Radosti a strasti studenta chalupáře

Úklid po zimě

Před zimou se chalupa uvede do takového stavu, aby ji zima nijak nepoznamenala. Vypustí se voda, zakryjí se kytky a do záchodu se nasype kilo soli. I tak se však první jarní návštěva nese v duchu obav, co všechno tu člověka čeká za katastrofy. Ty na sebe můžou brát rozmanité podoby od snadno řešitelné plísně, přes poněkud pracněji řešitelné padlé stromy až po závady totálního rozsahu. A tak se zpravidla celý víkend uklízí, opravuje a likviduje.

Tráva

Co k tomu říct. Sekat se musí, hulit se nedá. Ve městech se v posledních letech často diskutuje, jak často a na jakou výšku sekat trávu vzhledem k její vlastnosti držet vláhu a tak dále... U nás v horách fakt ne. Tady stačí dva týdny neposekat a trávu máte po pas.

Myši

No ty vole. Za ta léta jsme se už tak nějak smířili s tím, že definitivně se těch malých hlodavců nikdy nezbavíme. Ale letos přecházíme v otevřenou válku. Že se naučily vybírat sýr z natažených pastí, aniž by je spustily, to bych pochopil, to je #Darwin. Překousl bych i ty sežrané zapomenuté brambory, kdyby ty svině nenechaly šlupky (když můžu jíst brambory se šlupkou já, proč ne myš). Ale to, co provedly s prvním jarním koláčem, to je akt vykopání válečné sekery. Takhle ne, drahé myši, takhle fakt ne.

Zahradní práce

Za těch krásných jarních dnů je potřeba něco dělat, aby se člověk neukousal nudou. Zároveň výsledky zahradních prací jsou jakousi demonstračkou pro sousedy. Jak kdo má posekáno, naštípáno, prořezáno, ti nejúchylnější dokonce plejí. Takže celý den mácháte sekerou a sekáte starým poctivým mountfieldem, abyste pak poslouchali chlubení souseda, o kterém moc dobře víte, že si na to na podzim pořídil hydraulickou štípačku a sekačku s pojezdem o čtyřech rychlostech a držáčkem na pití.

Trocha toho kochání se

Na druhou stranu, máme kousek od chaloupky vyhlídku. Tam se po celodenní práci vydrápete, pohodlně se uvelebíte na vyhřátou skálu, otevřete vychlazené pivínko a při monumentálním západu slunce se cítíte jako při rozhovoru s Bohem.