Kazašská studentka u zpovědi: Stýská se mi...

iZUN: Jak dlouho žiješ v Čechách a proč jsi se rozhodla zrovna pro tuhle zemi?

Není to tak dlouho, minulý rok jsem studovala češtinu na kurzech pro cizince, teď jsem v prváku, takže rok a půl. K tomu, proč jsem si vybrala ČR – s jistotou jsem věděla, že tady můžu získat kvalitní vzdělání, protože někteří z mých známých mají podobné zkušenosti. Vlastně mi to poradili, ale v době, kdy už jsem o tom uvažovala.

iZUN: Proč sis vybrala tuhle školu, jak jsi se o ní dozvěděla?

A zase se vrátíme k tomu kvalitnímu vzdělání. Po pravdě, tahle škola byla v Čechách jednou z prvních, o které jsem se dozvěděla. Během kurzů češtiny jsem se měla co nejdříve rozhodnout kam chci, musela jsem se totiž připravit na zkoušky předem. Dozvěděla jsem se o ní z internetu, od studentů z minulých let a říkali nám o ní také na kurzech.

iZUN:

iZUN: Řekni mi něco o tvé zemi, co bychom určitě měli navštívit, kdybychom tam jeli? Co tvoje rodné město?

Jsem s Kazachstánu. Je to velká země, přesněji devátá největší na světě, takže kdybyste ji chtěli navštívit, potřebovali byste na to hodně času. Ale necítili byste se jako cizinci. Mám na mysli to, že skoro každý člověk by vám se vším rád pomohl, protože pohostinnost je charakteristický rys naší země. Moje rodné město je na severu Kazachstánu (přesněji na severovýchodě), je jedno z nejstarších a je velmi malé, ale také velmi krásné, má hodně historických památek... mám ho prostě moc ráda! Vyplatí se ho navštívit. Určitě byste ale měli navštívit hlavní město - Astanu a bývalé hlavní město - Almaty. Najdete tam hodně zajímavostí a krásnou přírodu. Podle mě je to hlavní památka celého Kazachstánu!

iZUN:  Jak často se vidíš s rodinou?

Létám domů jednou, maximálně dvakrát za rok, bohužel. Minulý rok v zimě se mi podařilo odletět zhruba na 3 týdny domů a pak ještě v létě na nějaký čas, ale tento rok v zimě se mi to vůbec nepovedlo. Zastesklo se mi po rodině, takže už se nemůžu dočkat letních prázdnin, kdy je zase uvidím.

iZUN: Jak ses cítila, když jsi sem poprvé přijela? Jak Tě Češi přijali?

Na to si nemůžu stěžovat. Lidé, které jsem neznala a viděla poprvé v životě, mě přijali různě. Mám na mysli různé situace. V obchodě, v metru, na ulici. Důležitější je, jak se ke mně chovají lidé, které znám, se kterými studuji nebo se kterými se alespoň občas potkávám, třeba na univerzitě. Ohledně toho musím všem poděkovat za to, jak skvěle se ke mně chovají a za trpělivost ke všem mým chybám, ať už gramatickým, lexikálním nebo fonetickým.

iZUN: Co si myslíš o Čechách, líbí se Ti tu?

Ano, líbí se mi v Čechách. Ráda se seznamuji s novou kulturou a ta česká není vyjímkou.

iZUN: Jak Ti vyhovuje naše kuchyně? Oblíbila sis tu nějaké jídlo, pití? Co třeba pivo?

Navštívila jsem českou kuchyni dvakrát a všechno, co jsem tam měla, mi chutnalo. Pivo nepiji, takže jsem ho tady ještě ani neochutnala, ale hodně jsem o jeho kvalitě a chuti slyšela.

iZUN: Co čeští kluci, líbí se Ti?

Liší se od našich kluků, ale nedokážu přesně říct čím.

iZUN: Jak sis zvykla na naše počasí, je hodně rozdílné od toho vašeho?

Určitě, počasí je hodně rozdílné, ale já jsem s tím problém naštěstí neměla. V létě máme obvykle přes 30 °C a v zimě teplota občas spadne pod -40 °C.

iZUN:

iZUN: Bydlíš zřejmě na koleji, navštěvuješ nějaké párty na Suchdole nebo někde jinde v Praze?

Když jsem navštěvovala kurzy, bydlela jsem na koleji. Teď mám s bývalou spolužačkou pronajatý malý byt, ale pro navštěvování akcí na Suchdole to není překážka. Občas se to daří.

iZUN: Co plánuješ do budoucna až doděláš školu, zůstaneš tady, nebo se vrátíš domů?

Určitě mám něco v plánu, ale stoprocentně to ještě říci nemůžu.

iZUN: Co vědí lidé v Kazachstánu o naší zemi?

Myslím, že obecné věci vědí, ale nemůžu odpovídat za jednotlivce. Někdo ví, někdo ne.

iZUN: Na naší škole je hodně studentů z Kazachstánu, bavíš se s někým z nich?

Ano, samozřejmě. Některé znám ještě z kurzů, s někým jsem se seznámila během studia.

iZUN: Co Ti u nás na škole chybí, co bys tu z pohledu cizince změnila?

To je otázka... Ale když nad tím tak přemýšlím, začínám chápat, že bych nic neměnila a nechala všechno tak, jak je, protože ČZU má své tradice a já si jich vážím.

iZUN: A nakonec naše tradiční otázka - jaký je tvůj názor na klecový chov drůbeže?

"Přesto tyto nové klece poskytují nosnicím větší komfort: k dispozici je hnízdo, bidýlko, podklad s materiálem k popelení, vybavení na obrušování drápů a celkový životní prostor na jednu nosnici je větší, než je plocha papíru A4 (vyhláška stanovuje nejméně 750 cm² prostoru v kleci na jednu nosnici, z toho 600 cm² využitelné plochy). Klasické klece poskytují  ptákům životní prostor menší než plocha papíru A4 (vyhláška stanovuje alespoň 550 cm²). V klasických klecích jsou slepice namačkány jedna na druhou, stojí v holé drátěné kleci a mohou jen z jednoho pásového dopravníku přijímat krmivo a na druhý pás snášet vejce..." Tak to uvádí Společnost pro zvířata a doufám, že to je pravda.

Z pohledu člověka, který tuto sympatickou slečnu zpovídal, mě kupodivu nejvíce překvapily gramatické chyby. Slova, která se Čechům zdají pro cizince (mnohdy i pro nás) složitá, byla napsána naprosto správně. A naopak, slova pro nás jednoduchá, která píšeme automaticky, dělají cizincům problémy.

Další zjištění, které mě překvapilo a které jsem netušila je to, že Kazachstán je poměrně velká země. S popisem její krásné přírody a památek jsem překvapena nebyla, byla to jedna z mála věcí, kterou jsem o této zemi věděla. Utvrdilo mě to však v tom, že by bylo jistě zajímavé devátou největší zemi navštívit. Závěrem bych chtěla poděkovat Yulii za její čas a zodpovězení mých zvídavých otázek.