Tetování už za mřížemi nesedí, babi!

Historické okénko o tělesných modifikacích je v povědomí většinové populace vměstnáno do jedné věty: Tetovali se kriminálníci, námořníci a otroci. To je ale samozřejmě pouze malá část skutečnosti. Za prvé, tělesné modifikace zahrnují mnohem větší počet úprav těla než jen tetování, a za druhé praktikování jakýchkoli zásahů do naší tělesné schránky je staré pomalu stejně dlouho jako naše civilizace. Vydáme-li se do Egypta a pomineme-li všechna známá fakta o faraonech a posvátných kočkách, dostaneme se k mumiím starým 4000 let. Už tihle naši prapraprapra a tak dále předci byli na svou dobu fakt „cool“, neboť se na nich našly vytetované symboly. V Egyptě měla tetování magický a ochranný význam.

Historicky asi nejpopulárnější jsou tetování Maorů, obyvatel Nového Zélandu. Jejich styl nazývaný Moko je silně spjatý s rituály této kultury a každý vzor je pečlivě promýšlen, neboť referuje například o genealogii, sociálním postavení jedince či jeho vojenských úspěších a životních milnících.

Pár tisíc kilometrů severně od Nového Zélandu najdeme souostroví Japonska, kde tetování nabylo významu především v Samurajském období. Samurajská éra měla trvání po celou dobu evropsky vnímaného středověku. Japonská vojenská elita se řídila kódem čestnosti nazývaným Bushidó, který obsahoval zásady čestnosti, loajality, statečnosti, spravedlnosti, poctivosti a respektu k ostatním. Symboly ztělesňující tyto vlastnosti byly například draci a květiny. A právě tato symbolika byla tetována i na těla Samurajů, kteří ji používali i jako dorozumívací prostředek týkající se náležitosti ke klanu či dosažených hodnot.

Jak je již zřejmé, téměř každá kultura má alespoň nějakou historickou zkušenost s tetováním. Antická společnost k tomu připojila ještě „branding“, v překladu značkování, který se doposud používá především k označování dobytka. A jelikož bylo tehdejší vnímání určitých lidských bytostí srovnatelné právě s dobytkem, metoda brandingu byla hojně používána na otrocích. Ti se značkovali proto, aby šlo jasně rozpoznat, koho jsou majetkem.

V dnešní době je kladen velký důraz na hygienu v salónech pro tělesné modifikace. Jak tomu ale bylo dřív? Historičtí tatéři jako tetovací směs používali mix uhlí, sazí a přírodních olejů. Ta se pak pomocí ostrých čepelí či jehel vpichovala do kůže. Dovedete si asi představit, jak bolestivé to muselo být. Proces tetování se proto v mnohých kulturách stal přechodovým rituálem, který kupříkladu chlapce měnil v muže, či zvěčnil hrdinský čin.

Rituály nicméně neprovázelo jen tetování, ale i další druhy vštěpování značek do těla. Slyšeli jste někdy o skarifikaci? V doslovném překladu tento proces značí zjizvení. Jde o to, že do sebe dobrovolně necháte řezat. Symboly mohou být všelijaké, jde především o to, aby měla zahojená rána nějaký význam a nevypadala jako nepěkné kousnutí od žraloka – i když k tomu by si člověk mohl vymýšlet mnoho zajímavých historek.

Skarifikaci však provází několik potenciálních rizik, neboť se jedná o velký zásah do těla. Vzhledem k tomu, že odstraníte vrchní vrstvu kůže, vrstvy spodnější nejsou ničím chráněny a při špatné hygieně může docházet k nepříjemným a rozsáhlým infekcím a zánětům. I když se vám podaří se infekce vyvarovat, musíte být obdařeni velkou dávkou trpělivosti, poněvadž proces hojení zabere několik týdnů, i když spíše měsíců. Výsledný efekt je ale vskutku zajímavý, nevšední, nicméně nese společného jmenovatele všech tělesných modifikací; máte ho napořád.

V několika posledních letech zažívá především euroamerická společnost naprostý boom v pořizování tetování. V rámci přípravy na tento článek jsem sledovala i názory vás, čtenářů, na probíhající trend pomocí dotazníku. Otázka zněla: Co je dle vašeho mínění důvodem tohoto rozmachu? Odpovědi byly v zásadě tři: větší dostupnost, touha se odlišit, dobré životní zabezpečení – aneb neřešíme existenciální otázky. Dovolte mi se pozastavit především nad poslední odpovědí, neboť trend v potřebě se odlišit a být originální vidíme i v módě, všemožných úpravách účesů a zkrášlování obličeje. Skutečně se lidé tetují, protože nemají nic lepšího na práci? Myslím si, že tomu tak úplně není. Hodnota tetování, které vždy symbolizovalo příslušnost a určitou náklonnost k dané skupině, je v nás hluboko zakořeněná. Ať už to byli Maoři, Samurajové, námořníci, gangsteři, kapelníci a další subkultury, tetování jim dávalo pocit, že k někomu patří, že něco sdílí. Mám takový dojem, že v dnešní době, kdy se každý snaží být svobodný a individuální, v nás ale tato potřeba jisté míry sounáležitosti přetrvává a to, že se takto „označkujeme“, k nám může přitáhnout lidi stejných názorů a zálib, jako máme my sami.

Závěrem by se tedy nabízelo říci, že tak jako všechno, i vnímání tělesných modifikací se mění. Vždy se na dotyčného s nepřírodním vzhledem bude společnost dívat jinak – jak mnohokrát zaznělo i ve zmiňovaném dotazníku. Ale jestli to bude pohled pozitivní či negativní, to už je jiná otázka. Každý můžeme vyjádřit názor na to, co se nám líbí nebo nelíbí, ale pořád bychom měli mít na paměti, že každý je vlastníkem svého těla a může si s ním v zásadě dělat, co chce. Následky pak nese pouze on sám.

Zdroje:

Teorie: souhrn potřebných informací ze světových studií poskytl ChatGPT

Praxe: dotazník vytvořený a rozeslaný autorkou respondentům různých věkových skupin (počet odpovědí 28)