Pryč se stresem a negativními vlivy!

24. 02. 2021 0 5 Out of ČZU Zpět na Úvod
Úvodní fotka
To, že je svět poslední cca rok plný především negativních informací, je prostě fakt. Na spoustu lidí to má nepříjemné dopady, které se akorát kumulují a nemizí. Nad hlavami nám tak často plují šedé mráčky a ramena těžknou pod náporem špatných zpráv a událostí, které nás vyčerpávají, zarmucují a s prominutím i často se*ou.

Nešlo by ale i přes to všechno prostě říct DOST! a vyměnit šeď a tíhu za růžové jednorožce a lehkost bytí? Jasně, že šlo! Alespoň do nějaké míry určitě. Na rovinu vám ale řeknu dvě věci. Zaprvé, nečekejte žádné motivační citáty o životě. Ty já ze srdce nesnáším. A za druhé, nejsem žádný profesionální motivační guru či psycholog. V tomto článku najdete pouze moje osobní rady a tipy, jak si vylepšit vlastní mind setting a poprat se s negativními vlivy okolí. Jedno vám však potvrdím s jistotou. Mně to funguje skvěle!

Asi tou hlavní radou je: Nestresovat se a nekazit si náladu věcmi, které nemůžete změnit a nemáte na ně žádný vliv. Lidé se často diví, když nad nějakou informací, která je osobně naprosto pohoršuje, já jen pokrčím rameny a řeknu: "Blbý no, ale s tím nic nenaděláš, tak proč se zatěžovat…" Ze začátku to může být komplikované, já vím. Takové rozčílení nad situací, která vás vytočí nebo deprimuje, je skoro až automatická odezva systému. V tu chvíli se ale zkuste zastavit, nadechnout a uvědomit si: Můžu já s tímhle fakticky něco udělat? Ne? Tak proč bych se tím měl/a vlastně stresovat? Jako příklad bych uvedla zpoždění vlaku. To je prostě něco, co neovlivníte, ani když se budete na hlavu stavět. Není proto důvod se kvůli tomu rozčilovat, každé dvě minuty sledovat hodinky a stresovat se, že přijdete pozdě. No a co! Každý normální člověk vám takový pozdní příchod omluví. Povinná cvika dvakrát týdně do sedmi? Jo, je na prd, že nestihnete půlku Ulice. Pokud s tím ale nehodláte rovnou seknout, tak toho moc nezmůžete. A to znamená, že nemá cenu si tím zatěžovat hlavu a mít pokaždé blbou náladu. 

Na předešlý odstavec bych ještě navázala další věcí. A to je filtrace a eliminace příjmu negativních informací. Mám tím na mysli takové ty zprávy, co se vás naprosto netýkají, ale stejně vás zvednou ze židle. Třeba když jistý medvídek zaútočí na pultík v poslanecké sněmovně, kolega nečekaně povýší (no gratuluju) nebo nějaká koza z Hollywoodu zase zhubla za měsíc 20 kilo. Většinu těchto informací se dozvíte z nějakých médií, která se v přísunu takových zpráv přímo vyžívají. A to je přesně ten důvod, proč se těmto informačním zdrojům z větší části vyhýbám. Jakmile zahlédnu v televizi zapnuté zprávy, odcházím. Je mi jasné, že by mě něco naštvalo. V tomto případě samozřejmě záleží i na tom, co vás osobně zajímá. Pokud jste zabraní například do politického dění, je jasné, že ho se zájmem sledujete a necháte se klidně rozčílit. Já naopak velký fanda politiky nejsem. Proto se všem takovým zprávám vyhýbám jako čert kříži a nenechám si jimi kazit den. Naopak se ráda vytočím nad tématy přírody a ekologie, to mi za ten mráček stojí. 

