Syrský absolvent ČZU: Doufám, že moje země nezmizí z mapy

Abychom pochopili současnou situaci, je třeba se vrátit ještě do minulého století. Sýrie byla v letech 1924—1947 francouzskou kolonií. Následně se v zemi střídala spousta prezidentů a režimů. V roce 1970 se do vedení dostala dynastie Asadů, konkrétně Háfiz Asad. Hany mluví o tom, že lidé v té době měli práci, peníze, a pokud se nestavěli proti režimu, nežilo se jim vyloženě špatně. Zdůrazňuje však, že je jeho země od roku 1968 ve výjimečném stavu. Co si pod tím představit? Policie vás může kdekoliv a kdykoliv zatknout bez údání důvodu. Je zcela běžné, že se lidé „záhadně“ ztrácejí a nikdo už o nich nikdy neslyší.

Postupem času se společnost rozdělila na dvě strany. Režim zastupuje rodina Asadů. V zemi jako jediná vládne strana Baas. Opozice je tvořená povstalci. Hany velice nerad přiřazuje k oběma stranám jednotlivá náboženství, situace je podle něj v této otázce nejednoznačná. Během roku 1982 bylo během bojů o město Hamá velice tvrdě zmasakrováno přes 30—50 000 lidí. Hany mi říká, že o tomto konfliktu se mnoho neví, protože většina svědků této události nemluví. Režim tvrdí, že povstalci v Hamá byli ozbrojení. Hany si však myslí, že tomu tak nebylo. Lidé podle něj nechtěli svrhnout režim, jen chtěli vyjádřit svůj názor.

09 září, 2013 - 17:09 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Některé ty otázky redaktora jsou opět na vysoké úrovni... Svědčí nejen o tom, jak nezávislý redaktor je, ale i o tom, že situaci dlouhodobě nesleduje. Na pár z nich se podívejme: ,,Dost se mluví o tom, že současnou revoluci povzbudila povstání v okolních zemích jako Egypt, Lybie a Tunisko. Souhlasíš s tím?,, - Povstání v Lybii??? Invaze NATO, ale žádné povstání. Dnešní obrázek? Rovzvrácená země namísto fungujícího státu, který byl jedním z nejvyspělejších v Africe. ,,Jaká byla demonstrace v Praze?,, Taky by mne zajímalo jaká. Minulý týden se konaly dvě, o kterých vím. Obě za účasti několika set lidí a proti intervenci USA v Sýrii, obě na podporu vládnoucího režimu. ,,Dočetl jsem se také o tom, že v průběhu konfliktu docházelo k dezerci státních vojáků a jejich přechodu na stranu povstalců. Co si o tom myslíš?,, - A o čím dál tím více časté dezerci ,,povstalců,, ke vládním vojskům se nedočetl? O amnestii pro ně vyhlášené či jejich donucením bojovat proti legitimní vládě zřejmě také neslyšel. ,,Je takovým veřejným tajemstvím, že Rusko a Írán podpurují Asadův režim, a to jak finačně tak i tím, že mu prodávají zbraně.,, - (Překlepy přehlédnu). Proboha jaké tajemství??? Dělají to naprosto oficiálně. Veřejným tajemstvím je spíše to, kdo ty teroristy podporuje. ,,Věříš ale, že povstalci svůj boj za svobodu vyhrají?,, - Ustrašeně nadějná nestranná otázka a ještě podivuhodnější odpověď. Závěrem: Autor se mohl spíše zamyslet nad těmi povstalci. Příslušníky Al Kajdy. Nad jejich podporou dodávkami zbraní a finanční apod. ze strany USA, Saudské Arábie atd. Nad raketovými útoky Izraele proti Sýrii. Nad barbarstvím (i kanibalismem) příslušníků ,,povstalců,,. Nad jejich naprostou nejednotou a neochotou jednat o příměří. Atd., atd. atd.

iZUN: Než jsi přišel do České republiky, studoval jsi v Sýrii. Jaké jsou Tvoje vzpomínky na tu dobu?

Nemůžu říct, že by byly vyloženě špatné. Ale vzpomínám si, že na základní škole jsme museli každý den opakovat hesla provolávající slávu tehdejšímu prezidentovi. Obecně mě ale mrzí, jakým stylem byly tehdy v Sýrii organizovány školy.

iZUN: Jak tomu mám rozumět?

Režim chce, aby lidé měli pouze to základní a minimální vzdělání. Jakmile by měli nějaké znalosti navíc, poznali by, že ten režim nemůže takto fungovat. Ve škole v Sýrii se člověk nic nenaučí. Nejsou tam žádné možnosti, jak by člověk zjistil, v čem je dobrý a co ho baví. Já jsem třeba v té době, co jsem byl na střední škole, nikdy nebyl v knihovně.

iZUN: A co vysoké školy v Sýrii?

