Toho času ve Finsku aneb Erasmus v Zemi tisíce jezer - část 4 - závěr

Asi před dvěma měsíci, už ani nevím, asi to bylo na nějaké párty, jsme se bavili o tom, ve které zemi bychom chtěli žít kromě naší vlasti. Tehdy jsem ještě neměl jasno a nemohl takovou zemi najít, lépe řečeno jsem jich našel několik. Nyní již tu zemi znám. Čechy mám rád, je to můj domov a i přes všechny nejen nedávné politické aféry, ze kterých se mi zvedá žaludek, bych tu chtěl žít. Mám rád český jazyk, české ženy, české pivo,... Pokud bych si ale musel vybrat jinou zemi, pak by to bylo jednoznačně Finsko!

Kotka, místo kde jsem strávil 8 měsíců svého života

Nepředbíhejme však a pojďme se podívat na končící semestr a možná již mezi řádky pochopíte důvody mého rozhodnutí.

Tuhá zima

Nijak nepřeháním, když řeknu, že letošní zima byla ve Finsku opravdu tuhá. Lehkou oblevu, která následovala asi týden po příjezdu, vystřídaly arktické mrazy. Nijak výjimečné nebyly teploty okolo -10, -15 °C. Sníh padnul již v polovině listopadu a držel se v tloušťce asi 70 cm až do konce března. V únoru se přehnala studená fronta ze Sibiře, kdy 3 týdny teplota nevystoupala přes den nad -15 °C a ráno jsme jezdili do školy v mínus dvaceti a někdy i mínus pětadvaceti (na kole). Krom toho, jelikož se Kotka nachází na pobřeží a ostrovech, je tu velmi často větrno.

Zamrzlé moře

I přes tuhé mrazy a silnou sněhovou pokrývku se stalo pouze jednou, že jsme se na kolech nebyli schopni do školy dostat. To zrovna sněžilo velmi vydatně celou noc a celé dopoledne. Na cestě leželo asi 20 cm čerstvého sněhu a kolo, které nemá téměř žádný vzorek, se prostě nehnulo z místa. Cesta byla jinak vždy protažená a často také posypána štěrkem. Mimochodem, ve Finsku se vůbec nesolí, jen občasně křižovatky.

Vždy uklizené parkoviště

Cesty byly perfektně upraveny až k našemu vchodu

Má slova o tuhé zimě nám potvrzovali i samotní obyvatelé Kotky. Podobná zima byla loni, jinak se jich mnoho shodovalo na tom, že takovou zimu jako letos nepamatují desítky let, nebo vůbec za celý svůj život.

Studium

Jak jsem se již zmiňoval v minulých článcích, semestry jsou tu rozděleny na periody. Nyní končí 4. perioda tohoto školního roku a s ní také řádný semestr. Další 5. perioda, končící v polovině června je určena dobrovolným kurzům a zvláštním studiím.

Jako v pátek na Suchdole... tady však po celý týden

S novými předměty se mi dále rozšířily zkušenosti s naprosto odlišným přístupem k vyučování a především ke studentům samotným. Všechno je tu probíráno mnohem praktičtěji a s důrazem na to, aby student o látce přemýšlel a byl ji schopen použít namísto papouškování milionu frází a definic. V neposlední řadě je zájem o studentovi názory, nejen na látku samotnou (diskuze v hodinách), ale také na způsob výuky. V neposlední řadě se vyučující nebojí užít nových technologií. Nejeden výklad je doplněn videem z YouTube přibližující daný problém. Jedna vyučující nám dokonce sdělila, že chtěla k vedení kurzu a komunikaci se studenty využít Facebook namísto Moodlu, jen si nebyla jistá, že skutečně všichni studenti Facebook využívají.

Na konci každého předmětu vyučující rozdávají anonymní dotazníky pro zhodnocení předmětu s možností napsání připomínek a názorů.

Nebyli jsme sami, kdo jezdil do školy na kole

Zkoušky jsou tu obecně mnohem jednodušší. Taktéž neexistuje ústní zkoušení ale pouze písemné. Hodiny jsou naopak plné zadávání domácích úkolů, ze kterých jsou časté prezentace. Klasické seminárky pak také nejsou výjimkou.

Výuka není rozdělena na přednášky a cvičení. Délka jednotlivých hodin se liší, záleží na pedagogovi a předmětu. Co se týče obtížnosti, ta opravdu odpovídá kreditovému ohodnocení (Což se o ČZU a především Provozně ekonomické fakultě říci příliš nedá).

Cestování

Neodmyslitelnou součástí života v zahraničí je cestování. Člověk je od přírody tvor zvídavý, a tak chce poznat nejen kraje blízké, ale i ty vzdálenější. Krom několika výletů do 50 km vzdálené Kouvoly (hlavně na koncerty a party :D), jsme podnikli cestu do švédského Stockholmu, za polární kruh - do dalekého Laponska a nezapomněli jsme také na tradiční zimní radovánky na lyžích.

