Tereza Černochová – Na Céčku jsem nikdy nebyla!

Tereza je známá především ze svého působení v dívčí skupině Black Milk, kde po boku Terezy Kerndlové a Heleny Zeťové zpívala 5 let. Hudbě, stejně jako přírodě a koním, se věnovala už odmalička. A právě láska ke koním ji po odmaturování na gymnáziu Jana Nerudy přivedla na Českou zemědělskou univerzitu, kde na jaře 2010 získala titul ing. V současnosti Tereza vystupuje se svojí kapelou pod názvem Skupina Terezy Černochové.

iZUN: Na úvod by asi všichni rádi věděli, co jsi studovala ČZU?

Já na Agru dělala bakaláře v oboru chovatelství, pak jsem přestoupila na magistra obor reprodukční biotechnologie, který jsem úspěšně dostudovala. Prvák jsem si rozložila a po něm si ještě dala rok pauzu. Celkově jsem studovala 7 let. Takže mám titul ing. a jsem na to velice hrdá, strašně mě to tam bavilo. A myslím si, že to je vynikající škola, i když zemědělka v Brně tvrdí, že nemá dostatečnou úroveň. Já můžu říct, že to není pravda. Každý si má ze školy odnést, co potřebuje.

iZUN: Proč jsi po prváku na rok přerušila studium?

V té době jsem hrála s Black Milk a měli jsme termínově náročné turné. Po maturitě jsem udělala přijímačky na zemědělku a po dvou měsících zjistila, že nebudu zvládat skloubit zpívání a školu. Prvák na Agru je drsný. Nerada věci šidím, tak jsem to nechtěla lámalt přes koleno. Tu pauzu po prváku jsem využila, abych si trošku odpočala, vyčistila hlavu. Samozřejmě, návrat byl krušný, když člověk vypadne z rytmu. Vracíš se do stmeleného kolektivu jako vetřelec. Ale nakonec to dopadlo dobře, já to zvládla a chytla vynikající partu.

Měla jsem muziky až dost a potřebovala změnu. Proto jsem šla ČZU

iZUN: Co tě jako zpěvačku táhlo na zemědělku?

Sice jsem chodila na hudební gympl, ale spadala jsem do všeobecné větve, protože to mě víc bavilo. Biologie, přírodověda, zeměpis, to bylo moje. Do toho jsem hodně chodila na koně a strašně mě to bavilo. V rozhodování jestli jít na konzervatoř nebo ne rozhodlo, že už jsem rok zpívala s Black Milk a měla muziky až dost. Potřebovala jsem změnu. Jiný lidi, zájmy…  Šla jsem tam kvůli koním, ale nakonec jsem zjistila, že je to jeden z nejmíň zajímavých oborů. Chov skotu, botanika, histologie, anatomie... Vzalo mě to komplexně.

iZUN: Poznávali tě učitelé u zkoušek?

Právě že ani ne. Nemám ráda, když je člověk ve škole moc provokativní, to nedělá dobrotu. Chodila jsem oblíkaná úplně normálně, moc se to nevědělo. Někteří to zjistili, a když věděli, že to nestíhám, přišli a řekli: Klid, nic se neděje. Bohužel se to trochu změnilo po tom, co mi zemřel táta, to bulvár nemohl přejít bez povšimnutí. Tím jsem se prostě hodně prolákla. Ale musím říct, že mi to nikdo nedal sežrat. Naopak, chovali se ke mně velice korektně. I ze strany spolužáků. Ke kantorům mám velkou úctu a vlastně všem, kteří mě učili, velice děkuji.

iZUN: Měla jsi oblíbené vyučující?

Mě hrozně bavili lidi, tím co ví a jak to dokážou podat. Je jich fakt dost (úsměv). Naprosto mě uchvátila paní docentka Kouřimská na mlíkařství, ta o svém oboru ví opravdu hodně. Nebo paní docentka Prokůpková na zpracování živočišného produktu. A pak samozřejmě docent Vejl na genetiku, to je machr, fantastický člověk. Taky pan Orsák na chemii byl bezvadný. Chov skotu s Ing. Vackem a docentem Stádníkem mě hodně bavil, tomu člověku se klaním a děkuju mu, pomáhal mi i s diplomkou. Pak jsme měli profesora Petra na reprodukční biotechnologii a bioetiku, to je člověk na pravém místě. Umí věci podat polopaticky, aby to každý pochopil. Ale určitě je jich víc, my měli štěstí na dobrý lidi. Děkuju celé katedře veterinárních disciplín.

iZUN: A nejhorší předmět?