Studovat je můžeš, ale otázka je, zda po tom, jak omezené možnosti jsi měl na střední, vůbec víš, co chceš. Ten systém, jak se na VŠ v Sýrii dostat, je ale hrozně nespravedlivý. Maturuješ třeba ze šesti až osmi předmětů a za ty dostaneš maximální počet bodů 240 bodů. Každá škola má pak svůj limit, který člověk musel splnit, aby se tam dostal. Kdybych třeba chtěl studovat informatiku, musel bych dosáhnout 227 bodů z 240. Pokud při maturitě zazářím v matematice a fyzice, ale pokazím biologii nebo arabštinu, na školu se nemám šanci dostat. Lidé pak často končí na školách, které ani nechtějí studovat. A i to je jeden z důvodů, proč jsem v České republice, kvůli té svobodě.

iZUN: Pojďme teď k samotnému konfliktu, který se v Sýrii odehrává. Můžeme zjedodušeně říci, že Asadův režim reprezentují Alávité a proti nim jdou Sunnité na straně povstalců?

Nechtěl bych to takto škatulkovat. Situace je složitější. Je třeba si uvědomit, že Sunitů je v Sýrii 80 % a Alávitů přibližně 5 %. Takže pokaždé, když se někdo postaví proti režimu, bude to s největší pravděpodobností konflikt Sunnitů s Alávity. Pak je tam ještě 10 % křesťanů a ti jsou nejednotní. Pocházím z křesťanské rodiny, takže vím, co cítí. Křesťané se hrozně bojí, protože jim režim namluvil, že je chrání před Sunnity. Myslím si ale, že je to hloupost. Pět procent lidí nemůže chránit dalších deset před osmdesáti procenty jiných občanů. Nehledě na to, že Křesťané a Sunnité spolu žili vedle sebe již dávno předtím, než přišel Asadův režim. Kdo byl někdy v Sýrii, tak ví, že tam normálně stojí vedle mešity kostel. A nikdo se tomu nediví, protože je to úplně normální.

iZUN: Dost se mluví o tom, že současnou revoluci povzbudila povstání v okolních zemích jako Egypt, Libye a Tunisko. Souhlasíš s tím?

Rozhodně ano. Situace nebyla již delší dobu dlouhodobě udržitelná. Chyběla tomu ale jiskra. A ta přišla právě s tím, že lidé viděli, co se děje v okolních státech. A tak si řekli, proč by se něco podobného nemohlo povést i u nás?

iZUN: Co ale bylo tou úplně první akcí?

Já vím o tom, že v březnu 2011 začaly děti ve školním věku ve městě Dará psát na zeď, že chtějí svobodu, nějaké reformy atd. Neměly zbraně a ani se nezmiňovaly o svrhnutí režimu. I tak je ale režim rázně umlčel. Děti byly mučeny a týrány. Jakmile je jejich otcové šli hledat, bylo jim řečeno, ať na ně zapomenou. Dál jim řekli, že pokud chtějí ještě v budoucnu mít nějaké děti, ať jim přivedou své ženy... To je v naší kultuře nejvyšší ponížení.

iZUN: Myslím, že pro nás je tohle nepředstavitelné. Co se dělo dál?

Lidem se to pochopitelně nelíbilo, a tak začali protestovat. Chci ale zdůraznit, že neměli v rukou žádné zbraně a nešlo jim o svržení režimu. Proti nim ale nastoupila armáda, která do nich začala střílet. Další lidé se začali o situaci zajímat a v násilí se pokračovalo. Můžu odpřísáhnout, že prvních šest měsíců byly demonstrace povstalců neozbrojené. Přesto obdivuji každého, kdo každý den vyšel do ulic, i když věděl, že násilí se jenom stupňuje. A když jsem byl demonstrovat tady v Praze, pochopil jsem. Ten pocit při vyslovení svého názoru je k nezaplacení. Režim se ale bojí, že přijde o moc. Kdyby byl sebevědomý a věděl, že je v právu, nestřílel by do nevinných lidí.

iZUN: Jaká byla demonstrace v Praze?

Přibližně dvacet lidí se sešlo před syrskou ambasádou a protestovalo proti Asadovu režimu. V jednu chvíli jsem si všiml, že nás z amabsády někdo natáčí, aby to pak asi poslal do Sýrie. Na chvilku jsem dostal strach, aby díky tomu neublížili mé rodině. Ale naštěstí se nic nestalo.

iZUN: Co vlastně požadují syrští povstalci?

