Rocker a hudebník tělem i duší. Na slovíčko s dudákem Ondřejem Dostálem

Tak to je Ondřej Dostál. Tento zvláštní vyčnívající kluk chodí do prvního ročníku na PEF, obor Provoz a ekonomika. Je to výtečný hudebník hrající na kytaru, dudy, flétnu, klarinet, zpívající ve školním sboru. Rozhodla jsem se Vás s ním seznámit. Protože potkat Ondru je zážitek.

iZUN: Hraješ se svými sourozenci na dudy, jak ses k tomu dostal?

Koukám, že jsi dobře informovaná. Je pravda, že se svými sourozenci skutečně hraju na dudy v kapele, která nese název „Dostálovci“. Většina lidí si při vyslovení slova „dudy“ představí typický skotský nástroj a vyzvánění skotské hymny Scotland the Brave z předpotopních telefonů Nokia. To přesně není náš případ. My hrajeme na dudy chodské, které jsou od těch skotských diametrálně odlišné, ale vysvětlování rozdílů by asi zajímalo jenom odborníky. Nicméně nás každý druhý posluchač žádá o zahrání výše zmíněné hymny proslavené Nokií. Zpět k otázce. Všichni tři (Jakub Dostál , Mája Dostálována a Ondřej, pozn. red.) na dudy hrajeme, ale já jsem v porovnání se sourozenci greenhorn, oni jsou mistři republiky a já to flákal. A tak jim teď přitakávám na klarinet.

iZUN: Byli jste pozvaní, abyste hráli v Rusku, jak se o vás dozvěděli? Kdo to zprostředkoval?

Ano je to tak, v říjnu jsme ku příležitosti oslav 28. října zahráli na českém velvyslanectví v Moskvě. Byla to obrovská zkušenost a byl nesmírný zážitek vidět Moskvu. Jak se o nás dozvěděli? Díky úspěchům mých geniálních sourozenců si nás všiml FOS (Folklorní sdružení). A kdo to zprostředkoval? Naše milovaná maminka, která s námi příležitostně vystupuje – ušila nám kroje a vlastně jí vděčíme za všechno, co umíme. Posílám písničku: Jsi moje Máma. A Lunetic neposlouchám, když už jsme u té muziky.

iZUN: Slyšela jsem, že nahráváte novou desku, kdy se na ni můžeme těšit?

Zase jsi trefila hřebíček na hlavičku (smích). Skoro to vypadá, jako že jsem protekční kamarád, se kterým děláš rozhovor (opět smích). Desku chystáme. Vyjde nám koncem března letošního roku.

iZUN: To se těším. Ty ale nehraješ jen na dudy, že?

Moje láska a moje šestistrunná černá holka je kytara. Ale kytarista je tady u nás v české kotlině každý ko... kořen. (smích)

iZUN: Já na kytaru neumím! Jak dlouho vlastně hraješ?

S holkou si hraju přibližně 1460 dní. Zaokrouhleno na roky - čtyři.

iZUN: Co máte s kapelou ještě v plánu?

S kapelou Jamaron (čti „Džamaron“), kde hraju i s bráchou (sólová kytara) a se ségrou (saxofon), kde i všichni tři zpíváme a já skládám. Kapela je asi to, pro co momentálně žiju. S kapelou máme v plánu prorazit! Ale to je tvrdej chleba. Když na kytaru hraje každý druhý maník, tak kapelu má i ten, kdo nehraje na nic. Pak vznikne obrovskej přetlak v tomhle žánru. Čeká nás dlouhá cesta (chvíle zamyšlení). Co chystáme? 3. dubna máme premiéru klipu „Jakpak se mají tvoje akvarijní rybičky“, která proběhne v Chapeau Rouge. Všichni jste srdečně zváni.

iZUN: A závěrečná otázka, jaký máš názor na klecový chov drůbeže?

Kdysi jsem pracoval v Greenpeace, takže jakýkoli chov zvířat, který zvířata stresuje, je podle mne jenom záminkou pro to ušetřit na nákladech při chovu. A tím pádem být konkurenceschopnější na trhu. Kdyby lidé nekupovali levnější drůbež z klecového chovu, tak by se drůbež v klecích nechovala. Já ji kupuji. Je levnější.