iZUN Agent redukuje nebezpečí čpící z VŠCHT

Cíl: Vysoká Škola Chemicko-Technologická v Dejvicích

Příprava

Ještě mě v očích a plicích štípe nepříjemný zápach chloroformu, ale situace je závažná a není času nazbyt. Je třeba získat zpět vzorek s mou DNA, než se z něj tamějším vědátorům podaří extrahovat látky úžasnosti a neviditelnosti.

Tihle chemici sídlí naproti NTK a Fakultě elektrotechnické ČVUT. Tam jsem již byl, a proto mám s přípravou méně práce.

Z videí na YouTube je poznat, že to budou asi velcí chlastači. Aby taky ne, když kolony na pálení alkoholu jsou v každé laboratoři. Kanystry s nápisem ethanol se také válí všude po chodbách. Na této misi si budu muset dávat velký pozor.

Chemické zbraně a triky mají v malíčku a laboratoř s mým vzorkem bude jistě dobře chráněna. Ha. Konečně zajímavý odkaz. Průvodce prváka VŠCHT. To je první vejška (krom zemědělky), kde jsem něco podobného našel. Muhehe. Jdeme na to. Ještě malá snídaně. Abych přebil chuť chloroformu, dělám si k snídani fazole s mexickou omáčkou a zajídám to sendvičem se smaženkou, chilli a čatní a porcí kysaného zelí. Zajídám kedlubnem.

Kontakt informátora

V podniku, kde jsme se sešli, jsem jej nemusel dlouho hledat. Přestože jsem ho nikdy neviděl, bylo evidentní, že je to on. Zpod bundy mu koukal cíp bílého pláště plného, na první pohled, dírek od kyselin. Těch pár vlasů, co měl, mu stálo na hlavě na všechny strany a z nudy sledoval Brownův pohyb ve skleničce s čajem. "Co pro mě máte?" přisedl jsem si a bez okolků přešel k věci. Bar byl potemnělý a krom světla, deroucího se skrz zapatlaná okna, svítila jen lednička za barem. Podal mi žlutou obálku. Byla politá Bůh ví čím a smrděla. „Kdes to měl?“ ptám se ho. Nereaguje. V obálce nalézám plány budovy a cestu do tajné laboratoře zabývající se tajným projektem nalezení nejbožštější částice „agentia“. "Dík," syknul jsem na něj a poslal mu po stole igelitový pytlíček se zelenkavým obsahem (co v něm bylo vás nemusí zajímat!).

Kontrola vybavení

Podpažní pouzdro, oblek, čepice, nálepka, ČZU půllitr, fotoaparát a „bílý“ plášť. Ve skutečnosti ho pokrývaly různé barvy a díry. Ideální.

Obhlédnutí terénu

Dejvice. Oblast areálu ČVUT. Tady už jsem byl, když jsem dával za uši FELákům. Terén známý. Teď jen oblafnout turnikety a dát si pozor, aby mě nezmerčily kamery. Jdeme na to.

Infiltrace

Před budovou jsem měl trošku divný pocit v břiše. Ale to asi způsobila jen moje snídaně. Přestože je tu u vchodu narváno, nepozoruji známky nějakého nebezpečí. Jdu dovnitř. Nikdy jsem nepochopil, proč se s těmi turnikety obtěžují. Ničemu to nepomůže. Ladně jako laňka je přeskakuji a co nevidět jsem uvnitř. Když už jsem tady, tak to tu trochu prozkoumám. Abych splynul s davem, musím být jedním z nich. Navíc, přednáška organické chemie mi může pomoct při výrobě případných protijedů, kdyby mě tu otrávili.

Procházím chodbami a zakopávám všude o kanystry s ethanolem, benzínem, nitráty a methylalkoholem. Co to tu sakra chystají?