Ty požadavky se měnily. Lidé nejdřív chtěli svobodu slova, reformy a potlačení korupce, protože v Sýrii panovala velice špatná ekonomická situace. Jakmile ale armáda začala střílet do nevinných lidí, přišel jednoznačný požadavek, který velí svrhnout režim. Je ale třeba připomenout, že nikdo z povstalců na začátku netušil, že do nich režim začne střílet. 

iZUN: Dočetl jsem se také o tom, že v průběhu konfliktu docházelo k dezerci státních vojáků a jejich přechodu na stranu povstalců. Co si o tom myslíš?

Naproto s tím souhlasím a zároveň se tomu nedivím. Pokud voják vidí protestujícího člověka, který není ozbrojený, nedivím se mu, že ho nezastřelí. Je to přece nelogické, když ten člověk nikoho neohrožuje! Armáda proti povstalcům chodí v několika liniích, a pokud povstalce nezastřelí voják v první řadě, je sám zastřelen zezadu svým velitelem. A kulku na povstalce vystřelí někdo jiný.

iZUN: Povstalci pak tedy museli získat zbraně a jejich pozice se posílila...

Postupem času ano, ale z počátku je vojáci, co přeběhli, jen chránili během jejich stále neozbrojených demonstrací. Až po čase začala i opozice používat proti režimu zbraně.

iZUN: V posledních dnech se mluví o tom, že Asadův režim použil proti povstalcům chemické zbraně a tím porušil mezinárodní dhodu z Ženevy z roku 1925, která tento druh zbraní zakazuje. Myslíš si, že je to možné?

Možné to určitě je. Ale víš, co mi vadí? Jsem naštvaný, že USA teď říkají, že tohle už není normální. Ale to, že dva roky předtím režim denně zabíjel nevinné lidi jim normální přijde? V čem je rozdíl? Je člověk zabitý chemickou zbraní víc mrtvý než ten, co je „jenom“ zastřelený? Nehledě na to, že chemické zbraně jsou náročná věc. Jak technicky, tak finančně.

iZUN: Je takovým veřejným tajemstvím, že Rusko a Írán podpurují Asadův režim, a to jak finačně tak i tím, že mu prodávají zbraně.

To je jasná věc. I proto Rusko blokuje zásah v zemi. Zničilo by mu to dobrý byznys. Mnozí lidé říkají, že v zemi, jako je Sýrie, kde teď nic nefunguje, by vládnoucí strana vydržela se zásobami tak půl roku. Ona už ale přežívá o dva roky déle, tudíž je někým sponzorována. Amerika zase podporuje povstalce. Boje jsou ale pořád vyrovnané. Proto to osobně vnímám jako uměle udržovaný konflikt. Poslední rok už se to Syřanů takřka netýká, už to není o nich. V podstatě je to boj mezi velmocemi (především USA a Ruskem) o velice strategicky výhodné území.

iZUN: Pomohl by něčemu vojenský vstup USA do Sýrie?

Já osobně moc Američany rád nemám. Všichni víme, co už udělali např. v Afghánistánu. Lidé v Sýrii jsou k Američanům ještě více nedůvěřiví. Američané jsou proti režimu, ale jen o tom mluví v médiích. To ničemu nepomáhá. Měli dva roky času a nic neudělali. Samostanou kapitolou je pak to, že o tom Kongres bude rozhodovat, až se někdo vrátí z dovolené. To je pro mě naprosto nepřijatelné a nepochopitelné.

iZUN: Co by se vlastně stalo, kdyby třeba zítra režim padl?

V současné situaci by nastal chaos. Lidé by vlastně nevěděli, jak s tou svobodou naložit. To by mohlo trvat třeba pět až deset let.

iZUN: Jak myslíš, že situace v Sýrii dopadne? Jak vidíš Sýrii řekněme v horizontu dvou let?

Vůbec nevím. Pořád ale věřím v lidi. Život je vždycky silnější než smrt. Nezbývá mi nic jiného než věřit, že to bude lepší lepší. Ale zároveň se obávám, že za dva roky bude ještě hůř. I kdyby režim padnul, určitě o sobě bude ještě třeba 3 roky dávat vědět.

iZUN: Věříš ale, že povstalci svůj boj za svobodu vyhrají?

Věřím, musím věřit. Protože buď Sýrie zmizí z mapy, nebo opozice v boji zvítězí. Doufám, že Asadův režim nebude v mé zemi navěky.

iZUN: Zkusme naše povídání zakončit relativně daleko od války v Sýrii. Jaký je Tvůj názor na klecový chov drůbeže?

Rozhodně s ním nesouhlasím. Já jsem se před rokem a půl stal vegetariánem. Přijdu si zdravější a maso mi vůbec nechybí. Lidé se mě často ptají, proč nejíš maso? A já se jich zase ptám,a proč ty ho jíš?