Doktorské studium: Má to smysl?

Je několik způsobů, jak jít na doktorské studium. Jedním je ten, že váš potencionální vedoucí vede nějaký svůj výzkum, má svůj grant a vypíše na něj téma. Vaší možností tedy je, přihlášení se na už vypsané téma. Druhou variantou je, že si téma vymyslíte sami, dojdete za vámi zvoleným vedoucím a když se mu budete líbit vy i vaše téma, máte to v kapse, téma máte vypsané. V této variantě je ale malý háček. Vaše navržené téma musí být v souladu s tím, co dělá váš vedoucí. Může se tedy stát, že si vymyslíte nějaké konkrétní raketové téma, ale budete mít problém sehnat vedoucího práce.

V této chvíli přichází asi ten nejdůležitější aspekt studia a tím je, vytipovat si dobrého vedoucího. Je dobré, když ho znáte, když s ním máte nějakou zkušenost z bakaláře nebo magistra. Když vsadíte na neznámou kartu, po nějaké době můžete zjistit, že si s vedoucím třeba ani nesednete, komunikace vázne a přístup je čím dál laxnější. A studovat doktorát tímhle stylem je jedna velká bolest.

Výběr vedoucího a případně laboratoře je tedy základ. Zjistěte si, jaké má daný vedoucí stávající doktorandy, kontaktujte je, zeptejte se na vašeho vedoucího. Od těchto lidí dostanete ten nejupřímnější popis, který vám může ušetřit spoustu trápení. Dobré je, aby si na vás vedoucí občas dokázal udělat čas, podá vám pomocnou ruku, nasměruje správným směrem, projeví trochu mentorské podpory. Vezme vás do laboratoře, řekne vám, co se po vás bude chtít, o čem bude chtít napsat vědecký článek, na jaké mašině budete pracovat a tak dále. Horší variantou je, když si tohle všechno musíte vymyslet sami, včetně individuálního studijního plánu, metodiky a podobně. V tom případě musíte načíst tunu článků, abyste nedělali něco, co už někdo před vámi udělal. Děláte si vlastně takového vlastního vedoucího a to není úplně dobře. Takových případů je ale naprosté minimum.

V momentě, kdy jsou vypsána témata, začnou se konat pohovory. Tam si vedoucí řekne, jestli jste zrovna vy ten pravý jedinec, nebo jestli radši nevsadí na vašeho kolegu. Když si vás zvolí, jdete na přijímačky z konkrétního tématu, na které jste se přihlásili. Tam máte klasickou komisi, která se vás zeptá na pár věcí, jdete také na zkoušku z angličtiny a na základě výsledků se rozhodne, zda budete přijati či ne. Nejdůležitější věc pro komisi je ale názor vedoucího na vaši osobu. Že tam mají tohohle a tohohle mladíka, je takový a makový. Chcete ho?

Začátky

Nejdřív se musí všechno vyřídit papírově. Když máte všechno podepsané, jdete na zápis do studia. Na studijním vám řeknou, co všechno to bude obnášet. Že si musíte vytvořit individuální studijní plán, musíte napsat metodiku, zjistit si, kolik má co kreditů a kolik kreditů budete potřebovat celkem. Naplánujete si, zda za ty čtyři roky opublikujete jeden článek nebo jestli uděláte sborník čtyř prací – což je víceméně sebevražda. Napsání jednoho článku zabere minimálně rok práce, takže jedete vlastně nonstop a nesmí se vám nic podělat. To je formální část, kde řešíte téma, záměry a cíle.

Je dobré se přihlásit na různé semináře, jako Academic writing, kde vám řeknou takový ucelený základ, bez kterého fungovat nedokážete. Jak napsat článek, jak postupovat, kde všude je dobré se zaregistrovat a vytvořit vědecký profil, prostě všechno. Také vám s tím vším může dost pomoci vedoucí, ale to zase záleží na tom, kolik času vám bude moct věnovat. Protože někteří vedoucí jsou tak časově vytížení, že si to obyčejný smrtelník nedokáže ani představit. Samozřejmě, můžete si informace shánět sami, ale zabere vám to takového času a vezme takové energie, že se budete proklínat. Je také dobré mít nějakého staršího kamaráda, který je třeba o rok výš než vy. Ten vám může poradit s tím, co prožil on, a vy se tak můžete vyvarovat chybám, které ho potkaly. A nebudete otravovat vedoucího s každou prkotinou.

