Setkání v Terminálu 1 Na půl cesty? 11. ročník TEDxPragueYouth hýřil osobními příběhy, průraznými myšlenkami a nevšední atmosférou

19. 04. 2024 0 1 Out of ČZU Zpět na Úvod
Úvodní fotka
Zkontrolovat doklady a honem na letiště, ať nám neuletí… konference TEDxPragueYouth: Na půl cesty! Vskutku, při této příležitosti nechal každý kufr doma a na letiště Václava Havla v Praze vyrazil jen s lítačkou a vysokými očekáváními. Kdo předstoupil před plný konferenční sál a jak pestrý byl doprovodný program? Přinášíme vám přehled toho nejzásadnějšího, co se na Terminálu 1 šestého dubna odehrálo.

Vezmeme to pěkně popořádku. Při příjezdu na letiště se člověk nemohl zbavit pocitu, že opravdu někam odletí. Registrace totiž probíhaly přímo na odbavovacích přepážkách. Nebýt všudypřítomných ukazatelů a organizátorů se symbolickým červeným X v rukou, nejspíš bychom zamířili rovnou směr pasová kontrola. Ale koordinátoři měli orientaci v hale perfektně zvládnutou, tudíž šance na ztracení byla téměř nulová.

Při vstupu do předsálí konferenční místnosti si návštěvník ihned všiml mnoha stánků, které zde tvořily doplňkový program. Tak jako má každý jinou představu o tom, co může být Na půl cesty, i stánky svou nabídkou tématiku akce vystihovaly po svém. Pohybovali jsme se na půdě letiště, tudíž nemohl chybět stánek s přehledem a nabídkou pracovních příležitostí přímo na letišti. Pro zeměpisné znalce tu byla magnetická mapa s městy, kam se může český turista zaletět podívat. Velký prostor byl dán duševnímu zdraví, neboť i v něm se člověk metaforicky může ocitnout na půli své cesty. U stánků Safezóna a KAMDU byly k dispozici výtvarné potřeby, výstřižky na koláže, časová osa od miminka až po náš současný věk - to vše zde bylo připravené pro ty, co si odtud chtěli odnést nejen vzpomínky v myšlenkách, ale i v ruce. Nekončící fronta se také po celou dobu prvního bloku táhla před stánkem firmy Lush, kde si zájemci mohli vlastnoručně vyrobit pěnovou bombu do koupele.

Tak jako v odpoledne samotné akce, se i zde k “side programu” vrátíme až po prvním bloku přednášek, neboť ve dvě hodiny a třicet minut přesně začínal. Na pódium vystoupila dvojice mladých sympatických mužů, kteří 11. ročník TEDxPragueYouth uvedli. Mikrofon po nich už převzala první mluvčí: studentka kvantových logik Dominika Burešová. ,,Kvantové logiky? K čemu mi něco tak nejasného bude?” uvedla svou 15 minutovou přednášku. Aby nám dokázala, že její zaměření na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) není jen pro geniální mozky, po celou dobu uváděla příklady kvantové logiky v praxi. Tak třeba hledání bydlení je jedna z úloh, kde používáme propočty z tohoto oboru. Svůj výstup zakončila projevem podpory všem začínajícím vědkyním a motivací, že na vědeckou kariéru není nikdy pozdě.

Na půli cesty byl jako host pozván také česko-vietnamský rapper Renne Dang. Právě smíšený původ byl středobodem jeho proslovu. Padla emotivní slova o nesnadném dětství i dospívání. Šikana, sebepoškozování, experimenty na hranici s legalitou. Všechny tyto aspekty ho inspirovaly k budoucí tvorbě. Byla to právě hudba a především rap, které mu ukázaly cestu k seberealizaci a sebepřijetí. Nechyběla ani živá ukázka z umělcova repertoáru. Renneho projev sklidil velmi dlouhý a procítěný potlesk.

Jako poslední v prvním bloku před posluchačstvo předstoupila Lucie Martincová. Konzultantka udržitelnosti pro nadnárodní firmy. Jak to souvisí s tematikou události? Co se udržitelnosti týče, dost možná nejsme ještě ani na té půlce k naplnění potenciálních řešení. Jak zmínila sama Lucie: ,,Chodit s vlastní taškou do obchodu nestačí.” Ona sama studovala udržitelnost v byznyse na univerzitách v Kodani a následně v Miláně. 

Aby slova uvedla v konání, představila nám několik bodů, jak my všichni v konferenčním sále můžeme této problematice přispět. Mluvit o udržitelnosti, šířit ji dál a najít v ní smysl a radost.

