Víno, Španělky, hory a žádné zápočty. Jak se žije a studuje na Erasmu?

Zápočet? Co to je?
To byl moment, kdy jsem si u online přednášky málem cvrnknul do gatí. Zápočty se tu, podobně jako v mnoha dalších osvícených zemích, nevedou. Ano, do některých předmětů musíte tak jako u nás sepsat nějakou tu esej, prezentaci, jeden profesor po nás chce dokonce video (čemuž po osmdesáti zápočtových PowerPointech v řadě na ČZU tleskám). Nejde ale o to, splnit „něco“, aby vás vůbec pustili ke zkoušce. K té vás pustí tak jako tak, dokonce kolikrát chcete, ne jen třikrát. V každém předmětu lze získat dohromady 30 bodů. Práce na projektu vám pak dovolí získat třeba 30% z nich. Projekt proto děláte pro lepší známku, ne pro „připuštění“ ke zkoušce (což je strašné slovo, to si řekněme).

Cvičení je pro Arnolda
Na ČZU jsme zvyklí na týdenní rytmus 1 předmět = 1 přednáška (spousta lidí ve třídě) + 1 cvičení (méně lidí ve třídě). Tady jsou na každý předmět dvě přednášky týdně, přičemž oproti Čechám je v nich daleko větší prostor věnován diskusi, otázkám a vůbec zapojování se studentů, pro které jsou u nás právě cvika. Jde tedy víceméně o kosmetický rozdíl pro studenta, zato hádám, že vyučujícímu se značně uvolní ruce, když to samé cviko nemusí učit pětkrát týdně.

„Jste někdo v Albere?“
Normálně by mých pět měsíců ve stínu Dolomitů asi byl jeden velký mejdan, už jen kvůli sestavě, která se tu sešla: spousta horkokrevných Španělů, partička Francouzek, Fin, Polák, Kolumbijec, Indka, Němci a Brazilka. Nicméně místní italští studenti z ESN, jakkoliv se jim to nelíbí, disciplinovaně dodržují opatření. Proto jediná družba zatím probíhala o odpoledních v místním parku Albere, kde se naše grupa vždy patřičně roztáhla, kdo si co donesl, to si i vypil a jelikož místní hory dělají ze západu slunce v 18:25 prakticky západ v 16:15, načež začne být pěkná kosa, tak se všichni pakují domů ještě před tmou. O to víc se domlouvají vycházky po místních skvostných horách, běžecké skupinky a procházky po městě. Jasně, zní to trochu staře, ale taková je holt doba. Třeba játra jednou poděkujou. (Edit: v době vydání článku je Trento v praktickém lockdownu, kdy můžete z domu jen pro nákup a zaběhat si.)

English, please

Tenhle bod je jedním z mála lehce nasíracích faktorů. Jak už jsem psal, sešlo se tu poměrně dost Španělů a Francouzů, kteří se prakticky hned přifařili k místním Italům. A jelikož spousta jich umí buď italsky nebo francouzsky, případně si díky blízkosti těchto jazyků rozumí tak nějak od přírody, nemají moc důvod se na sešlostech bavit anglicky. Což je pro mě, kterýžto jsem přetrpěl francouzštinu na gymplu s trojkami jen díky tomu, že učitelka byla fanynka Zlína, který zrovna vyhrál ligu, poměrně na prd. Proto Albere parkem každou chvíli zní pokřik "parla inglese!".

Ideální kraj pro sportovce
Pokud jste jako já z těch, kteří nevydrží dva dny bez pořádného pocení, Trento je pro vás ideální město. Kolem řeky je rovinatá stezka jako dělaná pro běh, cyklistiku a i pro in-line brusle je povrch dostačující. Na kole po ní dojedete klidně až do Verony. Pokud jste cyklista vrchař, můžete zkusit svou kondici tím, že se vydáte kolmo od řeky. Do dvou kilometrů narazíte na kopec o výšce tisíc a více metrů. A když jsme u toho, italských hobby cyklistů, kde slovo „hobby“ znamená „dva zdejší kopce k snídani“, potkáte mraky. Všichni do jednoho mají karbonová kola v ceně rodinného auta a nakažlivě vytlemenou náturu.

Kopce… všude kopce
Není to tu pro jedince, které po výstupu na Petřín bolí nožičky. Pokud ale dokážete něco vyťápnout, zdejší kopce vám toho nabídnou spoustu. Neskutečně nádhernou přírodu, svahy plné vína, monumentální výhledy a v neposlední řadě kus historie. Ve zdejších horách probíhaly tvrdé boje Italů s Rakušany. Horské jednotky, takzvaní Alpini, tu dodnes mají zvláštní postavení. V horách okolo po nich zbylo spoustu pevností, často přetvořených na muzea, bunkrů, děl a skromných, ale velmi výmluvných památníků. Zvláštní kapitolou jsou nedaleké Dolomity, chráněná oblast těch nejnádhernějších šutrů na světě.

Jelikož Trento tento týden přešlo v podstatě do třítýdenního lockdownu, příště se podíváme na to, co každý Erasmák nesnáší. Na byrokratické peklo papírování. Pokud by vás zajímalo víc z denního života v Itálii, můžete v mezidobí mrknout na instagramový účet Erasmák v Trentu. Ciao.