Tak to vám řeknu naprosto jednoznačně, to byla ekonomika (smích). Pak ještě strašný bylo účetnictví, ale to spíš díky lidem, co nás učili. Celkově těžký předměty se člověk nerad učí. Nebavili mě ani třeba předměty jako pedologie. To mi vůbec nic neřeklo v tu dobu. Přitom je to hrozná škoda, teď bych to zrovna celkem potřebovala, když občas někomu dávám dohromady zahrádku nebo něco pleju, sazím. To mě baví a odpočinu si u toho.

iZUN: Inseminovala jsi někdy?

Zrovna ten můj obor je přesně o tomhle. Ale co se týká samotné inseminace, oni vás jí nenechají dělat. Řeknou, že než inseminuješ první krávu, musíš hrábnout minimálně do sto krav. Pokud se to nenaučíš, tak jí neinseminuješ. Měli jsme praxi u nás v Suchdole vzadu ve stájích, kde jsme se učili rektální vyšetření. Tam jsme poznali, co jsou to děložní rohy, krček, kam se zavádí sonda. Do krávy prostě nevidíš. Zeptali se mě: Cítíte něco? A já: Teplo (smích). Takže to bylo docela vtipný.

iZUN: Věnuješ se teď po škole nějak tomu oboru?

Věnuju, ale spíš zájmově a velice okrajově. Ale věřím tomu, že jednoho dne to přijde a já se k tomu vrátím. Moje touha byla být veterinářka, je to takový můj nesplněný sen. Musíš se tomu ale věnovat naplno, což já bohužel nemůžu, takže nevím, jestli to v mém věku ještě klapne (úsměv). Jsem člověk, který k tomu má blízko. Mám ráda živo, přírodu. Nevadí mi krev nebo být na pitevně. Když někoho něco bolí, tak jsem ready abych pomohla.

Spadla jsem z koně v době, kdy jsem za 5 dní měla odevzdávat diplomku

iZUN: Měla jsi nepříjemný úraz na koni, nemáš teď z nich strach?

Mám, teď zase začínám jezdit. Spadla jsem dvakrát za sebou a ten druhý pád už páteř neustála. Měla jsem zlomený obratel a byla skoro na 3 měsíce mimo. A stalo se to zrovna v době, kdy jsem za 5 dní měla odevzdávat diplomku. Diplomka hotová ze dvou třetin a přihodí se tohle. Od pěti jezdím na koni a stane se to v tuhle dobu. Zákon schválnosti. Tehdy mi strašně moc pomohl docent Stádník. Teď se tomu směju, ale tehdy jsem propadla hrozné panice a brečela jsem, že to nedám dohromady. Nakonec to ale vyšlo a dodělala jsem to.

iZUN: V jaké hospodě v areálu jsme tě mohli potkat nejčastěji?

Chodili jsme občas na Farmu, potom na Lesárnu do bufáče. U mě je problém, že jsem tam vždycky jezdila autem, takže jsem si nemohla dát pořádně ani pivo. Což mě mrzelo, protože jsem velký pivař.  A ještě jsme chodily s holkama do Žirafy na takový ty dámský kafíčka. Seděli jsme venku a debatovaly, to bylo hodně příjemný.

iZUN: Neříkej, že jsi nikdy nebyla v legendárním Céčku?

Ne, na Céčku jsem nikdy nebyla … Nebo počkat (přemýšlí). Ne, ne, fakt ne. Tam na to nebyl čas.

iZUN: Ale určitě si ochutnala místní chloubu, Suchdolského Jeníka.

Jo, ochutnala jsem ho, povinně. Dokonce to bylo přímo na Miss Zlatého moku. Můžu vám říct, že to nebylo vůbec špatný. Chutnalo mi a hodně mě zaujalo (úsměv).

iZUN: Vzpomeneš si na tvůj nejšílenější zážitek na ČZU?

Ty jo, vím. Nejšílenější bylo, když jsme vystupovali s G-Point Hunters na Miss Agro před třemi lety. Matěj Ruppert v euforii řekl: Pojďte všichni nahoru! No a 2000 studentů se vrhlo na jeviště. To byl zážitek, že jsme všichni měli takový strach, že to spadne, to bylo hrozný. Bylo tam to molo pro krasotinky a k tomu ještě připojeno jeviště. Já jsem stála přesně nad tím spojem. Jak ty lidi skákali na mole, tak se mi začaly rozjíždět nohy a koukám, pode mnou byla obří díra. Ale byl to parádní mejdan, to se musí nechat. Takže doufám, že další pořádný večírek bude, až tam zase budu hrát já!

iZUN: Nafotila jsi i velmi zajímavé fotky, kde jsi pózovala jako kráva. Nebyly z toho na škole problémy?

