Rozhovor s Voxelem: Člověk si musí projít bahnem, aby se dostal výš!

Přiznávám, že na rozhovor se zpěvákem Voxelem jsem šla s obavou, abych vůbec získala materiál, který Vás bude zajímat. Netoužila jsem po stále se opakujících frázích vycházející hvězdičky. Kámen ze srdce mi spadl ve chvíli, kdy jsem vešla do kavárny a tam už, s ještě větším předstihem, seděl sympatický kluk s kytarou vedle sebe a s hlavou plnou názorů, kterých se u začínajících zpěváků dočkáte málokdy.

iZUN: Nepřipadáš mi jako ten hitmaker z rozhovorů na Óčku nebo v Bravu, které jsem před setkáním četla. Čím to je?

Někdy, když si přečtu ty starší rozhovory se mnou, tak bych je nejradši smazal, protože to byl někdo jiný. Někdo, koho už jsem odhodil. Když jsem začínal, tak jsem byl taky omámený tím, jak je člověk v televizi, v rádiu, lidi ho poznávají na ulici. Z toho se člověk za chvíli zblázní, protože na to není připravený. U každého, koho z téhle scény znám, přišel ten moment, kdy najednou to ego bouchne. A pak mu už může jen narůstat dál a kariéra hodně brzo skončí, nebo spadne na hubu a zjistí, že ego je to největší zlo. Musí to ze sebe nějak dostat a uvědomit si, že jsme si všichni rovni. Není víc ten, kdo je známý a má někde písničky, než prodavačka v Kauflandu.

Proto nejspíš ve Tvých textech, především v průlomovém hitu „V Síti“, najdeme poznámky točící se kolem showbyznysu, bulváru, a jak sám zpíváš: „Tak pravdu svou vykřičím Ti klidně až do ucha...“! A jaká teda je pravda? Jací jsou ti V.I.P.?

Nesnáším ten pojem V.I.P. Kdo tu osobu dělá důležitou? Pamatuju si, jak jsem obrážel různé večírky a poznával jsem tam ty „superstary“ a „vyvolené“ a zjistil jsem, že oni prostě nemají vůbec co říct. Žijí jenom svými skandály a já z nich cítil, jak jsou hrozně nešťastní. Někdy jsem se musel i opít, abych pohled na ně vůbec snesl, ale nedocházelo mi, že tím jsem se mezi ně začlenil. Prošel jsem si zkrátka i tou špínou. Jednou jsme ještě s několika těma pseudocelebritama otevírali bar a tam jsem se hrozně vykalil. Skončil jsem v gaybaru s rozbitou hlavou, taxikář mě odrbal asi o pět litrů a odvezli mě na policajty. Tak jsem to fakt nechtěl, tak jsem se vykašlal na snahu se zavděčit a začal jsem být sám sebou i se všemi chybami, protože to nás dělá tím, kým jsme.

04 prosince, 2013 - 16:07 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Vůbec netuším co to je za selebritu

iZUN: To mě zaujalo. Stále víc lidí totiž přichází na chuť Tvým písničkám, proto by mě zajímalo, jestli je něco, co chceš ve svých písních lidem sdělit?

Určitě je, a je to věc, která mě hrozně naplňuje. Dřív jsem hrál po diskotékách, kde byly všichni na mol, stačilo jim, že mám na sobě ty hadry, které viděli v televizi a zbytek jim byl ukradený. Teď je to jiné. Lidé by si měli uvědomit, že všechno nemusí být dopředu nalajnované. Život musíme nechat prostě plynout. V tomhle je můj velký duchovní vzor Jarda Dušek.

Většinu tvého publika tvoří jen slečny nebo Ti přišli na chuť i kluci?

Dřív to bylo víceméně stoprocentní. Teď už ne. Přemýšlím, jestli je to tak, že to ty kluky začalo chytat, nebo si prostě jen uvědomili kolik tam je holek, a proto tam chodí (smích). Tak to bylo prý i u Lucie.

Co Ty a škola?

Studuji v Plzni, obor Popularizace hudební kultury, takový zajímavý obor, který nikdo nezná. Ale je to super, chodím po koncertech a píšu recenze, navíc jsou tam fajn lidi, kteří jsou vlastně generace nových promotérů. Za pět, deset let si třeba budeme dohazovat kšefty. To si myslím, že je nejdůležitější, co nám ta škola dá, kontakty, jinak jsem totiž nikdy neprahl po tom, jít na školu. Chci udělat radost rodičům.

iZUN: Jak trávíš volný čas? 

Asi nejsem typ, který si užívá studentského života. Se mnou je to těžké. Nehulím, nekouřím, nefetuju, nepiju alkohol, tak asi nejsem party typ. Radši zajdu do čajovny. Chodím na skupinové meditace. Při cestování mě nadchlo Thajsko a místní kuchyně, tak jsem začal i dost vyvářet. Moje zájmy jsou prostě jinde.

Poslední otázka, kterou nemůžu opomenout. Jaký je tvůj názor na klecový chov drůbeže?

Mě obecně připadá odporné, jak se ke zvířatům chováme. A myslím, že doba už tak pokročila, abychom si tu krutost uvědomili. Strava je základ. Člověk pak zjistí, co všechno do sebe přijímá, jak je to napíchaný hormonama. A pak se divíme, že holkám rostou ve dvanácti prsa a mají už všechny ty věci (smích). Prostě se mi to hnusí a já tohle nechci podporovat.