Odcházející šéfredaktor Šimon Vlásenko; stihl všechno, co slíbil?

iZUN: Stihl jsi za ten rok realizovat všechny své plány?

Všechny rozhodně ne, měl jsem v plánu toho stihnout víc. Původně jsem myslel, že šéfradoktorem budu déle, a plány jsem měl rozložené na delší čas. Některé okolnosti během roku tomu také nepřispěly, takže bohužel ne. Nehledě na to, že člověk má na začátku určitou vizi a postupem času zjišťuje, že ne všechno se v tu chvíli dá realizovat.

iZUN: Na co z toho všeho jsi nejvíc pyšný?

Troufnu si říct, že na to, jak se to dokázalo dát zase nějakým způsobem dohromady. Když si vezmu, v jakém stavu jsem přebíral redakci a jak ji teď zase předávám, tak je vidět nějaký pokrok. Nebylo to nic převratného, ale ten rozdíl tady je.

iZUN: Troufneš si říct, kolik času jsi do toho za ten rok věnoval?

Takhle je to strašně těžké říct, protože ve funkci jsi vlastně pořád, musíš být neustále na telefonu, on-line, musíš lidem věnovat čas. Nedá se to vyjádřit v hodinách. Dal jsem tomu dost svého volného času. Jeden den to byly třeba dvě hodiny, jindy třeba celý den. Záleželo na tom, co se řešilo. 

iZUN: Změnil se za tu dobu tvůj celkový pohled na funkci šéfredaktora?

Určitě ano. Když do toho člověk nějakým způsobem vidí, tak tuší, co to obnáší, ale dokud to člověk nezažije na vlastní kůži, neuvědomuje si další dílčí věci. Kolik času a práce se musí vkládat do těch věcí, na kterých záleží. Co se od něj očekává, to člověk zjistí, až to přijde. Vždycky ho překvapí něco jiného.

iZUN: Jakou známku by sis dal jako šéfredaktor?

Tak za 3. Myslím si, že 1 nemůže dostat nikdy nikdo, protože vždy tam budou nějaké rezervy, kdy se dá něco zlepšit. Za 2 bych si dal ve chvíli, kdy bych toho zvládl víc.

iZUN: Chceš se do budoucna stále věnovat iZUNu nebo postupem času odejít úplně?

Jsem tady už nějakou dobu a už mi to tady celkem přirostlo k srdci, takže bych rád ještě nějakým způsobem vypomáhal. Minimálně budu ještě pomáhat s Majálesem a hokejovkou, potom podle toho, co bude potřeba. Rád  pomůžu, jen ne už bohužel tolik. Mám už teď i práci a už není prostě čas na to, dělat to do takové míry, jako do teď.

iZUN: Na co budeš nejlíp vzpomínat?

Asi na ty začátky semestru, kdy jsme nabrali spoustu nových a dobrých lidí. Pevně věřím, že se chytli a budou zářnou budoucností pro iZUN.

iZUN: Co podle tebe bylo největší břemeno šéfredaktora?

Asi to, že lidi pořád něco očekávají. Člověk nemůže moc vypustit, protože jakmile to udělá šéfredaktor, tak je to strašně moc znát.

iZUN: Co bys poradil svému nástupci?

Poradil bych mu hlavně to, aby si veškerou práci nenechával pro sebe, ale rozdělil ji mezi další lidi, které bude následně řídit. Jinak se z toho zblázní a bude to mít strašně těžké.

iZUN: Co bys vzkázal studentům a hlavně našim čtanářům?

Čtěte iZUN, bavte se a DOSTUDUJTE!

iZUN: Jaký máš názor na klecový chov drůbeže?

Už si moc nevzpomínám na to, co jsem říkal minule, ale myslím si, že v dnešní době to bez klecového chovu nejde. V tom množství, v jakém se vajíčka a celkově kuřecí konzumuje, by to bez klecového chovu prostě nešlo. Samozřejmě, že člověk si může říct, že si koupí produkty od menšího pěstitele, ale ten většinou ty slepice sám jí. Bez něj to teď prostě nejde, ale rozhodně to není správné.