Tak to byly fotky k našemu turné s kapelou. Nafotili jsme fotky a já je vyvěsila v Menze. Divila jsem se, ale nikdo nic neříkal. Bála jsem se, aby mě nevyhodili ze školy nebo něco takovýho. Pak jsme si ale řekla, že na to kašlu, že je mi to jedno. Chtěla jsem přilákat co nejvíc lidí na koncert. V nejhorším jsem mohla říct, že tam mám jenom hlavu a to tělo je někoho jinýho (smích).

iZUN: Bylo něco, co ti na škole vadilo?

To ne. Ale kdybych měla říct, tak já nemám ráda ty „šiki miki“ holky. Holky co chodí na PEFku (smích). Takový ty blondýny s gelovými nehty, botách na podpatcích a nosící poslední módu. Znám takových holek v showbyznysu spoustu a tam to celkem chápu. Ale proboha, vždyť ty holky chodí na zemědělku, to je o něčem jiným… (smích). Dobře jsou to ekonomky, ale stejně… Samozřejmě, že to je fór. Já občas jezdívala ze školy rovnou na vystoupení, takže jsem vypadala úplně stejně a to jsem chodila na Agro (úsměv). Mívala jsem občas udělaný dlouhý červený nehty, a když byla praxe z dojení krav, omlouvala jsem se, že tohle normálně nenosím, to mám jen na focení. Oni mi říkali: To je dobrý, když se Vám to nezlomí a nespadne to do toho mlíka, tak to nevadí (smích).

iZUN: Prý skvěle vaříš, máš nějakou svojí specialitu?

Teď jsem dělala naposledy vepřovou, knedlík a zelí. Pak domácí sulc a slepici v polívce. Všechno najednou. A myslím si, že to bylo teda sehr gut. Já se moc nechválím, ale tohle se mi povedlo od A do Z. Trvalo mi to asi 2 dny, ale česká kuchyně se prostě musí dělat pěkně pomalu. Ale vyplatilo se to.

Český produkt by se měl hodně podporovat. Je to strašně důležitý

iZUN: Zabýváš se hodně výběrem kvalitních surovin?

V tom se to moje zemědělství asi promítá nejvíc. Odebírám kvalitní maso od řezníků, nekupuju ve velkých řetězcích. Třeba kuřata, to mě štve. Smrdí to, chuť kuřete to vůbec nemá. Ale zase si kupovat bio-kuře za 300 korun, to zase ne. Z BIA se udělal v posledních letech hrozný byznys. Je to okrádání lidí. Přece kuře, když ti běhá někde venku, tak je 100x náchylnější na nemoci než v hale. Když ti chytne venku salmonelu, tak to nepoznáš. Kdežto v hale je mají pod kontrolou. Vadí mi, že ty ceny jsou opravdu strašně vysoký. Celkově ty potraviny se všechny dováží, čeští zemědělci to nemají vůbec jednoduchý, Český produkt by se měl hodně podporovat, je to strašně důležitý.

iZUN: Když jsme u toho BIA, co tvůj názor na klecový chov drůbeže?

Já vím, že oni teď jsou takový obohacený klecový chovy, viděla jsem je i na vlastní oči. Mají tam určitý prostor, svoje bidýlka, krmítka, oddělený kaliště s rošty. Ta klec není tak strohá jak bývala. Hodně se to zlepšilo. Hala je pro ně asi lepší, ale co si budeme povídat, jestli na sebe šlapou na zemi v hale nebo v kleci, to skoro vyjde nastejno. Problém je, že do haly jich nenacpeš tolik, takže ekonomicky je určitě lepší klecový chov. Pro ty slepičky, bych řekla, je to tak 50 na 50, jestli hala nebo klec. Ale musí to být ten nový klecový chov.

iZUN: Můžeš říct, co ti dalo studium na ČZU?

Celkově mi to dalo rozhled zase úplně někam jinam, než je muzika. A toho já si cením, proto jsem si ji vybrala. Chtěla jsem se dozvědět víc o věcech, které mě zajímají, získat vědomosti zase z jiný oblasti a to se mi na téhle škole splnilo.

iZUN: Kde Tě s kapelou můžeme v nejbližší době vidět?

Budeme hrát na festivalu Mezi ploty 29. května a potom 23. června na klubové noci United Island.

Tak přijďte, obojí je v Praze. A snad se někdy setkáme na Miss Agru. Hodně sil kolegové.

Ač zaneprázdněna, přesto si na nás Tereza udělala čas, za což jí děkujeme. A k naší spokojenosti jsme zjistili, že se nijak neliší od nás, obyčejných zemědělců. Z jejího povídání je cítit, že na univerzitu opravdu ráda vzpomíná. Vy se už teď může těšit na další díl seriálu SLAVNÍ ABSOLVENTI. S kým? To se nechte překvapit…

JKo