ROZHOVOR: Ve stopě za Kateřinou Neumannovou

iZUN: První otázka byla již tisíckrát zodpovězena. Přesto nám, prosím, zopakujte, jak jste se dostala k běžeckému lyžování?

Jak už to bývá, tak přes rodiče. Naši mě většinou v zimě spakovali a jelo se na Šumavu. Rodiče hlavně na běžky. Mě to ze začátku více táhlo na sjezdovky, ale odmala jsem se s běžkami potkávala právě díky nim. Zkoušela jsem si takové místní závody na Šumavě a později to byl doplňkový sport.  Já jsem dělala kanoistiku, ale když zamrzne voda, tak kanoisté v zimě, aby měli nějaký trénink, běžkují. 

iZUN: Jak vzpomínáte na svá studijní léta?

iZUN: Jaká jste byla studentka? 

Já s prospěchem nikdy neměla problémy. Celou dobu, včetně gymnázia, měla jsem asi jednu trojku, jinak vyznamenání. Samozřejmě, na základce to bylo dlouho se „samejma“, takže já jsem se učila docela dobře.

iZUN: Vaše tréninky se poměrně dost lišily od tréninků současné generace. Slyšela jsem, že jste třeba pracovala v lese…

iZUN: Nyní mají reprezentační závodníci (bez ohledu na zemi původu) vždy poměrně slušné vybavení. Vy jste se v minulosti “přivdala” do rodiny Madshus.  Co vás spojilo?

Madshus byl v Čechách spojen s výrazným jménem českého lyžování, což byl Jan Weisshäutel, který zastupoval tuto značku a byl to kamarád Standy. Jednou, když jsem byla zatím pouze jen nadějná juniorka, tak se s ním Standa tenkrát na Zadově bavil a přišla nabídka, že si mě Madshus  vezme pod sebe, s čímž bude spojená nějaká finanční podpora, ale hlavně, že bych měla mít dobré lyže.Dříve se mi jich dostávalo 50 na sezonu, teď mám „jenom dvoje“. To samozřejmě bohatě stačí.  

iZUN: Nastal někdy čas, kdy jste chtěla lyžování pověsit na hřebík? Měla jste někdy takovou krizi? 

Neměla, protože jsem si zažila jako mladá období, kdy jsem sportovat nemohla a věděla jsem, že bych bez sportu být nechtěla. A když jsem skončila, tak to bylo pro to, že jsem chtěla a ne, že mě lyžování naštvalo.

V současné době je jednou z nejdůležitějších věcí v životě sportovce strava. Měla jste Vy nějakou speciální výživu? 

Výživu... To bych neřekla, já si myslím, že sportovci, zvláště u vytrvalostních sportů, můžou jíst hodně a zcela normální stravu. Samozřejmě v kontextu té zdravé výživy, což není o svíčkové, guláši, knedlících, ale to neznamená, že jsem si to někdy nedala. Já jsem prakticky jedla úplně všechno. Akorát v období tréninku převažovaly těstoviny, rýže a všechny druhy mas. I sladká jídla - zapečené palačinky, rýžové nákypy, žemlovky - to všechno jsme jídávali. K tomu byly speciální doplňky, které doplňují v podobě různých koktejlů, ionťáků, prášků, ampulí, to, co tělu při tréninku berete.Jídelníček mi dělal Petr Havlíček, známý výživový specialista. S tím já jsem mnoho let spolupracovala a ten mi tyhle doplňky řídil.

iZUN:

iZUN: Uživí se člověk lyžováním, i když se pravidelně neumisťuje na prvních příčkách? 

Tak uživí, pokud je člověk v reprezentaci a je vybrán do těch rezortních sportovních center.  Pokud jste v těchto centrech, tak má sportovec normálně výplatu. Žádnou obrovskou, ale může 100% sportovat a ta výplata ho uživí. Když není ve světové desítce, tak si nenašetří nic do budoucna. Má za sebou nějakou kariéru. Je mu třicet, pětatřicet a nemá nic. Musí v podstatě začínat od začátku. To pak samozřejmě není jednoduché. 

iZUN: Je běžecké lyžování jako sport dobře financováno? 

iZUN: Jak vidíte současnou českou reprezentaci ženského lyžování?