Stockholm

Březen byl ve znamení cestování a téměř žádné školy. S koncem února končila také 3. perioda, a tak přišel na řadu volný týden. Ke konci týdne jsme vyrazili na západní pobřeží do Turku, odkud jsme se vydali nočním trajektem do Stockholmu. Legendární noční párty na trajektech, to je kapitola sama o sobě. My jsme ale chtěli druhý den být čilí, a tak jsme to odbyli několika pivy a šli jsme na kutě. Ve Švédsku bylo o poznání tepleji. K tomu jsme dostali téměř dokonale slunečné počasí, které kazil chvílemi stále ještě studený zimní vítr, ale naštěstí nic, na co bychom z Kotky nebyli zvyklí. Stockholm je vskutku krásné město a všem, kteří se vyskytnou v okolí, jej doporučuji navštívit. Po celodenním procházení centrem města jsme se k večeru opět nalodili na trajekt zpět do Turku. Cestou jsme samozřejmě nezapomněli nakoupit několik packů levnějšího piva v duty free obchůdku. 

Pohled na Stockholm z vyhlídkové věže

Západ slunce nad přístavem

Laponsko

Další týden jsme měli školu pouze v pondělí a již ve středu jsme razili na sever, do země sobů a bydliště Santa Clause, do Laponska. Původně jsme měli v plánu půjčit si od univerzity auto a vyrazit na vlastní pěst. Nakonec jsme však nelitovali, když jsme využili možnosti jet spolu s ostatními studenty autobusem. Cesta byla dlouhá. 18 hodin v autobuse, to dá zabrat. Naštěstí po pivu a troše ušetřeného rumu spí člověk jako nemluvně. Cestou jsme nabírali další studenty - jaké bylo naše překvapení, když jsme po nastoupení hlavních organizátorů v Mikkeli zjistili, že je výlet o den delší než jsme mysleli (Ou, návrat v pondělí nad ránem a v poledne písemka? Naštěstí jsme byli již lehce pod parou a tak jsme tuto otázku odložili až na návrat).

Cesta z Kotky do Levi trvala dohromady 18 hodin

O samotném výletu by se dal napsat celý článek, a tak to vezmu jen stručně a připojím nějaké ty fotky. Byli jsme v největším lyžařském středisku Finska - Levi - necelých 200 kilometrů za polárním kruhem. Takže ve zkratce: příjezd - oběd - husky farm - hotel - sauna - party | procházka po Levi a okolí - sauna - sobí večeře - party | běžky a sobí farma - sauna - bowling - hospoda Tšekki - party až do rána - Santa village - polární kruh - návrat.  Po návratu mě čekala hodina normálního spánku, 2 energy drinky a učení... Ale stálo to za to.

Ledové městečko, za vstup chtěli nekřesťanských 15€

Při návštěvě husky farm byla možnost projet se na psím spřežení

Hotel Hullu Poro - Crazy Reindeer

Typické baráčky v Laponsku

Plznička jako křen, dokonce natočená českým způsobem. A byla výborná...

Rovaniemi - Polární kruh

Lyžovačka Hallitse Himos

Další týden jsme již v úterý mířili opět pryč. Místní studentská organizace Meteli pořádala lyžařský zájezd na 3 dnyi do asi 300 km vzdáleného Himosu. Lyžařské vybavení spolu se skipasem nás vyšlo díky hromadné studentské slevě na polovinu normální ceny, což bylo velice příjemné. Ačkoli areál byl asi na úrovni nejlepších svahů na Šumavě, vše bylo vynahrazeno těmi nejlepšími podmínkami, jaké si jen lyžař může přát. Obloha byla po celou dobu bez jediného mráčku a sjezdovky byly téměř bez lidí. K tomu teplota maximálně lehce nad nulou a člověk neměl slov. Část areálu byla navíc orientována na západ, a tak si člověk mohl na vrcholu kopce vychutnávat dlouhý finský západ slunce. A abych nezapomněl, vleky byly otevřeny od 10:00 - 20:00! Večer pak samozřejmě sauna a... správně hádáte - párty.

Západní část areálu Himos

Západ slunce nad Himosem

Tolik ve zkratce 3 nejzajímavější výlety. Za zmínku ještě stojí jeden výlet do Kouvoly, kde jsme navštívili v pátek punkový koncert a v sobotu úžasnou metalovou podívanou v podobě kapely Before The Dawn (ukázka na Youtube).

