Puberta tenkrát a dnes – jak se změnil svět třináctiletých holek?

Když se vrátím do roku 2010, kdy mně bylo 13, tak holky v mém věku vypadaly na rozmezí mezi 9 až 14 lety. Všude jsme měly pupínky, protože slova skin care nám nic neříkala, maximálně jsme si namazaly pusu třešňovým labelem nebo balzámem s příchutí coca-coly, protože kdo ho měl, ten byl frajer. S make-upem jsme se seznamovaly pomocí fotek v Bravíčku nebo toho, co měla mamka v koupelně. Dodnes nezapomenu na fenomén naší základky, kdy základ toho opravdového „cool“ looku byly černé linky kolem očí namalované tužkou na oči, pěnový make-up v kelímku a taková ta vymoženost, kde byla na jedné straně řasenka a druhé straně lesk na rty. Buď jste měly to, nebo jste byly úplně nenamalované. Nebylo nic mezi tím.

Co se vlasů týče, tak maximální výtvor byly vyžehlené vlasy. Neexistovaly trojkulmy, kulmy, kulmofény ani jiné vyfikundace, co jsou základem každé koupelny dnes. Vyžehlené vlasy nebo culík, to frčelo, dokud nezačala éra ulízlých drdolů na hlavě a patek. Kdo neměl na hlavě patku jak od chleba, ten se mohl jít zahrabat. Barvení vlasů bylo taky takové decentní. Málokdo tenkrát chodil ke kadeřnici a když už, tak měl jen lehký melírek. Povětšinou jsme překecaly mamku nebo starší kamarádku, aby nám obarvila hlavu barvou z drogerie. Já takhle na hlavě vystřídala černou, fialovou i tmavě červenou (všechno měla být tmavě hnědá).

Oblečení, to věčné téma. Když zavzpomínám a najdu nějaké staré fotky, napadne mě hned několik „trendů“, které se na mé základce držely. Vždycky se to dělilo na různá období, ale za náš druhý stupeň jsme stihly unosit boty DC nebo Adio, samozřejmě se zastrčenými tkaničkami, šátky Palestina, mikiny s krátkým rukávem, co se nosily místo triček, a trička z New Yorkeru s těmi nejrůznějšími obrázky a nápisy. Frčely křiklavé barvy, nejlépe mít třeba modré tričko, červené kalhoty a žlutou mikinu. Místo batohů jsme sešity do školy nosily v Adidas nebo Dunlop kabelách a kdo neměl pásek s opicí Paul Frank, ten nemohl vylézt z bytu. Tenkrát se tyhle „značkové“ věci sháněly buď na dovolené v Chorvatku, nebo byla jistota Aukro. (Pro zasmání přikládám fotku asi z 6. třídy.)

Co se volného času a vztahů týče, tak Facebook byl v té době ještě v plenkách a my sjížděly ICQ. Chatováním počínaje, hraním her konče. Prostě kdo v životě neslyšel slova jako Slide a lama a Zoopaloola, neví, co je dětství. Facebook už jsme si pak zakládaly taky, ale rozhodně to nebylo na podobné úrovní jako dnes. Vztahy, ať už kamarádské nebo „milostné“, se začínaly likováním fotek nebo šťoucháním. Pokud jste si s někým vyměnili více jak 3 šťouchnutí, tak se to dalo považovat za první úspěšné rande. Až poté se začínalo psát. A to nebyly zprávy jako dnes, věcné, k tématu, ale: „Ahoj, jak se máš? 😊 Jak bylo ve škole?“. Někdy tento virtuální vztah vygradoval až do bodu, kdy jste se spolu šli projít po chodbě o přestávce a po škole si sednout do parku za školou. Co se fyzického kontaktu týče, naše nejčastější otázka byla: „Tak co, vykousli jste se?“. Představa nějakého intimnějšího zážitku pro nás byla minimálně do 9. třídy nemyslitelná.

Co se focení týče, tak selfie v té době neexistovaly, protože neexistovaly ani přední kamery. Telefonická evoluce, kterou si většina z nás prošla, byla: cihla od Nokia nebo Alcatel, frajeři poté dostali „véčko“, větší frajeři pak najeli na hudební mobily s MP3 jako Sony Ericsson nebo Nokia XpressMusic a potom přišly dotykové Nokia. Nic z toho nemělo přední foťák, takže vznikaly fotky v zrcadlech, které jsme prohnali milionem filtrů na internetu (tehdy na to aplikace nebyly, fotku jste museli nahrát do počítače a přes web ji upravit), přidali jsme rámeček a nějaký vtipný nápis a pak si je dali na Facebook s komentářem typu: „Já a moje nový tričQo :-* MucQ“. Frčely zkratky typu MTMR, MLT a nikde nesmělo chybět „Q“. Pak přišla i krátká éra, kde se StŘíDaLa MaLá A vElKá PíSmEnKa, a napsat jeden komentář tak zabralo asi půl hodiny.

Když to celkově srovnám s puberťáky, které vídám dnes (bydlím u základky, takže se každé ráno dost kochám), tak zjišťuji, že za těch deset let se vše opravdu přehouplo do jiné dimenze. Holky vypadají na pětadvacet, jsou namalované technikami, které my jsme v té době ani neznaly. Nosí značky, které si ani já jako pracující nemohu dovolit, a podléhají všem momentálním trendům. Jejich život je na Instagramu a Tik Toku a každá jejich fotka má „milion“ lajků. Co se týče vztahů, tak jsou o dost zkušenější, než jsme byly my, a emoce vyjadřují pomocí emoji. Jestli jim mládí v této době závidím? Absolutně NE! My jsme sice neměly iPhony, Billie Eilish, Youtubery nebo slevové kódy na About You, ale za to jsme měly dětství v klidu. Nestresovaly jsme se tím, kolik moje nová fotka dostane liků, že nemám dneska co dát na storíčko, nebo že jsem si k obědu dala mekáč a tím pádem už do večera nemůžu nic jíst, protože bych si ráno nemohla vyfotit břišáky. Prostě jsme byly pořád děti a neměly jsme potřebu hrát si na dospěláky.