RIGHTNOW a Paulie Garand & Kenny Rough

O otvírák 22. ročníku Miss Agro se postarala kapela RIGHTNOW. Ta si místo na setlistu vydobyla jakožto vítěz soutěže iZUN MUsic Challenge. Tu chlapci vyhráli navzdory tomu, že původně figurovali až jako druzí náhradníci. A jak jsme se dozvěděli v rozhovoru po vystoupení, nebyla to první šťastná souhra náhod v jejich kariéře. 

iZUN: Jak jste si užili dnešní hraní?

Ondra: Hraní jsme si užili náramně. Asi se všichni shodneme, že bylo skvěle
nazvučeno. A po covidu to byla měřítkem naše největší akce. No a jelikož jsme
zahajovali, tak co si budeme nalhávat, nebylo úplně moc lidí.

iZUN: Slyšeli jste v minulosti o MA nebo jste vůbec nevěděli, do čeho jdete?

Jára: Jelikož já jsem student ČZU, tak už jsem tu párkrát byl, ale jen jako posluchač, a
dneska jsem si konečně zkusil být i na pódiu. Je to úplně něco jiného.
Ondra: My jsme tu už jednou soutěžili v IMCH, tuším 2017. Ale to bylo na Céčku víc
kol a nedopadlo to. A letos jsme se šťastnou náhodou dostali až na setlist. Původně
jsme nepostoupili ani do výběru na letošní IMCH, ale dvě kapely před námi asi
onemocněly. Ale v tom jsme vážně nevinně, tak ctižádostiví nejsme. (smích)

iZUN: Na Miss Agro jste hráli jako vítězové IMCH. Jak jste si vlastně koncert na Céčku před 14
dny užili?

Ondra: Skvěle. To byl super koncert, konečně na nás pařili i mladý lidi. Šli jsme jako
poslední a lidi se utrhli a šli s námi, dokonce jsme přidávali písničky na žádost
publika. Moc fajn to bylo.

iZUN: Na první pohled jste kapela, která je naživo mnohem energičtější než na
nahrávkách. Souhlasíte?

Ondra: Hodně nám to lidi říkají. Abych to osvětlil, my do klipu a nahrávek nahráváme
skladby, které jsou zrovna hotové. Takže máme spoustu svižných písniček, které
jsme ještě nepřipravili do verze na nahrávku tak, aby se nám to líbilo. Teď můžeme
prozradit, že finišujeme nový klip k písničce Hater, která je malinko tvrdší, je hutnější.
Ten klip, co teď máme k písničce Láska, tak to se nám zrovna povedlo udělat na
nahrávku dobrý sound, chtěli jsme rychle za covidu udělat klip, nějaký svižnější, aby
se to tak říkajíc hýbalo. Takže jsme jí během 2-3 dní natočili a pak jsem to 4 měsíce
stříhal.
Lukáš: A hlavně to bylo pro jeho přítelkyni, takže jsme to udělat museli (smích).

iZUN: Na IMCH jste hodně komunikovali s publikem. Jak je pro vás tahle interakce
důležitá?

Ondra: Když ta interakce je, tak jo. Tráva bez lidí moc neodpovídá (smích). Záleží i
na playlistu. Pokud je pár minutek navíc, je na to čas. Pokud nás playlist tlačí,
snažíme se odehrát co nejvíc písniček. Ale když ten čas je, lidi to baví, tak rádi
komunikujeme.

iZUN: Váš bubeník se na pódiu nedá přehlédnout. Je zároveň maskot kapely?

Jára: Rozhodně to nebylo nic prvoplánového, abych byl vidět. Ta blána na kopáku,
kde mám hlavu, to vzniklo, když jsem poznal, že lidi reagují na ty vlasy a často si na
ně i bez dovolení šáhnou. Takže když lidi začali reagovat, tak mě ze srandy napadlo
dát na kopák svoji hlavu s pusou jako otvorem pro mikrofon, aby to pěkně dunělo.
Abych to ukončil, není to paruka, jsou to přírodní bezúdržbový vlasy. Zkouším, co mi
příroda nadělila.

iZUN: Dnešním headlinerem jsou Wohnouti, kterým momentálně často předskakujete. Jak

se tohle zrodilo?