O přestávce jsme měli možnost si nad chutným občerstvením utřídit rozvířené myšlenky. Vedlejší program opět nabízel celou řadu aktivit, takže o nudě nemohla být řeč. V hale Terminálu 1 byl poskytnut prostor talentovaným zpěvákům s kapelami a v přízemí pod předsálím nám své triky předvedla dvojice mladých žonglérů. Byla radost poslouchat šum inspirovaných hlasů, které spolu diskutovaly nabyté vědomosti a sdílely názory z uplynulých přednesů.

Velmi zajímavý v řadě stánků “side programu” byl projekt Psymulátor, který opět podtrhával důležitost psychohygieny. Pod plachtou stanu svítily barevné žárovky, jejichž intenzitu záření si člověk mohl sám ovládat. Nasadil si sluchátka a poslouchal výpovědi lidí trpících danou psychickou nemocí. Psymulátor má za cíl přiblížit zdravé části populace cítění a stavy, kterými si prochází lidé s duševními onemocněními.

Byl tu druhý blok. V něm jako první dostal slovo Ferdinand Leffler. Vystudoval ČZU a od té doby se živí jako zahradní architekt. Bylo zřejmé, že práce je zároveň jeho velkou vášní. Ferdinand je světoznámý; jeho stavby a krajinné úpravy můžete najít v Kanadě, Kostarice a třeba i na Zanzibaru. Ve své prezentaci nám mimo jiné ukázal necelé dvě desítky důvodů, proč je velkým benefitem zahradu mít, nebo ji alespoň pravidelně navštěvovat.

Jako další přišel na řadu novinář Filip Titlbach. ,,Jsem smutný,” začal a získal si tak pozornost celého sálu. Jeho skoro až herecký výkon poukazoval na komplikace, které zažívají lidé LGBTQ. Všimněte si, že jakožto autorka tohoto článku záměrně nepoužiji spojení LGBTQ komunita. Filip totiž velmi jednoduše popsal, jak s LGBTQ lidmi komunikovat, jak o nich mluvit, aby se cítili přijatí do společnosti. V běžné konverzaci také nemluvíme o heterosexuální komunitě. Proč bychom tak tedy měli škatulkovat lidi s jinými sexuálními preferencemi? Filipův návod zní takto: ,,Cokoli ti zní divně, když si tam místo homosexuál dáš heterosexuál, divné opravdu je.”

Poslední promluvila Eva Spekhorstová. A to v jiném, než mateřském jazyce, přestože byste jen stěží poznali rozdíl mezi rodilým mluvčím a jejím projevem. Mluvila v angličtině, nicméně ve svém seznamu jazyků má ještě 49 dalších, kterými hovoří plynně. Eva je polyglotka specializující se na vymřelé jazyky, jako je například etruština. Tato nesmírně nadaná mladá žena nám též prozradila, že má vrozenou synestézii. Nejedná se o žádnou nemoc, ale o vlastnost, kdy abstraktní slovo vidíme barevně. Týká se to dnů v týdnu, čísel, a u Evy právě jazyků. Japonštinu vidí růžově, angličtinu zase modře. Co se týče etruštiny, Eva byla schopná nám přeříkat jednu větu doslova v několika barvách, které promítala na plátno za sebou. Rozdíl byl v přízvuku a intonaci, které střídala v závislosti na tom, jakou barvou se zrovna rozhodla mluvit. Jakkoli neuvěřitelně to může znít, vskutku byl slyšet rozdíl. Eva je podle jejích slov nejspokojenější se “žlutou” etruštinou, neboť jí připadá nejpřirozenější. Je to jeden z mozaiky důvodů, proč se rozhodla etruštinu studovat v italské Neapoli, tedy prostředí, které Etruskové v historii obývali.

Letošní ročník TEDxPragueYouth byl jako dovolená. Člověk se domů vrátil nadšený, ale zároveň vyčerpaný z množství zážitků a informací. V tom nejlepším slova smyslu, samozřejmě. Je jasné, že jsme schopni dělat neuvěřitelné věci a neustále překračovat hranice sebe samých. Nejlepší na tom je, že pak můžeme našimi úspěchy inspirovat ostatní. Přesně o to se celosvětová iniciativa TEDx snaží a my můžeme opět potvrdit, že se jí to daří skvěle.

Autoři: Tereza Adamcová Foto: Takata Photos and Design
nebo sdílej

Mrkni taky na tohle

12. 04. 2024 0

Fejkové Rolexky, džungle mrakodrapů, mix národů. Jaké je na jaře “království ropy” a co se dá v Dubaji stihnout za pouhých 45 hodin?

Číst více
10. 04. 2024 0

Jak na osobní zahrádku luštěnin

Číst více
06. 03. 2024 0

Jaké možnosti kariéry otevře doktorské studium? Rozkrýváme budoucnost absolventů!

Číst více

Komentáře

Uživatel

Naši partneři

Došlo k neočekávané chybě! Načíst znovu 🗙