Legendy ČZU: Pásovec uloven

Udělat rozhovor s „pásovcem“ bylo u nás v redakci na seznamu článků opravdu hodně dlouho. Toto na první pohled prosté interview bylo však náročnější, než se může zdát. Už jen příprava. V jednu chvíli se muselo sejít několik faktorů. Za prvé musel redaktor přijít do menzy během pásovcova vegetačního cyklu, současně musel redaktor mít dost peněz na kartě, aby mohl pásovce pozvat na jídlo (popřípadě lahev rumu v tašce), foťák, nahrávací zařízení, samozřejmě odvahu pásovce oslovit a hlavně návod na odlovení pásovce. Nekecám. Návod na ulovení pásovce je dokument, který jsme pro tuto příležitost vymysleli a každý redaktor tento návod povinně vyfasoval. Obsahuje postup, jak pásovce oslovit a nevyplašit ho, nalákání pásovce na oběd nebo flašku, když by nechtěl spolupracovat, a seznam otázek.

Velmi dlouho trvalo, než se sešly všechny faktory dohromady, až jednou jsem šel od JIHu na Kruháč a vidím pásovce, jak se mimo své přirozené prostředí hrabe v kontejneru u Bécédéčka. Minul mě a já na místě ztuhl, abych ho nevyplašil. Ihned jsem v duchu začal přemýšlet, zda mám návod na ulovení pásovce. Měl jsem ho v peněžence. Dokonce i foťák, rum a diktafon v telefonu. V tu chvíli mě osvítilo. Otočil jsem se a uviděl, jak pásovec dlouhými kroky kráčí směrem ke 107. Vyběhl jsem za ním a v poklusu si ještě jednou pročítal návod. Zapnul jsem diktafon a pomalu, opatrně, abych ho nevyplašil, jsem ho oslovil.

iZUN: Dobrý den, mohu Vás na chvíli vyrušit? Víte o tom, že jste tady v areálu mezi studenty taková místní legenda?

(Pozn.red.: Měl na sobě starý vaťák, upřel na mě tmavé malé oči a byl evidentně otázkou i pozorností zaskočený.)

 Jako proč?

iZUN: Studenti naší univerzity Vás právě často potkávají v menze a...

Jako stěžujou si na mě?

(Pozn.red.: Vyplašeně a podrážděně mi skočil do řeči.)

iZUN: Ne, ne, to vůbec. Jen Vás tam často potkávají a chtěli by o Vás vědět něco víc.

Jako o mně?

(Pozn.red.: Malinko zjihl a bylo poznat, že ho zájem potěšil.)

... Tak já mám normálně české občanství, jsem rozvedenej, pocházím z jižní Moravy, ale dělal jsem i v Praze, znám Prahu celou. Mám dluhy, nepracuju, nejsem kriminálník, nejsem žádnej zloděj nebo násilník. Bydlím tam v Lysolajích, v údolí na chatě. Já tam mám psa a z těch pásů beru právě žrádlo pro psa. Mám vlčáka. No a to je všecko. No fakt... já... mě už tady policajti lustrovali, jako jestli nejsu nějakej zločinec.

iZUN: Nás právě zajímalo, pro koho to jídlo máte. Jestli pro sebe, nebo pro někoho.

Ne, ne. Pro psa. Ale nějaký kamarádi tady taky jsou. Tady jsou lidi z Ostravy, z Moravy, z jižní Moravy. Tady je takových vandráků ze Slovenska. Těch cikánů. Tam na těch chatách. Tady choděj špinaví cikáni. To já jsem tehdy říkal policii. Já mám přeci český občanství. Ale ty cikány by měli posílat zpátky na Slovensko. Ne aby tady chodili a vybírali kontejnery.

iZUN: Můžu se zeptat, jak se jmenuje Váš vlčák?

Eh?

iZUN: Ten, pro kterého nosíte to jídlo?

Marel. Teda Marek.

A jako o co jde? O to jídlo? Nebo o co? Že tam chodím? Někdo si stěžoval?

iZUN: Ne, to ne, nikdo si nestěžuje. Jen by se o Vás studenti rádi něco dozvěděli.

Né, jde o toto. Mě, ta vedoucí tam, honí. Už mě vyhnala a dneska mě snad viděla, že jsem tam byl. No. Honila mě. Ale zase mě už nechala.

iZUN: Tak ale Vy tam vždycky stejně skočíte a hned jste pryč...

No, to já to tam šup šup a jdu do hajzlu...

Já budu muset jít. Jdu prodat tady komunistickej vojenskej kabát. Tak za ten dostanu třeba stovku.

(Pozn.red.: Ukazuje na naditou igelitku plnou khaki zeleného mundůru.)

Já nedělám. Já mám veliký dluhy. Já jsem i seděl za alimenty a takový píčoviny. No, ale já kdybych dělal, tak já jsem vyučenej svářeč, ale kdybych dělal, tak mi nechaj minimum. Já mám veliký dluhy. Kurva. Ale fakt. To nelžu. Takovejch lidí je. Co nedělá kvůli dluhům. Občas dělám na fuškách a tak. Tady mě taky znají. Občas přijdu na fušku. Třeba jsem zametal sníh tady.

No, jinak jsou tu i další lidi jako já. Ti mi ale většinou říkaj, ať tam do té menzy nechodím. Že na nás zbytečně upozorňuju.

iZUN: Víte, že Vám studenti přezdívají pásovec?

Pásovec?... Jo, jako že jsem u pásu. Ale pásovec je zvíře, kurva. Kolik tak odhadujete, že mi je let?

iZUN:

iZUN: 40?

Víc, kurva. Vypadám mladší? Já jsem starej blbec. Už 47. Nezlobte se. Musím jít prodat ten kabát. Nashle.

(Pozn.red.: A byl v trapu.)

Jak jste jistě poznali z rozhovoru, pásovec měl dost proměnlivou náladu. Jednu chvíli byl na odchodu a za pár vteřin se zase rozpovídal. Abych pravdu řekl, tak jsem během toho rozhovoru měl větší trému než při rozhovoru s Macháčkem nebo děkanem. Nakonec však nebylo proč. Po cca deseti minutách pásovec vyrazil na bus a dokonce i odmítl lahev, kterou jsem mu nabízel. Na mnoho otázek z návodu nezbyl čas, ale i tak jsme poodhalili příběh této menzovní legendy.

Na facebooku jsme se vás jednou ptali, co si o pásovci myslíte a jestli vám vadí. Tady je pár odpovědí.

Denisa P.: „Když se z našich zbytků někdo ještě nají, proč ne. :-) ... a rozhovor? Tak to jsem hodně zvědavá, zda ho poskytne... :)))“

Martin Š.: „Pásovec je v cajku, chodí slušně oblečený, oholený... deset minut je v menze a vezme zbytky jídla, co je na tom špatného? Mě ničím neomezuje ani neotravuje!“

Tereza D.: „Jen ať si dá, když mu šmakuje...“

Z velké většiny pásovec studentům nevadí. Berou ho spíš jako tuláka, který si po příliš mlsných jazýčcích některých strávníků přijde na své (nebo tedy jeho pes). Chová se slušně a hlavně nesmrdí. Pokud ho tedy příště zase uvidíte, nerušte ho v jeho přirozeném prostředí a nechte mu na tácu něco dobrého.