Sto lidí, sto Ježíšků

Když jsme byli malí a měli jsme štěstí, nosil nám dárečky pod stromeček Ježíšek. Nikdo ho nikdy neviděl, neslyšel, ale přesto ho milují děti po celé republice. Jak ale takový Ježíšek vlastně vypadá? Tak, jak chceme. To nás dostává k podstatě tohoto článku. Jak moc byla naše představivost bohatá a jak vypadal náš Ježíšek? Zeptala jsem se na to několika lidí v redakci i mimo ni a možná budete překvapeni.

Nejčastější odpověď nebude pro mnohé překvapením, ale pro většinu byl Ježíšek miminko, které nosí dárky. Někdy mělo dokonce křídla a svatozář. Tak či tak, to úplně postrádá logiku. Jak by mimino, které neumí ani chodit, mohlo nosit dárky? Asi čáry. Každopádně tato představa se zrodila z klasického vyobrazení Ježíška v jesličkách. Čili o kreativitě se tu moc dohadovat nedá.

Pro mě lehce překvapivá druhá nejčastější odpověď byla ježek. To byla totiž i má odpověď, ale kdykoliv jsem to řekla nahlas, lidi se mi smáli. Proto mě opravdu překvapilo, že ani zdaleka nejsem jediná, která dostávala dárky od velkého ježka, který je nosil buď na bodlinkách, nebo dokonce v koši na prádlo. Jak nás napadl zrovna ježek? Jako malá jsem si asi myslela, že Ježíšek je zdrobnělina od ježka. U mě dokonce od ježka z Krtečka, který má v ruce pytel. (Jo, tohle taky postrádá logiku, já vím.)

Třetí nejčastější odpověď byla prošedivělý stařec, který dokonce vypadá trochu až jako bezďák, a má pytel s dárky. Byl vysoký, hubený, protože asi neměl na jídlo, ale tak hlavně, že měl na ty dárky, že jo. Jako nevím jak vy, ale potkat u stromečku bezďáka, tak z toho asi moc velkou radost nemám.

Zbylé odpovědi už nebyly tak časté, nicméně mě taky dokázaly překvapit. Dozvěděla jsem se o skřítcích, kouzelných pytlích, dokonce o bílé záři, která prolítne kolem stromečku a zanechá za sebou dárky. Nejpřekvapivější pro mě však byla „pohádka“, kterou žila moje kamarádka. Té rodiče řekli, že dárky jí každý rok pošle z nebíčka její dědeček, aby věděla, že na ni celý rok myslí. Je to pro někoho možná trochu morbidní, ale na mě osobně to působí strašně mile a láskyplně.

Aby tento článek nebyl jen o Ježíškovi, zajímaly mě ještě nějaké neobvyklé tradice, které se v rodinách drží. My máme doma asi dvě takové neobvyklé tradice. Jednu si držíme už od mého dětství, a to sice, že stromeček musíme mít hotový a nazdobený už na 1. adventní neděli, čili letos jsme měli stromeček už na konci listopadu, ale kdo nemiluje vánoční stromky, že jo. Druhá taková zvláštní tradice u nás vznikla až před pár lety, ale od té doby se u nás drží. Spočívá v tom, že si dárky pod stromeček nedáváme až na štědrý den po večeři, ale dáváme je tam postupně již několik dní předem. Prostě, když přijde někdo, kdo už má zabalený dárek, dá ho rovnou pod stromeček. Do Vánoc pak na ně koukáme a dohadujeme se, co v nich asi tak může být.

Co jsem vyzvěděla od ostatních, tak jsem se dozvěděla třeba o vánočním hokeji, podárkové procházce, předvečerním krmení kachen nebo o „kolečku po rodině“, kdy chlapi obchází členy rodiny a na poslední zastávce tak vznikne ten největší sraz.

Závěrem bych vám chtěla popřát, ať jsou ty VAŠE Vánoce letos veselé, bohaté a ať se všichni sejdete s těmi, které milujete. Vidíme se v příštím semestru!