MISE: Vyplň správně index
Každý rok, mnoho a mnoho kolonek. Člověk by si pomyslel, že už to musím mít natrénované, ale jaksi stále ne či co, kolonky jsou zrádné. Každý rok martyrium nanovo! Já se i divím té milé paní na studijním, že to radši nějak nevyplní za mě, když ví, že pak bude muset dávat do pořádku mé s dobrou vírou, ale špatně, vyplněné rámečky. #Efektivitapro.
Den D a já brečím. Vyplňuji si podle zvyklostí index. Koukám na seznam mých předmětů, jména učitelů, počet kreditů, jestli zimní nebo letní semestr a na to, jak je předmět ukončen. A nad tím, že některé obory mají v indexu kódy místo názvů předmětů a jmen učitelů, jen s blaženým úsměvem mávám rukou a jsem rád, že stejné vtipnosti nezavedly i u nás.
Řádek po řádku vyplňuji. Nejradši si držím i nějaký papír pod řádkem, který nadepisuji, aby se mi nestalo co v prváku a já nezmutoval dva předměty v jeden. To se pak paní na studijním nelíbí, ba přímo ekluje a její výraz není napodobitelný. Vlastně je, ale nechci strašit.
A tak s přidrženým papírkem vyplňuji, a i když si přijdu jako v první třídě, pokračuji. Pomalu, ale jistě - to si radši opakuji, abych si nepřipadal trapněji než trapně. Vše zkontrolovat 2krát, abych se nepřekoukl!
Vůbec asi nejvíc super záležitost se študovanými vyučujícími, jejichž tituly musím napsat všechny. Ještě lepší, když předmět vyučuje více študovaných učitelů a korunovace nastává, objeví-li se žena s psaným příjmením manžela a za svobodna. Sranda musí být, a taky je, když při zapisování zkoušky daný študovaný své jméno luští. A i přes jeho nechápavý výraz, co jsem za dementa, se já pyšne dmu, protože jsem tak rád, že jsem tam narval všechna jména se všemi tituly.
Ale to bylo tak na rozehřátí.
Klepu na dveře, vcházím. Ona si mě snad pamatuje a já jí kynutím hlavy utvrzuji v tom, že jsem to skutečně JÁ. A teď nahlas: „Mám problém!“ Její delší dobu oči v sloup a pak sahání pro razítko PŘEDMĚT ZRUŠEN. No jo, myslím si, poslední předmět v indexu za bakalářské studium a já v něm udělám chybu. Tak třeba někdy příště…
Ale hlavně, že jsme zdraví, ne?
Směr Dejvická