Studentský život

Abych pravdu řekl, jedna z věcí, kterou jsem si velice užíval, byla cesta do školy. Na kole jsme tam byli do 15 minut, což je oproti hodině Prahou na Suchdol opravdu velký rozdíl. Další příjemnou věcí byla místní menza. Výběr je tu ze tří jídel, a to formou samoobsluhy. K dispozici je samozřejmě salát a výborný chléb vlastní výroby. Pravda je, že jídla byla někdy velice zvláštní (například naprosto neidentifikovatelné omáčky), ale za konečnou cenu 2,20 €, kdy jste si téměř mohli nabrat, kolik se na talíř vešlo, to bylo i levnější než na ČZU.

Menza, názvy jídel a téměř všechny nápisy jsou taktéž v angličtině

Kotkansaaren LEGENDA 2011

Již na začátku semestru jsme se dozvěděli o této akci. O co jde? Úkol zněl jasně: obejít s mapou a seznamem 24 hospod a barů centrum města a vypít co nejvíce piv. Za každé pivo razítko a při sesbírání 18 se můžete pyšnit titulem LEGENDA. No a co řekl Čech? Challenge accepted!

Sauna

Jistě jste si všimli, že jsem mnohokrát zmínil v článku toto magické slůvko. Stejně jako k České republice neodmyslitelně patří pivo a hospody, tak k Finsku patří sauna. Říká se, že ve Finsku je více saun než lidí :), ve skutečnosti je tu jedna sauna na 3 obyvatele. Sauny jsou tu opravdu na každém kroku. Jednu máme na koleji v provozu 3 krát týdně, jen u bazénu v pánských sprchách jsou 3, v hotelových pokojích je to samozřejmost a sauny najdete dokonce i v bytech. 

Dámy a pánové, za tento vynález by si někdo zasloužil Nobelovu cenu. Je to balzám nejen pro tělo, ale i pro duši. Je to místo, kde člověk vypotí veškeré neduhy i stres. O příznivých účincích na lidské zdraví snad mluvit netřeba.

Sauna s možností ice swimmingu

Ke klasice patří také takzvaný ice swimming, kdy se po sauně chladíte ve vykopané díře v ledu na moři či jezeře. V neposlední řadě je také velká zábava se po sauně vyválet ve sněhu.

Finové a Finsko jako národ

Nyní se dostáváme k jádru toho, proč bych si po České republice vybral k žití Finsko. To, co mě naprosto uchvátilo, je finská nátura. Finové jsou nesmírně hodní lidé, navzájem si pomohou, nepodvádí se a věří si. Policii tu skoro nepotkáte - není potřeba. Kriminalita je tu na velice nízké úrovní, skoro bych řekl, že tu žádná není, statistiky ale neznám.

Vysvětlení si zaslouží několik příkladů. V první řadě mě zaujalo věšení bund ve vestibulu univerzitní budovy - žádné zámky, skříně, můžete si tu klidně nechat batoh s notebookem, když jdete na oběd. Bazén se platí na jednu hodinu. Časy odchodů však nikdo nekontroluje. Když jsme byli vyzkoušet saunu s ice swimmingem, zakoupili jsme si v oddělené kavárničce lístek, na který nám obsluha napsala dnešní kód do šatny. Klidně byste si mohli koupit jeden lístek a jít do sauny v 10 lidech. Kontrola tu žádná není. Často jsme pozvali finské kamarády na párty na kolej a společně pak šli do města do klubu. Několikrát nás tam a zpět doslova odvozili autem.

Pověsili byste si tady bundu v Čechách? A nechali byste tu i bez dozoru svůj notebook? Ve Finsku žádný problém.

Ačkoli je Finsko nejdražší země Evropy co se týče potravin, je vidět, že se tu nikdo špatně nemá. Zdanění platů je taktéž na vysoké úrovni, celkem to dělá asi 50%. Daň z příjmu je rovná ve výši 30%. Ano, je to sakra hodně, ale když víte, že se za vaše peníze skutečně něco děje... Navíc průměrný plat se zde pohybuje okolo 2000 € čistého!

Nyní se mi nedivte, že když čtu, co se děje doma, myslím tím poslední aféry VV apod., je mi na zvracení. Kdyby byli Češi takoví jako Finové, kde bychom mohli být? Skoro se mi chce zvolat: zas.... bolševik!

Závěr

Nyní končí letní semestr a nás ještě čekají 2 dodatečné kurzy. Čeká nás také jeden, doufejme z nejzajímavějších výletů, a to do nedalekého Petrohradu.

S ohledem na uběhlé dva semestry musím říct, že to pro mne byla obrovská zkušenost. Naučil jsem se mnohem lépe anglicky, poznal nové kraje a spoustu nových přátel. Ačkoli se mi zdejší studium příliš neshoduje s tím na PEF a budu muset studovat o rok déle, rozhodně tento rok nepovažuji za ztracený.

Všem, kteří snad ještě váhají, zda někdy vyjet na Erasmus, mám jednoduchý vzkaz: Jeďte sakra! Nabízí se vám neopakovatelná příležitost a ještě vám na to EU přispěje. A v případě Finska to byla rozhodně nezanedbatelná částka.

JM