Vánoční výpověď

Frázi “Vánoce jsou nejkrásnější období roku” slýcháme zhruba už tak od srpna v každé reklamě a vidíme v nákupácích. Ale skutečně to je tak? Pominu-li fakt, že se scházíme se svými blízkými a děláme si navzájem větší či menší radosti, nás toto “nejhezčí období” stojí průměrně tak 31 dní vyčerpávajících stresových situací a nezměrného úsilí. K tomuto číslu jsem dospěla následovně: první upomínku, že Vánoce jsou za dveřmi, slyšíme, jak už bylo zmíněno, někdy koncem srpna. Přesně v období, kdy končí upoutávky na hubnutí do plavek a všichni už se bezstarostně a s chutí mohou připravovat na zimní měsíce. To je tedy den 1. Následně reklamy se slovy: ,,Ježiš marja! Nevotravujte s Vánocema, ty jsou až za dlouho,” rozladěně přecházíme svátek po svátku, akci po akci až do chvíle, kdy je Halloween a pak už jsou vážně na řadě až vánoční svátky. Šoku, který toto uvědomění provází, bych na svědomí připsala tak 14 dní. To jsme tedy na půlce. No a ten zbytek? Milí čtenáři, to si pojďme probrat víc dopodrobna.

Úklid: min. 3 dny. Znáte ten pocit, když se ráno vzbudíte, s chutí popadnete hadr a jdete mýt okna? Já taky ne. Chce to minimálně dva dny psychických příprav a navíc teda dotěrný pocit, že všichni známí už mají tuhle položku v “To do” listu odškrtnutou. Mytí oken je jedna z činností, která se, stejně jako třeba zpívání koled, stala z nějakého důvodu nezbytnou součástí vánočního období. Ale proč? Mám-li k tomu přistupovat naprosto polopatě: jednoho dne umyjete okna. V zimě je docela běžné, že padá sníh. Stejně tak je běžné, že ten sníh cca tak do hodinky zase roztaje. Během procesu tání ze střechy na okenní parapet dopadají kapky nasycené výtažky z výfukových plynů, a ty vám s učebnicovou přesností fyzikálního zákonu o dopadu a odrazu vystřikují na vaše právě umytá okna. V zimním období se naštěstí brzo stmívá, takže stačí zatáhnout záclony a problém je vyřešen. Ale zima se přehoupne v jaro, světla je najednou jak na povrchu samotnýho Slunce a vás čeká co? Správná odpověď, hadřík popadnout zas a znova.

Pečení cukroví: min. 5 dní (odvíjí se od počtu druhů). To by bylo, abych tuto položku vynechala! Cukroví máme rádi asi úplně všichni. Když ho jíme, podotýkám. Řekla bych, že pečení na další Vánoce začíná po skončení pečení na Vánoce současné a to větou: ,,Takže aby bylo jasno, příští rok toho ROZHODNĚ nebudeme dělat tolik, stejně to nikdo nežere!” No jo, jenže čas hojí všechny rány, a tak naše maminky, od kterých toto zaryté předsevzetí slýcháme pravděpodobně nejčastěji, za přibližně 338 dní vytáhnou stejný počet pekáčů a uválí stejné, ne-li větší, množství těsta. 

S cukrovím se nám tu pravidelně objevuje ještě jeden nešvar, který možná dokonce vysvětluje nešvar právě zmíněný. Nevím, jak u vás, drazí čtenáři, ale u nás každoročně platí, že perníčky a další dobroty se smí jíst až v bezprostředním okolí Štědrého dne. To je pro mě osobně nejvíc nevysvětlitelné a bolestné pravidlo naší domácnosti, neboť to nedává nejmenší smysl. Cukroví se peče přibližně dva až tři (u tryhardů čtyři až pět, neříkám nic) týdny před Vánocemi. Je to takové idylické období, kdy si pouštíme první vánoční koledy a pohádky a celou domácnost přikryje lahodná vůně perníčků. Připočtu-li k té utopické představě trochu biologie a reality, naše chuťové papily dostávají stimulační perdu za perdou, ale uspokojeny být nemohou, protože jakmile je cukroví schlazeno na pokojovou teplotu, šup s ním do krabice a schovat tak, aby to hlavně nikdo nenašel! Přátelé, zde si tedy můžeme vysvětlit další fyzikální zákon, a to zákon akce a reakce.

