Sprechen Sie Deutsch? Tak trochen…

Já se německy učila celkem devět let. Čtyři roky na základce, čtyři roky na střední a jeden rok na vejšce. I po těchto letech stále na nákupech v Drážďanech používám ruce, nohy a hlavně angličtinu. Pokud totiž někoho nezajímá, jak se jmenuju a kolik je mi let, tak absolutně netuším, co po mně chce. Ke studiu němčiny jsem přitom nikdy netíhla. Tím, že pocházím z Teplic, což je od Německa co by kamenem dohodil, a moje maminka tam několik let žila a německy umí, zdála se tenkrát volba jazyka celkem jasná. Z výběru francouzštiny, španělštiny a ruštiny si tak téměř celá třída vybrala němčinu. Měli jsme představu takovou, že když na jazykové základce budeme mít hodiny 4x týdně, tak se snad něco naučíme. No… Představa hezká, teď k realitě. 

Prvním kamenem úrazu se stávají už samotná slovíčka. Německá slovíčka, pokud se nejedná o pouhý základ, jsou povětšinou složeniny. Složeniny, které  jsou dlouhé, mnohdy se nedají ani přečíst, natož vyslovit. Můžete si  myslet, že tyto složeniny jako například Donaudampfschifffahrtsgesellschaftskapitänswitwe (vdova po kapitánovi lodní společnosti dunajských parníků) nikdy nepoužijete, ale co když pojedete do Německa, zastaví vás policie a zeptá se vás na Kraftfahrzeughaftpflichtversicherung? Vůbec byste netušili, co po vás chce. A přitom chce jen vědět, zda máte povinné ručení. Samozřejmě, že ne každá složenina je taková zrůdnost, ale tímto stylem si Němci vytváří stále nová a nová slova a zorientovat se v tom je často nemožné.

Pokud už se nějakým zázrakem slovíčko naučíte napsat, bohužel se budete muset ho naučit i vyslovit. Ajaj, další zádrhel. Německá výslovnost je totiž kapitola sama o sobě. Z čteme jako c, v jako f, máme nehlasné h, přehlásky a já nevím co všechno. Dodnes nezapomenu, jak jsme na hodinách museli opakovat slovo mango jako idioti pořád dokola, abychom se naučili správně vyslovovat G. A co si budeme, fonetické závorky za každým slovíčkem ve slovníku nás často zmatou ještě víc. Už se ani nedivím, že když slyším nějakého německého řečníka, tak mi zní podobně jako Adolf, protože ta řeč by vzbudila nenávist i ve mně (tohle berte prosím hodně s nadsázkou).  

Další, z čeho jsem vždycky kvetla, je to, jak odlišná je němčina od jiných jazyků. Na tento bod mám oblíbené meme, která myslím vydají za celý odstavec.  

V neposlední řadě nesmím zapomenout na fakt, že odlišné jsou i některé učitelky němčiny. Já se za svá studia setkala se dvěma typy němčinářů. První typ byli totální pohodáři, co vůbec nic neřešili, a druhý typ byly takové ty typické staré zapšklé rašple, pro které neexistovalo nic jiného, než němčina. Na tabuli psaly dokonce německé svátky a bylo pro ně absolutně nepochopitelné, jak tento dokonalý jazyk může někomu dělat problém. Ta naše dokonce převáděla naše jména do němčiny, takže když nám do třídy přišel Robin, který byl všude Robin, byla z toho doslova nešťastná. 

Na závěr pouze podotknu, že pokud někdo umí vážně dobře německy, tak klobouk dolů. Já se opravdu i po těch letech dokážu nazvat maximálně pokročilým začátečníkem a nedokážu si objednat ani v mekáči správně.