Stěhování: krásná představa vs. nervy drásající realita

Byt mi odklepli 8. února s tím, že 19. února dostanu klíče a od 1. března budu bydlet. To znamená, že bylo dost času na to, vše naplánovat, objednat a sestavit nábytek a nastěhovat. Pomalu jsem tedy začínala brouzdat po e-shopu Ikea, shánět postel, pračku, televizi a všechny ty pičičmundičky, které dělají z bytu domov. Prvním krokem však bylo zaplatit zálohy a provizi realitce, první au moment.

Druhý krok byl vyřešit všechny možné technické věci. Byla jsem zvyklá na servis od O2, tedy O2 TV a internet. Jelikož trávím teď většinu života doma na home office, je kvalitní wifina základ a navíc měli zrovna akci pro nové zákazníky, no to bylo něco pro mě! Po telefonu jsme objednali balíček a technik měl nalítnout hned 1. března ráno a vše zapojit, ideál! Začínalo to všechno dobře. Mezitím jsem prohledávala internet a sháněla co nejhezčí a co nejlevnější vybavení (neměla jsem nic, potřebovala všechno a měla omezenej budget).

Postupně jsem se dostala do fáze, kdy jsem měla už všechno předvybrané a chyběly mi už jen klíče v ruce, abych mohla začít objednávat. Všude totiž garantovali rychlou dopravu až do bytu a někde dokonce montáž vybavení, tak aby mi to měli kam odnést, až to přivezou, že jo. No… V tu chvíli jsem ještě netušila, že slovo garance je dneska jen slovo do placu a měla jsem začít objednávat už dávno.

První fuckup přišel ve chvíli, kdy jsem zjistila, že pračka, kterou jsem si vybrala, se mi nevejde do koupelny. Musela jsem tedy najít něco, co je ještě menší než standartní rozměr. Nezní to tak nemožně co? Nebylo by, kdyby na českém trhu nebyla dostupná pouze jedna jediná pračka, která by se mi do tý hobití koupelny vešla. No, v tomto případě bylo to vybírání alespoň rychlé. A třešnička na dortu, nejen, že funkcemi absolutně nesplňuje moje požadavky, ale byla ještě o dva tisíce dražší. No neber to.

Další patálie na sebe nenechala dlouho čekat. Tuto kapitolu bych nazvala Postel. Postel jsem objednávala v den, kdy jsem dostala do ruky klíče, tedy v pátek, a v potvrzovacím mailu stálo, že dorazí hned v pondělí nebo v úterý. Dokonce jsem si připlatila 1299,- za „PREMIUM dopravu“, která obnáší výnos až do bytu a montáž. Pro holku, která bydlí sama a nevlastní ani šroubovák, značka ideál. No tak pohoda, čekám v pondělí – nic, čekám v úterý – nic… Ve středu ráno tedy volám na jejich zákaznickou linku, abych se zeptala, kde se stala chyba a proč mě alespoň neinformovali o zdržení. Velice (ne)příjemná paní mě informovala o tom, že z důvodu covidu nestíhají (což naprosto chápu), a že nedokážou říct, kdy bude postel vyexpedována. Na otázku informování mi bylo odpovězeno, že mi to přeci říká teď, tak o co mi jde, a ještě stihla dodat, že tu montáž, kterou jsem si zaplatila, nakonec neprovedou, protože měnili smluvní podmínky, ale ještě to nezměnili na e-shopu. No to bylo něco pro mě! Ze zkušenosti vím, že dohadovat se s lidmi na zákaznických linkách nemá cenu, protože oni za to nemůžou, a hlavně s tím ani nic neudělají, takže hned po zavěšení jsem napsala stížnost na celou situaci na jejich obchodní oddělení. Aby tento článek nebyl jen o hádkách ohledně postele, dopadlo to tak, že postel přivezli asi o 14 dní později, nakonec ji i vynesli a dokonce i smontovali! (Musela jsem sice trochu pohrozit ČOIkou, ale všechno jde, když se chce!)

Předposlední problém nastal při montáži nábytku ze všemi milované Ikey. Po rozbalení krabic jsem zjistila, že komodu přivezli poničenou. Nějaké oděrky a obouchané rohy, ty známe každý, to je klasika, ale mně bohužel přišla komoda vejpůl, přepůlená, přelomená, prostě nepoužitelná.

Reklamace nakonec proběhla v pohodě, rychle mi přivezli novou komodu a o montáž se postaral náš skvělý a nenahraditelný šéfredaktor Martin, vládce náš, Slunce naše jasné. Akorát si dopravci zapomněli odvézt tu rozbitou, takže mi tady pořád straší dvě krabice s „náhradními“ díly. No co, alespoň mám komodu.   

Konečně poslední věc, která mi překazila plány, byla ta, když mi v neděli 28. února večer volali z již zmiňovaného O2, že technik, kterého mám na druhý den na ráno objednaného, chytil covid a další termín mají až ve čtvrtek nebo v pátek. Sakra, HO bez internetu moc nefunguje, co budu dělat? Po několika minutách naříkání a přemlouvání se nade mnou slitoval jeden technik a přijel mi to zapojit hned toho 1. března večer po práci. Trvalo to teda o něco déle, než jsem čekala a během té doby jsem se dozvěděla asi všechno o zapojování kabelů k internetu, ale nemůžu si stěžovat! Hlavně, že přijel a já mohla normálně fungovat a pracovat.

Nebudu tady rozepisovat každý malý zádrhel, tohle jsou takové ty perličky a to asi pro představu stačí. Stěhování nikdy nejde podle plánu a rozhodně to není nic příjemného. Je to náročné fyzicky, psychicky a rozhodně i na nervy. Ale teď už píšu tenhle článek z mého nového gauče, koukám u toho na svou novou televizi a jsem neuvěřitelně šťastná a spokojená. Poprvé v životě bydlím úplně sama a neříkám, že to není výzva a nejsem si jistá, jak dlouho mě to bude bavit, ale zatím si to upřímně užívám.