Jára:  Já u nás dělám management, domlouvám koncerty, a jednou jsme na
Facebooku koukali, že Wohnout hrajou ve Volyni, kousek od nás u Strakonic.
Takže jsem našel kontakt na jejich manažerku, zavolal jsem jí, byl to můj vůbec první
telefonát, a nakonec to nevyšlo. Ale před rokem mi zavolala zpátky, že jim vypadla
předkapela v Domažlicích. My jsme v šoku nadšeně řekli, že jedeme. Takže jsme
odehráli Domažlice a oni s námi byli spokojení, díky čemuž jsme po 14 dnech znovu
zaskočili za vypadlou kapelu v Krumlově. A jelikož byli znovu spokojení, tak pak ta
domluva byla o to snazší a souhlasili, abychom s nimi jeli další turné. Takže teď jsme
domluvení na léto a podzim. Což je super, jsme za to moc vděční.

iZUN: Takže to byla tvoje první manažerská zkušenost, telefonát manažerce Wohnout?
Stal ses neplánovaně manažerem?

Jára: Přesně tak. Postupně jsem se učil jak jednat s lidma.
Ondra: To bylo plánovaný. To jsme ještě byli jen ve třech, bez basáka. Já píšu
texty, dělám klipy, Lukáš dělá hudbu a grafiku, takže jsme potřebovali někoho na
zařizování všeho okolo. Tehdy přišel Jára za bicí, takže jsme to delegovali na něj.
Dali jsme si dohromady nějaké body, co dodržovat, udělali jsme plán. A Jára si, při své
mladické drzosti, dovolil zavolat manažerce Wohnoutů.

iZUN: Po vás už půjdou do akce finalistky Miss Agro. Zůstanete na čumendu soutěže?

Lukáš:  Na to se těšíme, podíváme se. (smích).

iZUN: Na IMCH jste byli svědky semifinále nové soutěže Strongman, dnes jdou siláci na
stage po vás. Co říkáte na jejich výkony?

Ondra: My jsme tou dobou (na IMCH) zvučili a hodili by se nám jako bedňáci. Těch
220 kilo, nebo kolik to zvedali, to byl mazec. Já bych to rozhodně nezvedl (smích).
Sud piva zvládnu, ale to je moje maximum.

Poznámka z backstage

Rozhovor s kluky z RIGHTNOW proběhl v naprosto pohodové atmosféře. Už od IMCH jsme tušili, že rozhovor bude stát za to. Kluci umí pěkně mluvit, navzájem se doplňovali a sázeli tam jeden fór za druhým. Sympatická poprocková banda.

iZUN: Jak sis užil dnešní hraní?

Paulie : Strašně mě překvapili lidi. Publikum bylo skvělé. Já vlastně nevěděl, jak tyto akce probíhají, takže jsem nečekal, že tady bude tolik lidí. Snažili jsme se je dostat do varu a myslím, že se nám to povedlo.

iZUN: Takže jsi o MA nikdy neslyšel a nevěděl, do čeho vlastně jdeš?

Paulie : Slyšel jsem o tom, hráli tady vlastně kámoši, Děkys (Jakub Děkan), ale nikdy jsem o něm neslyšel víc, že by mi někdo říkal: „Jo, na tuhle akci se těš!“, ale vlastně to prostředí znám - dřív jsem sem vozil přítelkyni, která tady studovala, takže jsem byl moc zvědav.

iZUN: Ty máš docela širokou škálu působnosti, co se tvých zaměření týče. Jsi vystudovaný filmař, děláš hudbu, jsi hodně populární na Instagramu, založil jsi i vlastní značku oblečení. Je něco k čemu třeba tíhneš víc, nebo jsi takový multifunkční „4v1“ typ?

