V historii legendární Miss Agro. Našli jsme první vítězku z roku 1999

iZUN: Pověz nám na začátek něco o sobě.

Pocházím z Českých Budějovic a na ČZU jsem se přihlásila jako gymnazista. Tehdy Agronomická fakulta se nejvíce blížila mým zájmům, a protože jsem se nemohla rozhodnout, zda mě více oslovuje obor zootechnický či agronomický, vybrala jsem si obor Všeobecné zemědělství.

iZUN: Ve kterém roce jsi začala studovat?

Studovat jsem začala v roce 1996, v rámci studia jsem si udělala pedagogické doplňující studium s tím, že chci jednou chvíli učit, promovala jsem 2001, pokračovala v doktorském studiu, ale to jsem po pár měsících ukončila.

iZUN: Co se událo od doby, co jsi opustila školu?

Poslední rok na škole jsem pracovala na plný úvazek pro pražskou firmu Biofaktory, s. r. o. jako odborný zookonzulent pro výživu hospodářských zvířat. Díky kreditnímu systému studia jsem splnila všechna kritéria pro ukončení školy již na konci čtvrťáku. Chtěla jsem ještě na škole získat dlouhodobou praxi, což se mi nakonec povedlo, a byla to úžasná příležitost. S firmou Biofaktory jsem spolupracovala do listopadu 2002. Dodnes vzpomínám na svoji šéfovou, která byla neskutečně vstřícná. Umožnila mi například vycestovat na 4 měsíce do USA, takže mám za sebou i zážitek zpestřený pověstným útokem na WTC.

iZUN: Jak dlouho jsi v téhle práci vydržela?

Práci jsem ukončila v listopadu 2002, opustila doktorské studium a odstěhovala se na Moravu za stávajícím přítelem a nastoupila jako plemenářský zootechnik do velkokapacitního chovu prasat s uzavřeným obratem stáda, kde jsem byla až do roku 2006, kdy jsem nastoupila na mateřskou dovolenou. V květnu 2006 jsem porodila syna Adama a v červnu 2009 dceru Andreu. V srpnu 2012 jsem nastoupila na Odborné učiliště Křenovice jako učitel odborných předmětů pro obor Zahradník, aranžér. Dálkově jsem si musela dodělat Speciální pedagogiku pro učitele odborných předmětů, kterou jsem úspěšně ukončila na Ostravské univerzitě, Fakultě pedagogické v lednu 2014. Zde pracuji dodnes, vyučuji celkem 10 předmětů, práce mě baví, je pro mě výzvou spojenou s psychologií člověka, která mě vždy zajímala.

iZUN: Pojďme se podívat na Miss Agro. Jak ses tehdy do soutěže dostala?

Tak to byla akce, kterou vymyslel náš aktivní spolužák, především srandista, Jiří Lejnar. Měla to být velká akce na náměstíčku před Rektorátem, která na jeden den spojí studenty a zaměstnance všech fakult na ČZU. V každém případě to tak dopadlo a byla to skvělá, nezapomenutelná akce. Jirka tehdy vše naplánoval, zorganizoval, podomlouval, sehnal sponzory, ale děvčata se nějak styděla a přihlásilo se jich málo. Vypadalo to, že to krachne na počtu uchazeček o Miss. A tak jsme my, Jirkovy spolužačky a kamarádky, musely doplnit řady. Byla jsem tedy přihlášena.

iZUN: Jaký byl první ročník Miss Agro?

Pro mě byl spontánní, byla to recese, improvizace, mělo to náboj a vtip a bavilo to určitě pořadatele, porotu i Missky. Jak se bavili programem ostatní, nemůžu posoudit, ale náměstíčko před Rektorátem bylo plné. Myslím, že atmosféra byla perfektní, bavila jsem se.

iZUN: Víš vlastně vůbec, jak vypadá dnešní festival?

Tak jestli se atmosféra, následný bordel na place a nedůstojný stav některých účastníků dá přirovnat ke koncertu Kabátů, tak asi představu mám. A v tom případě se to samé odehrálo i před Rektorátem, akorát v mnohonásobně menší míře.

iZUN: Probíhaly na finálový den nějaké speciální přípravy?

Tak u mě ano, věděly jsme, že jedna ze soutěžních disciplín bude pití piva na čas. Proto jsem celý den nepila, abych měla žízeň jako trám. Bože, jakou já měla žízeň... Všechny adeptky dostaly předem dotazník, abychom byly částečně připraveny na rozhovor na place, malovaly jsme obrázky pro jednu soutěžní disciplínu a pak proběhla krátká příprava všech Missek v zákulisí před samotným příjezdem na plac. Jaká to byla, to je asi jasné. Protože jsme se všechny styděly a potřebovaly jsme načerpat odvahu – tak jsme jemně načerpaly...

iZUN: Fotily jste promo fotografie, probíhala kampaň na fakultách?

Ano, byly vyvěšeny fotografie na Agru dole ve vestibulu, jestli byly i na jiných fakultách, nevím. Myslím, že ale visely nějaké plakáty, ale už si moc nevzpomínám, já to moc neprožívala. A už vůbec jsem si nemyslela, že vyhraju a že o tom budu po 15 letech vyprávět. Tenkrát jsem si myslel, že to bude strašný trapas.

iZUN: Jaký byl program dne a soutěžní disciplíny?