Mířím na přednášku organické chemie. Je narváno, takže splývám s davem. Najednou se však stane něco, co jsem viděl naposledy v prváku. Všichni studenti si vytahují poznámkové bloky a tužky. Sakra. Na to nejsem připravený. Nestačím se divit. Na lavicích vedle mě přistávají diktafony, barevné tužky a notebooky, na kterých je TEXTOVÝ editor. Nechápu. To jsem na zemědělce už dlouho nezažil.

Pedagog začíná nudně, a pokračuje tak i další hodinu. Najednou se na celou halu ozve „žžžgrrrllllluuuuuuuuug“. Ano, to bylo moje břicho. Lépe řečeno má střeva. Něco zkaženého je v království dánském. Musím pryč. Se zraky všech studentů na zádech odcházím z místnosti. Uf. Pohyb tomu pomohl.

To se musí přepít. Průvodce prváka mi prozradil, že je zde super kavárna jménem Carbon. Tak jdeme na to. Pivko a stázové boxy, zajímavá kombinace. Bernard 11° za 25 Kč tomu moc nepomohl. Musím to tu dokončit rychle.

Dopíjím a vyrážím. Vytahuji plánek od informátora a blížím se k tajné laboratoři. Plížím se chodbou, zatím co pozoruji umístění bezpečnostních kamer. Chodba je tichá. Jsou slyšet jen mé kroky. Když tu náhle ticho protne podivný svist následovaný silným bodnutím.

Sáhnu si na krk – šipka s otráveným hrotem. Než jsem zjistil, co se stalo, měl jsem jich v sobě pět a dal jsem se na útěk chodbami. Začala se mi motat hlava.

Naštěstí mě šipek nezasáhlo moc. Sklepávám je ze sebe a pokračuji chodbou. Dostávám se ke dveřím s cedulí „Projekt Agentia“. U dveří zahlédnu ozbrojené stráže a v tu chvíli se to stane. Oslaben uspávedlem ze šipek, povolí mi mé svaly a transformovaná snídaně se dostane ven. Do chodby v mžiku unikne obrovské množství mého fetanu prdného a omračuje stráže. Kéž bych mohl říct „vzduch čistý“. Pro tuhle frázi rozhodně není místo.

Vcházím do dveří. Ticho jako v hrobě. Jen z vedlejší místnosti je slyšet cinkot zkumavek. Rozhlížím se, když v tom to spatřím. Lednice s nápisem Biohazard, Agentova DNA.

Otvírám a nacházím svůj vzorek. Je zatím nepoužitý. Díky Bohu. „Co tu oxiduješ!!!“  zařve kdosi za mými zády a ucítím tupou ránu do hlavy. Jdu na kolena a upouštím zkumavku. Cizí ruka po ní sáhne a utíká pryč. „Jen počkej, zredukuju ti zuby na dva,“ zařvu za jeho pláštěm mihotajícím se rychle pryč. Po pár kolečkách kolem laboratoře jej doháním a plním svou výhružku. Je čas vzít roha. Už o mně určitě vědí.

V chodbě bylo stále nedychatelno. Naštěstí jsem zadržel dech a proběhl dostatečně rychle. Sprint chodbou a kolem těla svištící šipky, tentokrát s kuráre.

Flopem přeskakuji turnikety, v letu odlepuji samolepku a hned za dveřmi ji lepím na sklo a prchám do bezpečí.

Mission accomplished

Po úspěšné akci a napraveném trávení dostávám hlad. Pod svícnem je přeci vždycky největší tma. Jdu do menzy. Tentokrát do „červené“, v té druhé jsem už byl minule. Řeknu vám, že teda nic moc. Fronty sice malé, ale vzápětí se dozvídám proč. Jelení steak, který si dávám, je sladký jako krupicová kaše a po ochutnání fleků mám v puse, jako kdybych se tahal s lesní zvěří o špalek soli. Zřejmě nějaký nepovedený chemický pokus. Mám toho tady dost. Je na čase zmizet.

Zemědělka je v bezpečí, má pověst napravena, už si jen musím nechat seřídit světla.