Paulie : Hele já myslím, že to je takové moje prokletí a zároveň moje devíza, že jsem multifunkční, protože někdy samozřejmě, když si musím udělat grafiku na koncerty, vyřešit si produkční záležitosti, natočit si k tomu nějaký spot, tak to dokážu udělat, tak to dokážu zvládnout sám. Zároveň je ale vždycky dobrý mít nějakej tým a postupem času jsem si vlastně vybudoval kolem sebe sebranku lidí, která mi pomáhá se vším. Dokázal jsem fungovat tak, abych se soustředil na ty svý věci, co dělám. Když mám točit klip, tak jsem ten interpret, co točí klip, ale jinak je tam štáb, je tam kameraman a všichni mají mou plnou důvěru. A protože jsem náročnej, tak se snažíme vybírat lidi, které sám respektuju a nemusím mít už takový dohled, jako před lety, kdy jsem měl jednoho kameramana, ale pak jsem si to stříhal sám. Takže jsem dospěl k tomu, že ten tým je potřeba a chovám k těm lidem náležitý respekt. Každá ta složka je důležitá. Člověk si nikdy nezvládne nic pořádně udělat sám, pokud je to víc činností najednou.

iZUN: Ty jsi vlastně vystudovaný filmař a v minulosti už jsi řekl, že je tvůj sen natočit vlastní krátkometrážní film. Posunul jsi se v tom nějak, nebo je to stále jen sen?

Paulie : Je to stále jen nesplněný sen, a možná vlastně jeden z těch posledních nesplněných snů, protože všechno, co jsem si vysnil, tak se mi díky crew, a děkuju za to, podařilo. Takže teď čekám na to, až napíšu dobrý scénář a chtěl bych natočit minimálně nějaký krátkometrážní film. Chtěl bych ho ale udělat pořádně. Nechci to dělat na koleni, chci na to mít náležitý prostředky, aby to bylo TOP, aby to trošku otevřelo oči českým filmařům.

iZUN: Máš už nějakou představu o tom, o čem by ten film měl být?

Paulie : Už mám super scénář na krátkometrážní film, který by byl na motivy povídky Woodyho Allena, kterýho mám hrozně rád. Pokud by to byl celovečerák, tak bych to chtěl na styl Guy Ritchieho, který je můj oblíbený režisér. Takže trošku gangsterka, trošku taková hořká komedie. Chtěl bych vlastně čerpat z těch zážitků co mám s bohémskou partou, se kterou jsem vyrostl a ze všech zkušeností, které jsem nasbíral skrz hudební, filmový a studijní působení.

iZUN: Kenny, o tvoje produkce je mezi rappery velký zájem, s kým pro tebe ta spolupráce, mimo Paulieho, byla nejzajímavější, a která tě nejvíc posunula?

Kenny: Tak hodně mě posouvají kluci z našeho labelu, kteří jsou vlastně jako kamarádi i jako kolegové. Potom pro mě byla hodně motivační první spolupráce s Egem, bylo to jako splněný takového dětského snu. Pak rád dělám s klukama, který jsou pracovitý, šikovný a mají hudební talent, takže vlastně ani nepotřebuju, aby ten člověk měl nějaký velký čísla, ale spíš musím cítit, že je to muzikant nebo, že to cítí tak, jako já.

iZUN: Je někdo, s kým bys chtěl spolupracovat, ale ještě jsi k tomu neměl příležitost?

Kenny: Já myslím, že tohle jsem někde v rozhovoru říkal. Poslední roky bych rád dělal něco s Viktorem Sheenem, ale ještě na to nedošlo, tak doufám, že na to někdy dojde.

iZUN: Vy jste spolu pod labelem Ty Nikdy. Jak byste někomu, kdo se v tomto odvětví nepohybuje, vysvětlili co to je label?

Kenny: Je to vlastně společenství lidí, který má nějakou organizační strukturu, má nějaký pravidla a speciálně náš label je založený hodně na kamarádství, na spolupráci na kamarádské bázi. Když to řeknu úplně jednoduše, je to firma, která zaštiťuje výrobu našich věcí.

Paulie: Jsou to lidi, který mají podobný smýšlení v rámci hudby, a který se nějak doplňujou a respektujou v tom, co dělají.  Samozřejmě, abychom byli takoví, co dělají dost podobný věci. Časem se vlastně vyprofiloval tak, že to je taková pestrá škála.

iZUN: A co musí umělec udělat, aby se k vám do labelu dostal?

Kenny: Je to těžký. Musí být dobrej člověk i umělec. Musí to bejt člověk, kterýho všichni budeme respektovat a mít rádi, a zároveň nás bude bavit jeho muzika.

