Youtubeři, zlo i mor současné společnosti?

Upozornění: čtení tohoto článku může způsobit uvědomění a opuštění stáda

Odhoďme korektnost stranou a na rovinu si přiznejme, že ještě před pár lety by se průměrně inteligentní divák z velké části dnešních audiovizuálních „děl“ v lepším případě pozvracel z uší i očí. Časy se samozřejmě mění, před 15 lety prostě nebyl způsob, jak veřejně sdílet svůj obsah s potencionálně neomezeným dosahem. Existovala jen 3 základní masmédia, která ještě často byla omezená na určité geografické území, a pokud jste chtěli pracovat v televizi nebo psát do novin, bez relevantního vzdělání to skoro nikdy nešlo. V neposlední řadě s tím vším souvisela i kvalitní technická vybavenost, ať už se bavíme o televizním pořadu pro děti nebo politické debatě v rádiu.

Zpátky do přítomnosti

Pro svoji hlavní cílovku jsou youtubeři takoví „kamarádi“, kteří k ní promlouvají a z velké části obsah jejich sdělení postrádá jakoukoliv hodnotu či humor, v horším případě i tu nechtěnou vtipnost, kterou se například vyznačovaly filmy Eda Wooda. Odvážil bych se (ne)kvalitu jejich videí zgeneralizovat, jelikož ve srovnání s jakýmkoliv jiným výtvorem určeným pro veřejnost není nic tak otřesné a slabomyslné, i s ohledem na poslední výtvory Zdeňka Trošky nebo reklamy Horsta Fuchse. Ti si alespoň nemažou na obličej nutellu. 

Od doby, kdy lze hovořit o nějakých audiovizuálních produktech, byla tato díla určitým způsobem vyšší než člověk. Jejich prvotní účel, uchvátit diváka, plnila několika způsoby, ale skoro vždy poskytovala působivý zážitek. Dřív mladého diváka zajímaly vrcholky Himalájí, hlubiny oceánských příkopů nebo tisíce let staré faraonské hrobky. Dnes jsou ovšem populárnější tajuplná zákoutí a přímo dech beroucí obsah kabelky jedné průměrné nány, která zápasí se zlomky a gramatika jí rozhodně neříká pane. Na druhé straně řeky si zase člověk mohl pustit silný dramatický příběh nebo situační komedii, za kterou stálo několik desítek hodin práce zkušených profesionálu. Proč tedy místo toho nejít prostřednictvím nekvalitního mobilního foťáku a mikrofonu nakupovat do blízkého obchodního centra s nějakým dutým puberťákem? 

Společné jmenovatele těchto lobotomních videí lze nalézt ve slovíčkách jako „podprůměr“ nebo „brak“, a přesto před jejich sledovaností musí smeknout i tvůrci Ulice nebo Ordinace v růžové zahradě. Tady už lehce načínáme jádro pudla, jelikož paralela mezi značně nenáročným 90letým divákem zmíněných seriálů a konzumentem populárních youtuberů bije do očí. Eufemisticky řečeno, fanoušek těchto moderních idolů musí být po slabší mozkové příhodě, musí být emočně poznamenaný nebo, a to nejčastěji, nevyrovnaný teenager či puberťák. Nutno podotknout, že před nástupem moderních technologií suplovali roli youtuberů například třídní/školní frajeři, i každá parta kamarádů měla někoho ústředního, kterého ostatní více vyhledávali, popřípadě obdivovali. Zpravidla nebyl tenhle jedinec premiant třídy, ale spíše nějaký excentrický omezenec. Jenže zásadní rozdíl je v tom, že jejich vliv byl značně omezený. Postupnou časovou selekcí se část z nich přesunula do online světa, kde se pro ně server youtube stal nástrojem, jak svoje záchodové názory prezentovat širší veřejnosti. Podáno „kulantněji“, to malé stádečko tupých ovcí mohli několikanásobně zvětšit.  

07 března, 2017 - 16:11 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Co to zase kvákám... já už řeznictví nemam.. ale už tam berou eura!

Vůbec není žádným překvapením, že tato internetová individua mají tolik odběratelů a zhlédnutí. Každý to nerad slyší, ale polovinu populace tvoří lidé s IQ menším než 100 a dle řady uznávaných psychologů je velká část z nich vyloženě hloupých, konkrétně můžeme jmenovat například PhDr. Slavomila Hubálka.  Nemusíte se dívat ani do statistik, co třeba nejčtenější noviny u nás? Blesk. Kolik tisíc lidí je schopných sdílet status na FB s vidinou iPhonu zdarma? Nakonec vlastně stačí si pustit jakýkoliv díl pořadu Nikdo není dokonalý. Skoro lze sledovat přímou úměrou vztah mezi blbostí a sledovaností/čteností/atd. 

Snad výše zmíněný soud může působit, jako když starej fotr kritizuje mládež, jenže čím více se bude natáčet idiotských videí, tím více jich bude vznikat. Zjednodušíme-li to, pokud si nějaký mladý klučina bude chtít splnit sen a stát se také sledovaným youtuberem, začne ze začátku určitě kopírovat ty ostatní. Jenže jaká je pravděpodobnost, že se zrovna inspiruje u někoho kvalitního? Spíše bude pokládat za dobrý vzor nějaký odpad, jelikož když to takhle dělá drtivá většina, musí to být přeci nejlepší. Výsledek bude stejný, ne-li horší a začarovaný kruh může pokračovat. Racionálně uvažující a myslící jedinec přeci nemůže chtít, aby například jeho mladšímu sourozenci totálně zakrněl mozek ze sledování blábolů nějaké blbky, jejíž největší koníčky jsou nakupování a sbírání elektroniky od Applu. Opravdu chceme, aby tihle „přirození“ a „autentičtí“ performeři určovali, co si má mladá generace myslet? 

Jako u všeho, ani zde nelze vše házet do jednoho pytle. Bohužel těch pár výjimek nepatří mezi ty sledovanější a zároveň se dají spočítat na prstech jedné ruky. 

Váš názor

To, co si o tvorbě youtuberů myslíte vy, jsme zjišťovali v anketě na našich webových stránkách.

Také jsme kontaktovali katedru psychologie na naší univerzitě, s několika otázkami k tomuto fenoménu dnešní doby. Bohužel žádný z členů katedry se momentálně ani vzdáleně nevěnuje zmíněnému tématu, takže se necítí být kompetentní se k němu vyjadřovat.