Poté, co tohle všechno vyběháte, dostanete kancelář s ideálně funkčním počítačem. Samozřejmě v kanceláři nebudete sami, budete tam mít své doktorandské kolegy. Dostanete zase přístup ke všem školním portálům, Microsoft balíček znovu nabyde platnosti. První, co vás čeká, je metodika disertační práce, kde popisujete svůj záměr, cíle, hypotézu. Jak k tomu dojdete, co to bude obnášet, plus k tomu uděláte menší literární rešerši. Takže si sednete k počítači a čtete články. Tady začíná první část vědecké práce, kterou je porozumění článkům. Už to od vás vyžaduje nějakou úroveň angličtiny, protože nepochopit, co přesně píšou v článcích, je strašně snadné. I pro člověka, který má úroveň jazyka C1. Ideální je, si při načítání článků zkusit zase sednout s vedoucím a poptat se ho. On už s tím bude mít určitou zkušenost, řekne vám, co a jak.

Proniknete do tématu, napíšete a odevzdáte metodiku. Čas na odevzdání je různý, většinou je to do konce semestru, maximálně však do dvanácti měsíců od začátku doktorského studia. Je to takový křest. Pokud tohle zvládnete, máte šanci, že ten titul za jménem získáte.

Povinnosti

V rámci individuálního studijního plánu, který vám musí být schválen, máte naplánované aktivity na první čtyři roky. Představte si to. Naplánovat si studium na čtyři roky dopředu. Jsou tam samozřejmě povolené změny, ale tyhle „strajky“ máte pouze dva. Když si řeknete, že jeden předmět nezvládnete, protože zrovna budete na stáži, musíte požádat o přeložení předmětu do jiného ročníku. A tohle můžete udělat pouze dvakrát. A každá změna musí být schválena komisí. Když ale nebudete úplně problémoví, změn vám povolí i více. Reálně z těchto důvodů doktorandy nevyhazují, ale nespoléhal bych se na to.

Tyhle povinnosti tedy plníte a vždy po roce musíte vyplnit svou evaluaci. Že jste byli tady na konferenci, tamhle na stáži, napsali jste tenhle a tenhle článek. Takové suma sumárum, co jste za poslední rok udělali, abyste dokázali, že se na doktorátu jen neflákáte. Píšete tam i věci, které jste za ten rok nestihli a odůvodníte proč. Poté vám to ohodnotí vedoucí a v případě úspěchu můžete pokračovat do dalšího ročníku. Je dobré si konečně pořídit diář a všechny vaše výlety a činnosti si zapisovat. Vzpomínat si totiž na události uplynulého roku je takřka nemožné.

Kromě psaní publikací a účasti na konferencích a stážích je zde ještě povinnost učit. Na každé fakultě je stanoven minimální počet hodin, které musíte týdně odučit. Je to různé a opravdu každá fakulta to má jinak. Může se vám stát, že prvních pár let nebudete muset učit vůbec. Tohle jsou povinnosti čistě vaše jako studenta. Pak vám mohou být uloženy další povinnosti, které si přímo určí katedra, na které jste. Kromě učení pak můžete zodpovídat za nějaké prostory (např. laboratoř) a zajišťovat úklid. Vždy ale záleží na katedře a na situaci, co je momentálně potřeba nejvíce.

Když jsme nakousli učení, vystupování na veřejnosti bude jedna velká část doktorátu. Zaprvé učíte, za druhé prezentujete sami sebe, své výsledky, vystupujete na konferencích, na katedrových schůzích, prezentujete anglicky. Zde stojí za uváženou sáhnout si do svědomí a říct si, jestli na to mám povahu. Co se týče učení, bude to šílená změna. Už nebudete ten student v lavicích, který si schovává tahák v rukávu. Teď už budete ten pes před tabulí, budete vykládat látku a taháky zabavovat. Také bude záležet dost na vás samotných, jak moc kvalitní výuku budete chtít mít. Nudné cviko měl předpokládám každý. Uspávač hadů, který s monotónním výkladem překlikává ze slidu na slide a vy najednou zjistíte, že už čtyřicet minut nevíte, o čem sakra mluví. Situace známá jako smrt Powerpointem. Vy to budete dělat buď stejně, nebo si den před výukou sednete, nastudujete si vyučované téma, řádně se připravíte. Když můžete, dojdete si i na přednášku a trochu si rozšíříte obzory. Bude vás to stát dost energie a času, ale za ty studenty to stojí.

Finance

To nejdůležitější! Základem je měsíční příspěvek od státu, který se pohybuje mezi 7 500 až 10 000 Kč. Pak už záleží na vás, jak moc budete šikovní a jak svědomitě budete plnit své povinnosti. Například za prvoautorský článek získáte odměnu 2 000 Kč ke stipendiu, za každý odstudovaný rok máte k výplatě o 1 000 Kč víc, když si uděláte státnice, které můžete udělat kdykoliv během doktorského studia, máte další 2 000 Kč navíc. Když jste superschopní, můžete si slušně vydělat. Pak můžete dostávat odměny od katedry, to se ale různě liší. V tomto případě se vyplatí zeptat se svého vedoucího, kolik by to asi tak na vaší fakultě mohlo být. Důležité je, vypočítat si své existenční minimum a říct si, jestli studium doktorátu přežijete. Co si budeme povídat, nájmy v Praze jsou občas pěkně vysoké a pořád musíte něco jíst a alespoň minimálně sociálně žít, jinak je jen otázka času, než vám definitivně hrábne.

