Zombie ve světě zvířat

Od bobku ke sviňce, od sviňky k bobku
Vezmeme to pěkně od podlahy. Vážně. Podíváme se nejdřív na zombie ve světě bezobratlých, kde
takových případů najdeme asi nejvíce. Existuje takové drobné zvířátko, kterému se v češtině říká
sviňka. Určitě je všichni znáte, najdete je pod trouchnivějícím dřevem, pod kameny a celkově tam,
kde je tma a vlhko. Mají skrytý způsob života a před predátory se umějí dobře skrývat ve svých
úkrytech. A teď přijde ta zombie fáze. Ve střevech špačků žije parazit, který je vylučován ve špaččích výkalech, které pak sviňky pojídají (jsou to šikovní rozkladači). Tím se pak onen vrtejš
(Plagiorhynchus cylindraceus) dostane do těla sviňky a udělá z ní nemyslícího tvorečka (ne, že by
předtím nějak extra myslela). Nakažené sviňky se pak zapomenou skrývat a shromažďují se na dobře viditelných místech, kde je sezobne špaček. Celý koloběh se pak začne opakovat.

Houby, houby, houbičky
Celkem nedávno objevili vědci houbu s latinským názvem Ophiocordyceps unilateralis, která dokáže ovládat mravence. Pokud jste si někdy zahráli již výše zmíněné The Last of Us, možná vám tento případ přijde povědomý. Houba způsobí to, že mravenec se vydá na vlastní pěst mimo mraveniště, což je u těchto společensky žijících pracantů dost unikátní. Nedaleko mraveniště se pak nakažený jedinec zakousne do spodní strany listu nějaké rostliny a zůstane tam, dokud nezemře. Následně jeho tělo jaksi „zhoubovatí“ a začnou z něj vystřelovat spory směrem k mraveništi, čímž se výrazně zvýší šance houby napadnout dalšího mravence a reprodukovat se. V současné době jsou známy pouze čtyři druhy takové houby.

Vnitrokorýšní korýš
Jedna korýší slečna z rodu kořenohlavců má zajímavou životní strategii. Žije jako parazit a jejím
hostitelem jsou krabi. Pokud se samička drobného kořenohlavce dostane do těla kraba, svůj vlastní
krunýř zahodí. To je celkem pochopitelné, já bych taky nenosil dvě bundy najednou. Samotný vnitřek kraba jí pak slouží jako obložený stůl, ze kterého si libovolně uždibuje, což jí ale nestačí. Jako únikovou/vstupní cestu do svého krabího království se totiž prokouše přes pohlavní orgány svého hostitele. Tato otevřená brána pak slouží samičce jako vstup pro její nápadníky, se kterými se v těle kraba páří a následně ve stejném těle také porodí své potomky.

Nedobrovolná koupačka
Cvrčci a kobylky mohou v některých částech světa trpět parazitickým červíkem Spinochordodes
tellinii, který ke své reprodukci potřebuje vodu. Má zajímavou schopnost uvolňovat proteiny, které
pak jeho hostitele psychicky naruší. Jak cvrčci, tak kobylky by se normálně větším vodním plochám
nebo tokům vyhýbali, ale ovlivněni parazitem dělají pravý opak. Hostitel má potřebu vodu vysloveně vyhledávat a když ji najde, dá si v ní poněkud nedobrovolnou koupel. Parazit se ve vodě z těla svého hostitele poté vymaní a začne si hledat partnera, se kterým následně zplodí potomstvo. Cvrček nebo kobylka se během procesu ve vodě utopí.

Tom a Jerry (chudák Jerry)
Někteří z vás možná budou znát onemocnění jménem toxoplazmóza. Vyskytuje se u koček a je
přenosná i na člověka. Nás ale zajímá, jak se ke kočce ono onemocnění vůbec dostane. Prvotním
hostitelem jednobuněčného parazita Toxoplasma gondii jsou totiž potkani, krysy, myši nebo jiní
drobní savci, kteří často slouží kočkám jako kořist. Jejich zombifikace spočívá opět v ovlivnění jejich
mozku parazitem, který je nakazí. Drobní savci trpící onemocněním totiž začnou být sexuálně
vzrušováni pachem kočičí moči. Kočku v podstatě pronásledují a ztrácejí přirozený strach, který je
většinou drží naživu. Když se k šelmě dostanou, už se pro ni stávají snadnou kořistí. Parazit se pak
reprodukuje ve střevech kočky, která onemocnění přenáší dál.

Měl bys plávat, plávat… proč neplaveš?
Jeden z případů zombie u zvířat se objevuje i u lososů. Tento konkrétní úkaz je ale poněkud
výjimečný, protože není způsoben žádným parazitem nebo jiným onemocněním, ale je naprosto
přirozený. Lososi, kteří se hodlají rozmnožovat, musejí za reprodukcí urazit obrovské vzdálenosti ze
slaného moře zpátky do sladkých řek, kde se sami vylíhli. To samo o sobě je velmi energeticky
náročné, ale připočtěme k tomu ještě fakt, že samci spotřebují spoustu energie k tomu, aby jim
narostly zuby, které pak používají při soubojích. Samičky zase mají vysoké náklady na tvorbu jiker.
Vyčerpaní lososi, kteří se dostanou až do řeky, kde se následně vytřou, jsou tak vyčerpaní, že na cestu zpět jim už nezbývají síly. Jediné, co tedy mohou dělat, je bezcílně plavat v řece, zatímco jejich tělo pomalu vypovídá službu a začíná se rozkládat. Umírání rybám trvá několik dní až několik týdnů a po celou dobu se jejich těla pomalu rozpadají a vypadají skutečně jako zombie ryby. Mazec, že jo?

Zdroje:

Sviňky, mravenci a korýši: https://www.national-geographic.cz/clanky/zombie-zvirata-ani-mrtvi-ani-
zivi-ale-opravdu-existujici.html
Cvrčci a toxoplazmóza: https://cs.eferrit.com/5-parazitu-ktere-meni-zvirata-do-zombie/
Mrtvolní lososi: https://www.ommercato.com/cs/trad/zombie-losos-po-spawning_164186-doslova-
hnije-za%C5%BEiva