Tak to už je tahání hodně starých vzpomínek... Celou akci uváděla Kateřina Procházková a Petr Lesák. V úvodu bylo vystoupení šermířské skupiny a pak následoval příjezd Missek na vlečce za traktorem. Samozřejmě nástup byl stylový v montérkách a šátkách na vlasech. Pak následovaly soutěžní disciplíny jako pití piva na čas, společný taneček všech Missek, soutěže dvojic – bylo tam dojení umělého vemene, krmení kozy, výskok na živého koně, hod na terče se škůdci, poznávačka konkrétního člověka naslepo po hmatu - volná disciplína, a ukončila to promenáda v šatech. Po krátké pauze následovalo vyhlášení a předávání cen.

iZUN: Co jsi měla za volnou disciplínu?

Já zpívala a hrála na kytaru. Zazpívala jsem tematickou klasiku od Nohavici – Hlídač krav. Dole pod pódiem se u toho promenádovala skutečná kráva, protože to byla nejrychleji vyrobená kulisa.

iZUN: Kolik se prvního ročníku účastnilo dívek?

Missek bylo 11. Mělo nás být původně 12 jako kamenů na slunečních hodinách, ale tu poslední se nepodařilo přemluvit.

iZUN: Byla jsi hodně zaskočená Tvým vítězstvím?

Tak to absolutně. Já se styděla, hlavně hned na začátku a pak u toho zpívání. Byla jsem nervózní, nikdo se nechce ztrapnit a ještě k tomu před tolika lidmi. Bála jsem se, že to bude trapas. Krom toho si myslím, že tam byly hezčí.

Brala si soutěž hodně prestižně nebo spíš jako velkou legraci?

Jako velkou legraci – recesi. To ani nešlo jinak brát, kdybychom to braly vážně, byl by to trapas, takhle jsme z toho udělaly spontánní recesi a všichni jsme z toho vyšli se ctí. A dlouho se o tom v dobrém vykládalo, protože to fakt byla zábava.

iZUN: Jaké byly ceny pro vítězky?

Už si nevzpomenu, co dostala druhá a co třetí, asi si nevzpomenu ani na vše, co jsem dostala. Neskutečný, co dokázal Jirka od sponzorů sehnat. V každém případě jsem vyhrála 16letou Škodu 120, se kterou jsem pak první rok v práci objížděla půl republiky, motorový olej, epilátor na nohy a další drobnosti. A ještě jsem si vlastně odnesla nějaké ceny za titul Miss sympatie, kterou volili studenti.

iZUN: Pomohl Ti nějak titul Miss Agro ve studiu?

Asi ano, ten rok a rok následující jsem nebyla tak anonymní, ale jestli mi kvůli tomu některý vyučující něco odpustil nebo dal lepší známku, to nevím. V každém případě mi přišlo velmi nevhodné jít na zkoušku nepřipravena, a tak mě to vlastně nutilo šlápnout trochu více do pedálu. Jinak já byla takový ten klasický student, co nemusím, neudělám. Lidi mě díky tomu znali a asi si mě díky tomu i pamatují.

iZUN: Jak na Miss Agro 1999 vzpomínáš s odstupem dnes. Dala Ti něco tahle zkušenost?

Byla to zábava, která neměla rozdělovat, ale spojovat. Bohužel se na mě tenkrát i některé Missky zlobily a byla tam cítit chvilku jakási nevraživost. To jsem si asi odnesla jako zkušenost, že jestli jdeš s kamarádem do soutěže, vždy to váš vztah na chvíli negativně ovlivní. Samozřejmě, že se to po pár dnech vydýchalo, ale v následujících dnech mě to mrzelo a měla jsem pocit, že mi to za to nestálo.

Jsi dnes v kontaktu s některými Tvými „soupeřkami” z Miss?

Samozřejmě, byly mezi nimi i moje spolubydlící  i spolužačky a byly i mezi pořadateli. Stále jsme ve spojení a navštěvujeme se.

iZUN: Znají přátelé Tvou minulost? Vědí Tvoje děti nebo manžel o účasti v soutěži?

Od roku 2002 žiji na Moravě, konkrétně v Kojetíně na Přerovsku. Pan nemanžel (ještě si mě nevzal) to ví, jestli to vědí děti ani nevím. Zeptám se jich. Přátelům jsem o tom nikdy nevykládala, necítím potřebu se chlubit.

26 května, 2015 - 22:17 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Je úžasná, krásná dáma :-)

iZUN: Jaký je Tvůj názor na klecový chov drůbeže?

To jste mi teda vybrali otázečku! Nevím, zda máte na mysli konvenční klece, nebo klece obohacené. Ke konvenčním klecím – dobře, že jim odzvonilo, přeci jenom bychom my chovatelé neměli zohledňovat pouze ekonomiku nákladů, ale měli bychom zohledňovat i vliv stresu na výši ztrát. A ke klecím obohaceným – je to přijatelné řešení, i když je to stále chov v omezeném prostoru a život v přísně umělých, i když stabilních podmínkách. Každý systém má své výhody i nevýhody, ale jako chovatel bych se přiklonila k chovu na podestýlce nebo chovu s volným výběhem.