okupaci 28. října, postřelen a o dva týdny později na následky zranění zemřel. Nepokoje po jeho pohřbu nakonec vedly k uzavření českých vysokých škol nacisty 17. listopadu – spolu s tím došlo i k popravě několika představitelů studentských organizací a poslání stovek studentů do koncentračních táborů. Datum 17. listopadu bylo o několik let později ustanoveno za Mezinárodní den studenstva. Proto se sametové revoluci, která proběhla v roce 1989, a která se konala právě na Mezinárodní den studentstva a na památku Jana Opletala, také někdy přezdívá „studentská revoluce”. Mladí, vzdělaní lidé věděli, že ve státě s nadvládou komunistů je nečeká zářivá budoucnost. Po 17. listopadu se ve svém názoru jen utvrzovali, navíc se mluvilo o vyloučení některých vysokoškolských studentů. To nemohli nechat být. Projížděli Československem a rozšiřovali tak povědomí o vzrůstajícím nátlaku na komunistický režim. Proč neposílali informace, např. dopisy, letáky a jiné tiskoviny, třeba vlakovou dopravou? Tyto způsoby se podrobovaly důkladné kontrole. Pobouření narůstalo na síle, a proto následovalo spoustu dalších protestů vůči režimu. Stupňovalo se to až do generálních stávek velkých závodů a podniků – klíčová stávka proběhla hned 21. listopadu. Největší demonstrace pak proběhla 25. listopadu na Letenské pláni, kde se sešlo se na 800 tis. odpůrců režimu. V následujících dnech probíhala zasedání vlády s návrhy na nové složení vlády, někteří příslušníci strany se své funkce rovnou vzdali a nakonec 7. prosince rezignoval samotný tehdejší prezident Gustáv Husák.
 

Pokud si pamatujete z hodin dějepisu název Občanské fórum, tak ho zapasujeme právě do tohoto období. Byl to spolek disidentů a širší společnosti, kterým nebylo politické dění lhostejné. Měli jasnou vidinu toho, čeho chtěli dosáhnout – přetvoření politického režimu, ukončení vlády jedné strany a zajištění demokratických voleb. Občanské fórum mělo zástupce po celé zemi, téměř v každém městě se konaly jejich schůze a formovaly se požadavky v zájmu občanů, např. vyšetření událostí 17. listopadu, zrušení lidových milicí, přejmenování ulic a náměstí, a hlavně – svobodné volby. S celým spolkem se pojilo jedno z nejdůležitějších jmen revolučního roku, a to Václav Havel. Právě ten měl svůj velký den 21. listopadu, kdy promluvil před davem čítajícím až 200 tisíc lidí. Stál na Melantrichově balkóně a představoval program OF, lidé jásali a ikonicky zvonili klíči.
 
Po listopadu 1989 započal proces zvaný demokratizace. Ve zkratce šlo o zrušení cenzurních zákonů, vznik nových politických stran a nezávislých médií. Ta se hlavně podílela na pravdivém informování občanů o vývoji situace. Následující rok se pak po více než čtyřiceti letech konaly svobodné volby, které měly přinesly velmi pozitivní výsledek pro Občanské fórum. Z něj se následně utvořila politická strana s velkou podporou společnosti.  
 
Nedílnou součástí změn po sametové revoluci bylo rozdělení Československa 1. ledna 1993 na dva samostatné státy: Českou republiku a Slovenskou republiku. Vztahy mezi Čechy a Slováky nebyly nijak extra napjaté, kromě trochu odlišných názorů a tendencí oba národy spolupracovaly a fungovaly. Proč se tedy rozdělení jednoznačně odsouhlasilo? Dalo by se říct, že každý ekonomicky a sociálně vyspělý národ má tendenci tvořit svůj vlastní stát. Mnohonárodnostní státy nebývají tolik stabilní, ačkoliv v případě nás, slovanských národů, to nebyla nijak vyhrocená situace. Jednalo se spíše o logický a očekávaný krok v zájmu obou států. Dohoda o rozdělení byla podepsána v srpnu 1992, přičemž oficiální vyhlášení samostatných republik připadá na datum 1.1. 1993. My i Slováci v tento den slavíme státní svátek. Jako prezident nově vzniklého státu byl zvolen Václav Havel. Tímto okamžikem se určuje definitivní konec komunistického režimu v ČR.

 
Česká republika se tehdy ocitla před složitými, ale zásadními výzvami, jak správně vytvořit svou tržní ekonomiku, navázat a utužit vztahy se západními zeměmi nebo se začlenit do evropských a světových institucí. To se podařilo v roce 1999 vstupem do NATO a o pět let později, v roce 2004, vstupem do Evropské unie.  
 
Závěrem je nutné říct, že sametová revoluce přinesla do naší země klid, spravedlnost a dlouho očekávanou demokracii. Zasloužili se o to odvážní občané, kteří se nebáli postavit režimu. Ačkoliv to pro mladou generaci může znít jako samozřejmost, tak dříve svoboda slova a názoru samozřejmostí nebyla. Měli bychom na tento čin vzpomínat s úctou a respektem, třeba položením věnce nebo svíčky na pietní místo na Národní třídě.