Novým šéfredaktorem iZUN.eu byl zvolen Aleš Kotrbatý! Jaké časy nás čekají?

iZUN: Jaký je to pocit být novým šéfredaktorem?

Aleš Kotrbatý: Nebudu se tajit tím, že pocit to je příjemný. Chodí mi různé gratulace a podobně. Přeci jen má iZUN.eu slavnou historii a je největší studentskou organizací na univerzitě, pokládám za čest být v úzkém vedení. Na druhou stranu již od začátku svého působení tvrdím, že není podstatné, kdo má jakou funkci, důležité je společně tvořit dobrou partu, která drží při sobě a chce s vervou dělat ČZU ještě lepším místem, ne pouze místem ke studiu. Protože to jsou právě studentská léta, na která budeme všichni brzy ještě rádi vzpomínat. A toho se držím i nadále. (úsměv)

iZUN: Plánuješ nějaké velké změny?

Aleš Kotrbatý: Určité změny do budoucna aktivně připravuji. Nechávám je však ještě uzrát. Jsem toho názoru, že změn za poslední rok proběhlo poměrně dost. Mohu zmínit například rebrand, změnu stránek a podobně. Následující rok je potřeba soustředit se hlavně na celkovou stabilizaci a zdokonalení fungování iZUNu jako celku.

iZUN: V iZUN.eu nepůsobíš zrovna dlouhou dobu. Čím si myslíš, že je zapříčiněn tvůj úspěch?

Aleš Kotrbatý: To je složitější otázka. Myslím, že nejlépe to vědí kamarádi a kolegové, kteří mě zvolili. Snažil jsem se vždy k iZUNu přistupovat aktivně, s respektem a zdravou pokorou. Možná to mi pomohlo. A vlastně bez všech těch úžasných lidí, které jsem v iZUNu potkal, bych se šéfredaktorem také určitě nikdy nestal. Každopádně jsem velice potěšen, že ostatní do mě tu důvěru vložili. Za to jim děkuji. 

iZUN: Co konkrétního si odneseš od bývalého šéfredaktora?

Aleš Kotrbatý: Radek je velice schopný manager. Určitě posunul iZUN.eu o kus dál. Pokud mohu říci konkrétně, tak jeho rozhodnost a nasazení jsou schopnosti, které mě osobně hodně obohatily.  

iZUN: Jaký je tvůj cíl v rámci iZUN. eu?

Aleš Kotrbatý: Vážím si zakladatelů iZUNu a jsem si vědom tezí, na kterých iZUN zakládali. Zároveň však vím, že iZUN od té doby zdolal dlouhou cestu, při které se zvětšoval a vyvíjel. Chci udržet pověst iZUNu jako jakéhosi univerzitního rebela, protože to máme v genech a tak nás všichni znají, ale zároveň bych chtěl s naší univerzitou spolupracovat tak, abychom mohli nabídnout větší informovanost a ještě lepší, pestřejší články či akce. Protože to všichni chceme. Zároveň je mým dalším cílem naší tvorbou podporovat studentskou hrdost příslušnosti k iZUNu, potažmo k ČZU. 

iZUN: Co si myslíš, že na ČZU ještě chybí a mohlo by se to v rámci naší organizace zrealizovat?

Aleš Kotrbatý: Dříve jsem závodně sportoval a sport mě životem provází nadále, neumím si to bez něj představit. I když moje postava na to úplně nevypadá. (smích) Myslím, že chybí více akcí se sportovní tematikou, které bychom jako iZUN mohli pro studenty zorganizovat. Mohu prozradit, že už na tom v menším rozměru pracujeme. Případně by bylo také super, kdyby se ČZU díky iZUNu stala středobodem různých dobročinných akcí. Též máme pár nápadů. Menší nápovědou v tomto případě může být projekt Zdenda a drak, kdy se na Zahajovacím Galavečeru iZUN.eu na vstupném a darech vybralo krásných téměř 18 000 korun. Tyto peníze se věnovaly Zdendovi a Božence, což jsou děti, které bojují se zákeřnou spinální muskulární atrofií. 

Základem je určitá návaznost celkové tvorby iZUNu. Z podobných událostí pramení i spousta námětů na slibné články, fotoreporty, videa a tak dále. Mohu slíbit, že naši čtenáři a fanoušci se mají na co těšit. 

iZUN: Teď už jen ta naše tradiční. Jaký je tvůj názor na klecový chov drůbeže?

Aleš Kotrbatý: Na tuhle otázku jsem se těšil, protože mám konečně možnost na ni také odpovědět, možná budu trochu vážnější. (úsměv) Sice nejsem v tomto směru úplně fundovaný, ale selským rozumem a na základě pár poznatků se pokusím stručně odpovědět, protože toto téma by jistě vydalo na samostatný článek. Klecový chov, stejně jako spousta jiných problémů dnešní doby, je zapříčiněn více obdobnými důvody. Jedním z největších je podle mého názoru konzumní způsob života společnosti ve vyspělých státech. Podívejme se například, jak každý den hodujeme všemožné dobroty a nepřijde nám to zvláštní, vlastně to bereme jako samozřejmost. Tím narážím na každoroční růst spotřeby některých potravin na jednoho obyvatele, což sebou přináší neúměrné navyšování výroby. Kvalita je často nahrazována kvantitou. Dalším problémem je, že i do těch nejzákladnějších věcí kolem nás začal promlouvat jen business a peníze, podle kterých se dnes bohužel lidé měří. A to je špatně. Tím nechci kritizovat poctivé zemědělce a drobné chovatele, protože ti se většinou musí přizpůsobit systému tak, aby přežili. Tento problém vychází z nejvyšších politických pater a například i nadnárodních řetězců, které často významným podílem určují koncovou cenu potravin. Ta je samozřejmě vysoká, ale výkupní cena od chovatelů je naproti tomu stlačena na tu nejnižší úroveň. Nechci zabíhat příliš do detailů, jen bych na závěr rád řekl, že by společnost určitě měla drůbeži dopřát víc pohody, ale dokud si neuvědomí, jak nešetrně a chamtivě vůči Zemi žije a tomu se nepřizpůsobí, půjde to jen velmi obtížně. Kritizovat klecový chov je snadné, ale ukázat na vlastní chyby, změnit myšlení a trochu omezit panděra už je složitější.  

Já jen za sebe přeji Alešovi hodně úspěchů a splněných plánů, které chce zrealizovat!