Nic moc. Těch holek, které jsou vůbec schopny vyjet na Světový pohár, je pramálo. Řekla bych, že prakticky jenom dvě. Takže v současné době máme jenom dvě ženy, které snesou nějaké přísnější měřítko toho, aby jezdily SP, pokud jich jede víc, tak už jsou to „jenom takové ty účastnice“, které zaujímají pozice na konci startovního pole. Takže to, na co bychom mohli být pyšní, jsou dvě holky. Ani jedna z nich se neblíží medailím. Na druhou stranu byly takové záchvěvy, jak Eva Brabcová – Nývltová byla do 10. místa. Petra Nováková, mladá závodnice, ta předloni měla zdravotní problémy, nezávodila, ale na začátku sezony se jako mladá holka ukazovala velmi dobře. Tak na tu jsem zvědavá. Jinak máme strašně malou základnu. Aby byla alespoň štafeta a mohla se jet o umístění do 6. místa, to je v nedohlednu. 

iZUN: O sportovce se často zajímají média, jak jste snášela jejich nátlak? 

Jak který. Když to bylo v návaznosti na výsledky, obzvlášť na ty dobré, tak to má každý sportovec rád, potřebuje to i k životu, protože sportovec to dělá pro úspěch, a když je v novinách, tak to většinou znamená, že je úspěšný. Takže to mi určitě nevadilo.Co mi vadilo, bylo takovéto období po MS v Liberci. To pro mě bylo velmi těžké, protože se o mně psaly věci, které nebyly pravdivé a musela jsem je číst já a hlavně moji blízcí a nemohla jsem s tím nic dělat.

iZUN: Když jste zmínila MS v Liberci, jak jste se k němu vůbec dostala?

To byl nápad tenkrát paní ministryně MŠMT. Kdo a jak na ni působil, to možná tuším, ale ona přišla s tím, že není spokojená s vedením, které v Liberci bylo, a že jsou tam nutné změny, takže ta nabídka přišla z těch nejvyšších politických kruhů.   

iZUN: U vrcholových sportovců se občas setkáváme s pozitivním dopingovým vyšetřením. Často se i spekuluje o tom, že minulé generace vrcholových sportovců by nevytvořily světové rekordy, kdyby si k nim nedopomohly. Pan doktor Hnízdil pronesl kdysi takovou pověstnou větu, že sport může být buď vrcholový, nebo čistý. Jak se k tomuto tvrzení stavíte Vy?

Já obecně mnoho názorů pana doktora nesdílím, protože sama jsem dělala vrcholový sport a dělala jsem ho úplně čistě a dosáhla jsem špičkových výsledků. Celý život jsem poctivě trénovala a nikdy jsem se k ničemu nepřiblížila. Jsem ráda, že se mohu za tou svou kariérou otočit a mít čisté svědomí. Nikdy jsem se nemusela bát toho, kdo mi zaťuká na dveře a nemusela jsem se nikdy schovávat, protože kdyby mě kontrolovali denně, tak by nikdy nic nenašli. A vím, že podobně se chová celá řada mých sportovních kolegů.Přijde mi to od pana doktora i trochu nefér, protože potom ta mladá generace dětí, které tady běhají, slyší, že to bez dopingu nebo jiných zakázaných prostředků nejde, a to ještě ani nezačaly pořádně trénovat. Takže mě takovéto prohlášení velmi mrzí a myslím si, že i sportu škodí 

iZUN: Poslední otázka je naše taková tradiční, ptáme se na ni při každém rozhovoru. Jaký je Váš názor na klecový chov drůbeže?

Já samozřejmě vím, že něco takového existuje, že spoustu masa a vajíček, která v supermarketech kupujeme, pochází z takového chovu a já tím hrozně trpím a vím, že to není to pravé. Ale vím, že to nezměním, tak na to radši nemyslím, protože by mě to hrozně trápilo, co musí ta zvířata prožívat za ošklivý život. Zásadně nesouhlasím, a i když je to dražší, tak sahám po vajíčkách z volného chovu a stejně tak si snažím kupovat maso, které nepochází z těchto velkovýroben.