Paulie: Málokdo nás vlastně zaujme, nicméně tohle vždycky spíš záleží na šéfovi labelu, což je pro nás Idea, který má to privilegium, že si tam vybírá lidi, kteří ho baví. Co se ale týče třeba Mc Gey, to jsou lidi, který jsem podsouval já, a nakonec jsme rádi, že tam jsou. Vždycky to musí být taková vzájemná debata lidí, co tam jsou. 

iZUN: Vy aktivně koncertujete, jste spíš festivaloví, kluboví, haloví? Který prostor vás baví nejvíc?

Kenny: Podle mě záleží dost na situaci. Zažili jsme skvělý koncerty v klubech, teď třeba jsme takový pohlcený těma majálesama a festivalovýma atmosférama. Já osobně mám fakt rád ten koncert kdekoliv, když je hodně interaktivní, lidi fungujou a je tam dobrej zvuk. Dobře to vypadá a vlastně je asi jedno, jestli je to klub nebo open air.

Paulie: Pro mě osobně je nejlepší místo Lucerna Music Bar, tam to miluju. Je to o tý atmosféře. Mě nejvíc baví kluby, který maj úroveň, a který to dokážou připravit tak, že se tam člověk cítí komfortně.

iZUN: A chtěli byste jednou koncertovat ve velkých halách, jako O2 aréna, nebo byste to chtěli držet spíš „poskrovnu“ jako teď?

Kenny: Jedno období jsme vedli docela dlouhou debatu o tom, že bychom to měli posunout a zahrát v nějakejch hezkejch prostorech,  jako je Forum Karlín, ale zatím jsme se k tomu nedopracovali. Nicméně já doufám, že třeba jednou to dáme. Jak jsi ale říkala, že „poskrovnu“, tak ta atmosféra je prostě pro nás a je to důležitý, takže vlastně jako ty velký kroky… Nejsme úplně střelci na to, abychom do toho šli s tím, že to může bejt třeba i velkej průšvih, což by snad nebyl, ale ta možnost tam je a s tím obrovská hromada práce. Ale myslím si, že k tomu třeba jednou dospějem. 

Paulie: Lidi vlastně pořád chtějí něco většího, ale my jsme pořád tak nohama na zemi. Možná je to chyba, ale já bych chtěl to Forum Karlín. Tam bych chtěl udělat koncert, kterej bude velkolepej.

iZUN: A kdyby se už uskutečnil takový velký koncert, nechali byste si ho jako sólo akci, nebo byste z toho udělali společný koncert s lidmi z vašeho labelu nebo s těmi, s kým jste v minulosti spolupracovali?

Paulie: Tak já jsem vždycky rád, když je na velkejch koncertech celá parta. Minimálně bych tam chtěl lidi, se kterýma mám nějakou úzkou spolupráci. Moje hudba je hodně o spolupráci, takže hosti by tam neměli chybět.

iZUN: Pro někoho, kdo vás třeba nezná, jakou píseň by si podle vás měli pustit, aby přesně poznali, kdo jste? Která skladba vás nejvíc vystihuje?

Paulie: Retard… (se smíchem)

Kenny: Já bych mu pustil Boomerang, je v tom vlastně rap, dobrej zpěv a dobrá hudba.

iZUN: Na co se v nejbližší době můžou vaši fanoušci těšit?

Paulie: Nás teď čeká hodně festivalů a letních koncertů. Mě teď čeká pár akustických zastávek, který si užívám, protože tím nějakým způsobem rozšiřuju to pole působnosti a můžu tak hrát i v malý kavárně pro sto lidí, tak na velkým festivalu. A já teď ještě pracuju na sólovým albu. 

Kenny: Já pracuju na desce už pět let, takže radši nic slibovat nebudu. Ale plánuju to už dlouho, takže producentský album coming soon. Asi v roce 2032 by to mohlo vyjít.

Poznámka z backstage

Rozhovor byl sice trochu hektický, ale i tak probíhal skvěle. S kluky je vážně sranda a je znát, že už spolu nějaký ten pátek vystupují. Jsou sehraní nejen na pódiu, ale i při rozhovorech a krásně se navzájem doplňují.