Můžete si samozřejmě přivydělávat v jiných pracích. Ale to zase záleží na tom, jak to budete mít nastavené na katedře. Někteří doktorandi mají povinnou docházku, někdy se můžete dohodnout s vedoucím, který vám dá úkol, deadline a nic víc, než splnění tohoto úkolu, nechce. V tom případě si do studia můžete hodit nějakou směnu v Kauflandu za pokladnou. Důležité je zdůraznit, že odpovědnost už je čistě a jen na vás. Nikdo nad vámi nebude stát a nebude vám říkat co, kdy a jak udělat.

Doktorské studium by se někdy dalo velice úzce přirovnat k podnikání. Máte nějaký svůj záměr, hypotézu nebo téma. Musíte vymyslet, kde získat finance. Pak jdete k realizaci, hledáte vhodné prostory, vymýšlíte pokus, metodiku, dáváte to dohromady, něco tvoříte. Při tom máte určité dodavatele, kolegy, vlastní tým, se kterým musíte komunikovat, takže řešíte i manažerské věci. Stává se, že se vám v jednu chvíli nakupí šíleně moc věcí, takže si budete muset vyhledat, jak se zdokonalit v time managementu.

Po vybudování svého plánu ho musíte někomu prodat. To samé platí u článků. Musíte se ujistit, že váš nápad je prodejný, protože trh s vědeckými články je narvaný k prasknutí. Více méně jakákoliv informace je publikovatelná, ale záleží pouze na vás, jak atraktivně ji prodáte – marketing! I bídné informace můžete prodat na úrovni, musíte jen vědět, za jaký konec to uchopit. Nemusíte být žádný Einstein a vymýšlet si nové teorie, stačí jednoduchý, ale atraktivní nápad. Samozřejmě, můžete o sobě pochybovat, že nejste ta nejostřejší tužka v penále, ale ve výsledku není důležité IQ. Důležitá je motivace, protože když děláte něco, co vás baví, je to znát.

Další důležitá schopnost je právě výše zmíněná schopnost byznysmena. Jestli máte nějaké pracovní návyky, jste schopní, organizovaní a podobně, pro vás jedině dobře. Více méně je to všechno o schopnostech, které i když nemáte, můžete se je naučit a dál se v nich zlepšovat. Také přizpůsobivost a odolnost je důležitá. Nebudeme si věšet bulíky na nos, na doktorátu zažijete i hodně stresových situací. Nemusí se vám dařit, můžou se vám pokazit vzorky, nějaký kolega vás nemusí mít rád, cokoliv. Faktorů je tam hodně, takže je důležité, abyste se nezhroutili nad každou prkotinou. Každý doktorand prý chce minimálně 5x za studium ukončit své doktorské studium. To je běžné. Ale téměř vždy se přes to dokázali přenést a najít motivaci pokračovat dál.

Obecně platí to, že dobrý doktorand je schopný sebemotivace, sebedisciplíny, je odolný, duševně vyrovnaný a schopný vystoupit ze své komfortní zóny.

Uplatnění

Má otázka byla, zda to za takové úsilí stojí. Pokud celé studium budete trpět, nebude vás bavit, smysl to nemá. Doktorskému studiu toho musíte poměrně dost obětovat. Věnujete mu více méně nejlepší roky svého života, stále jste studenti, takže se vám to pak nezapočítává do mateřské a na důchod. Po vystudování ten titul popravdě nemusí nic znamenat. Na druhou stranu, vaše uplatnění pak bude na mnohem užším trhu práce. Bakalářů a magistrů je všude přehršel. Odborníků ale už tolik není.

Další přínos je v tom, že dostanete spoustu možností. Můžete vyrážet na stáže, cestovat, máte víc flexibility. Je to takové prodloužení mládí. Ne v tom smyslu, že budete třikrát týdně na Kruháči nachcaný jak vězeňský kýbl. Jednak budete mít tolik práce, že budete rádi, když se dostanete do postele, druhak na to nebudete mít peníze. Dostane se vám sebevzdělávání, seberozvoj, kvanta zkušeností a dovedností. Udělá to z vás samostatně fungujícího člověka. Můžete pokračovat ve vědecké práci. Můžete si založit ten vlastní byznys, protože zkušeností máte jako máku! Proč by ne!