To mě mimochodem vede k dalšímu bodu, který v podstatě zaobaluje oba předchozí. Den má pouze 24 hodin a váš čas je vzácný. Je proto důležité stanovit si priority a naučit se říkat ne. Jde v principu o to, přestat trávit čas, který nemáte, děláním věcí, které nechcete dělat, s lidmi, které nemáte moc v lásce. Zkráceně tomu říkám Uprdelismus.
Uprdelismus můžete rozdělit do několika kategorií. Například věci, práce, rodina, známí a přátelé atd. V každé kategorii si pak stanovte určitý denní limit ZÁLEŽÍ MI/NEmám u p*dele, maximálně tak 10. Co se do limitu nevejde, je kategorie NEZÁLEŽÍ MI/MÁM u p*dele. Pokaždé, když se pak dostanete do situace, která vás nějak obtěžuje, je pro vás vysilující a unavující, řekněte si: Mám dostatečnou kapacitu na to, nemít tohle u p*dele?
Je jasné, že ne všechno vám může být jedno.  I když se vám nechce, tak do práce nebo ke zkoušce byste měli dorazit a popřát k narozeninám vlastní mamce taky není od věci. Nikdo nechce, aby se z vás stal bezcitný idiot. Je ovšem mnoho situací a událostí, které vám prostě můžou být u zadnice a nikomu tím neublížíte. Například jste-li pozvaní na narozeninovou oslavu neteře/ kamarádčinu baby shower party, společnou večeři s kolegy…. Zkrátka něco, kam byste šli pouze z povinnosti a buď vám celý večer pomalu odumírala duše, nebo byste skončili na plech ještě před dortem, prostě slušně a bez zbytečných výmluv odmítněte. Pokud to pro vás není priorita, nemusíte tam. Stejně tak, když budete třeba plánovat dovolenou. Nestresujte se zbytečně tím, co bude, až tam budete, pokud na tom nezávisí váš život . Jaký asi bude počasí? A koho to zajímá? Měsíc dopředu to stejně nikdy nevíte s jistotou a jak už jsme si řekli, vládci větru a deště taky nejste. Jasná škatulka mám u p*dele, hlavně že jedu a budu mít kde spát. Ale opravdu upozorňuji, neudělejte ze sebe přílišným Uprdelismem nemilosrdné hovádko! Všeho s mírou a na podstatné věci/lidi nekašlat. 

A ještě jeden malinkatý tip bych si dovolila. Snažte se nebýt vztahovační. S tímhle mají podle mě problém hlavně lidi, kteří nad věcmi hodně přemýšlí pořád dokola (ano, i já jsem jedním z nich). To, že se na vás někdo například zle podívá, ovšem nemusí znamenat, že to bylo schválně, a že vás ve skutečnosti z hloubi duše nesnáší. Když se někdo zasměje zrovna v momentě, kdy procházíte kolem, neznamená to, že se směje vám. Nebojte, nejste středem světa a většina lidí na vás aplikuje Uprdelismus stejně jako vy na ně. A pokud ne a podezřelé šuškání spolubydlících opravdu značí, že vás pomlouvají, je to jejich problém. Protože tohle vám prostě může být s prominutím u p*dele. 

Závěrem bych jen dodala, že je naprosto v pořádku, nebýt v pořádku a cítit se občas blbě. O tom si také můžete více přečíst v jednom z našich předešlých článků. Myslím si ale, že je také naprosto ok, pokud se i v takové době, která nás momentálně svírá, rozhodnete, že chcete být nad věcí, bezstarostní a s tancujícím jednorožcem nad hlavou. Je to jenom vaše hlava a jste to vy, kdo ji má neustále na krku.  


Autoři: Kristýna Stehlíková Foto: Aleš Hlaváček, Dominika Staščáková
Pohledem autora

Jak jsem již zmínila na začátku, rozhodně nejsem žádný odborník. Pokud byste se ale chtěli tomuto tématu věnovat více, mohu vám doporučit nějakou literaturu. Za mě vede asi Sarah Knight (The Life Changing Magic Of Not Giving a F**k, You Do You, F*ck No!, Calm The F*ck Down,...). Mám za to, že některé již vyšly i v češtině. Dále třeba Uprdelismus - Jan Menděl, Důmyslné umění jak mít všechno u pr**le - Mark Manson, Odse*te se - Gary Bishop,...

nebo sdílej

Mrkni taky na tohle

21. 05. 2021 0

Jak a kde hledat práci v dnešním světě?

Číst více
12. 05. 2021 0

Like House: tenká hranice mezi bizárem a fenoménem

Číst více
03. 05. 2021 0

Jak jsem jel s KTV na vodu

Číst více

Komentáře

Uživatel

Naši partneři

Došlo k neočekávané chybě! Načíst znovu 🗙