Rozpálený festival České hrady zamířil na Švihov

Letos poprvé si organizátoři festivalu přichystali pro návštěvníky novinku v podobě tzv. VIP Hradních kempů, které slibovaly určité nadstandartní ubytovací služby, jako například sprchy, umývárny a WC s pravidelným úklidem nebo nonstop recepci za poplatek. V předprodeji bylo možné koupit tento kemp pro dvě osoby (jeden stan) za 510 Kč, na místě potom za 600 Kč. Měli jsme možnost pro vás VIP kemp na Švihově vyzkoušet a tady jsou naše zkušenosti.

Přesně jak je psáno na webových stránkách Hrady CZ, VIP kemp je oplocený areál s kapacitou zhruba 500 stanů. Při příchodu vyměníte své vytištěné vstupenky do kempu za papírové náramky a obdržíte dva žetony do sprchy pro každého. Funguje zde úschovna věcí, non-stop recepce, částečné osvětlení areálu a můžete si zde dopřát snídaňové menu, ovšem za cenu, kterou lze nazvat zkrátka „festivalovou“. V kempovém areálu bylo také velké množství odpadkových košů, což bylo velké plus, a nikde se neválely odpadky. Horší už to bylo s WC. Kdo čekal opravdové toalety, byl zklamán, opět se nedočkal ničeho jiného než mobilních Toi Toi, což bohužel z popisu kempů na oficiálním webu úplně nevyplývá. Velký palec nahoru ale dáváme za sprchy, v nesnesitelném vedru, které panovalo celý víkend, byly vítaným osvěžením. Po vhození žetonu jste se mohli sprchovat cca 3 minuty, proud vody se dal průběžně zastavovat, takže stanovený čas na důkladné osprchování stačil. Podtrženo, sečteno, VIP kemp je sice dobrý nápad, pro ty, kteří však nepotřebují úschovnu ani teplé snídaně a využijí jen dvakrát za víkend sprchu, je cena možná zbytečně vysoká. Závisí tedy jen na vás, jestli se rozhodnete do VIP kempu investovat nebo ne.

Lidé však nepřijeli na Hrady kvůli kempům, nýbrž kvůli dobré muzice. Areál se otevřel všem návštěvníkům v pátek v 18:00 a o hodinu později začínala hrát první kapela. Letos na Švihově vše zahajovala legendární partička Sto zvířat, která přilákala pod podium první skupiny návštěvníků. Ti se během vystoupení ochlazovali pivem nebo jinými nápoji, o které nebyla v areálu festivalu nouze. Po bujarém potlesku vystoupila kapela Portless. Následovalo vyhlášení každoroční soutěže o nejlepší masku, při které bylo opravdu z čeho vybírat. Dostavila se například trojice Rumcajs, Cipísek a Manka nebo obyvatelé starověké Gálie Asterix a Obelix. Celý večer zakončilo trochu divočejší vystoupení slovenské kapely Horkýže slíže. Po něm se již všichni přihlížející pomalu začali odebírat do svých stanů, aby si alespoň trochu odpočinuli na následující hlavní den festivalové hudební smrště.

Již od východu slunce bylo všem návštěvníkům jasné, že na Švihov dorazily nefalšované tropy. Začátek sobotního programu stanovený na půl dvanáctou sliboval pekelné podmínky jak pro návštěvníky, tak i pro interprety. Kapela Abraxas, Tomáš Klus nebo třeba Monkey Business tak kromě boje o přežití na pódiu musely hrát i před menším publikem, než na jaké jsou běžně zvyklé. Řada fanoušků totiž dala před hudbou přednost zchlazení se u nedalekého jezu, a tak byl areál dlouho poloprázdný, nebo spíš připomínal pláž bez moře. Málokdo v tom horku vydržel stát, a tak většina lidí chytala bronz za doprovodu dek a dobrého pití. Našli se i tací, kteří obě pódia sledovali z bezpečné vzdálenosti a především ze stínu svých slunečníků. Na místě nechyběli ani hasiči, jenž po každém vystoupení vyslyšeli přání návštěvníků v podobě hlasitého „stříkej“.

Čtvrtá hodina přinesla první centimetry stínu pod oběma pódii, a vyznavačí nejbližšího kontaktu s kapelou (stání v přední řadě) už tak tolik netrpěli. Divočinu na místě ještě vyšperkoval koncert kapely Divokej Bill. Partička z Úval u Prahy, se kterou jsme mluvili na letošním Majálesu, roztancovala kotel pod stage a za mohutného povzbuzování svých fanoušků nehleděla na litry vypoceného potu. Frontman kapely Vašek Bláha také během celého koncertu neúnavně střídal masky s motivem pekla a v jednom okamžiku nahradil přítomné hasiče, když přední řady „zkropil“ dětskou vodní pistolkou. Je zkrátka vidět, že Billům to hraje pořád dobře. 

Zklidnění nebo spíše přenesení situace do jiných končin přineslo vystoupení slovenského Rytmuse a následně Mira Žbirky, kterému fanoušci svým zpěvem pomáhali natolik, že z toho i v tak děsivém vedru, jaké panovalo, až mrazilo. 

Se zapadajícím sluncem na scénu vtrhli čeští Blink 182 nebo Rybičky 48. Punkrock 21. století s několika fanoušky zazpívanými texty pomalu připravoval celý areál na velkolepé finále sobotního programu. Než Rybičky definitivně opustily švihovské vody, především slečny bez občanky si během čekání na podpis od svých miláčků mohly vyzkoušet, jaké to bude, stát frontu na občanský průkaz (i když ta asi nebude tak dlouhá).

Do konce festivalu zbývala tři vystoupení, tak tedy, tři, dva, jedna. Kdo se během dne divil, co v areálu pohledávájí lidé ve věku našich rodičů, s nástupem Wanastovek vše pochopil. Robert Kodym s kapelou předvedl svůj standard a podle ohlasů publika i vysoce ceněný. Když ke konci jejich koncertu hrála Bedna od whisky, nebyl už v areálu nikdo, kdo by netancoval. 

Šedesát minut od dvaadvacáté hodiny dále bylo vyhrazeno Visacímu zámku a jeho příznivcům s vlasy všemožných účasů a barev. Teplota se konečně začala výrazněji ubírat tím správným směrem, kde kdo tak oblékl mikinu, ale Visáči svých fanouškům nedali vydechnout a v jejich kotli rozhodně zima nikomu být nemohla. 

Posledním interpretem na Hradech v sobotu byli Chinaski. Ačkoliv „Čína na lyžích“ nedávno odehrála koncert v zaplněné O2 areně, fanoušci jich stále nemají dost. Bylo to vidět během celého vystoupení, které po právu patřilo k tomu nejlepšímu, co festival nabídnul. Všichni návštěvníci mohli odjíždět s úžasným hudebním zážitkem, který celý festival nabídnul.

Kdo ještě nevyrazil na Hrady, mrkněte na seznam dalších zastávek a užijte si taky skvěle uspořádanou akci za doprovodu těch nejlepších českých a slovenských hudebních uskupení.