Předvánoční období: hromada cukroví, všichni na něj mají chuť, cukroví je v ale krabici a maminky se smějí pod zamoučenými vousy, jak ho pěkně schovaly. Vánoční období: hromada cukroví, nikdo na něj nemá chuť, protože jsou hromady dalšího jídla, cukroví je proto stále v krabici, maminky si stěžují, proč si s tím dávaly takovou práci. Tak, a je to.

Dekorace bytů a domů: min. 2 dny. Vánoční ozdobičky působí ve zbytku roku dost nepatřičně, a tak mi připadá, že si to o Vánocích někteří až přehnaně vynahrazují. Uznávám, sobíci, sněhuláčci a jiné kreaturky působí roztomile. Stejně tak světélka, která nám zútulňují jinak tmavá obydlí. Ale dvoumetroví sobové, sněhuláci, co vypadají že vás chtějí zamordovat umělou mrkví, a svítící řetězy, které přidávájí znatelná procenta do světelného smogu, to už vánoční atmošku spíše hyzdí. Dovolím si sem vložit jednu nedávnou aktualitku, která se týká dvou Čechů z obce Libišany. Pár ozdobil své obydlí 176 148 LED žárovičkami a tím překonal rekord z roku 2019 v Česku. Dvojice umožňuje prohlídky jejich světélkujícího ráje (jehož účet za elektřinu bych letos rozhodně vidět nechtěla) pro rodiny s dětmi nebo třeba pro domovy seniorů. Paní v reportáži řekla, že ji vždycky nejvíce dojímá, když se nějaká stařenka rozpláče nad tím, co vidí. Úplně upřímně, já bych z toho plakala taky.

Dárky: min. 6 dní. Položku “dárky” si můžeme rozdělit na tři okruhy: shánění, balení a rozbalování. Shánění dárků pro naše milované je podle mě disciplína, pro kterou by měly být ve školách zavedeny hodiny telepatie. Přestože se totiž jedná právě o naše milované, nejdražší a nejbližší, tak blízká, abych jim viděla do mozku, jim teda nejsem. Když už si začínám zoufat, že teda jako fakt netušim, co jim mám dát, tak se najednou začne do emailové schránky sypat množství zpráv s předmětem: Milý Ježíšku. Přiměřenou představu o tom, po čem srdce našich blízkých touží, tedy získáme a nějakým způsobem seženeme. Naše peněženka a úspory na letní dovolenou zapláčou, ale jak řekl Dalajlama: jsme nejvíce šťastni, když děláme šťastné ostatní. 

Balení dárků nebyla nikdy moje silná stránka. Úplně upřímně, vždycky jsem rodině vděčná, když vyzdvihují, jak krásně zabalený dárek dostali, přestože to vypadá, jako by to balil někdo bez rukou. Nechci se ztrapňovat víc, a tak bych se přesunula na třetí okruh. Nicméně všem profesionálním baličům: má úcta!

Když dostaneme dárek přesně odpovídající našim představám, je to pohodička. Smějeme se od ucha k uchu a v očích máme jiskřičky radosti. Není-li tomu ale úplně tak, tvářit bychom se přesto měli úplně stejně. A to je role těžká i pro letitého herce. Rozpačité věty typu: ,,Jé, no to je přesně, co jsem chtěl/a,” nebo ,,Teda, to jsem ale nečekal/a,” přičemž máte koutky úst otočené směrem k zemi, nejsou zrovna přesvědčivé. Holt s tím se ale nedá nic dělat. Ne vždycky se zadaří. Útěchu nám může poskytnout alespoň fakt, že jakmile opadne tklivá vánoční atmosféra, požádáme o paragon a s výmluvou, že je nám to malé/velké/jiný důvod, jdeme dárek vrátit. 

Doufám, že jsem vám tímto článkem pomohla zapomenout na to, že ještě týden před Dnem D nemáte nakoupené dárky a aspoň trochu roztála zmrzlé úsměvy. Již mi nezbývá nic jiného, než vám popřát, ať si užijete nejkrásnější období roku!

Zdroje:

Nejvíc vánočně osvětlený dům – Agentura Dobrý den (dobryden.cz)