Rozhovor s děkanem Technické fakulty doc. Ing. Jiřím Maškem, Ph.D.: jak bylo a jak bude?

iZUN: Vy jste letos jako jediný přijal kandidaturu děkana TF. Proč si myslíte, že se nepřihlásil někdo jiný? Může to být tím, že zde není nikdo dostatečně odhodlaný, nebo zkrátka všichni ví, že Vy jste ta nejlepší volba a nechtějí se Vám do toho míchat?

doc. Ing. Jiří Mašek, Ph.D.: (Smích). Navržení kandidáti byli, kandidaturu však nepřijali. Nechci říkat, že jsem nejlepší, protože spoustu věcí, co dělám, bych mohl dělat jinak a vždy je prostor ke zlepšení. Na druhou stranu možná kolegové pochopili, že za první čtyři roky, kdy dva roky byly ovlivněné covidem, se nestihlo udělat všechno, tudíž je potřeba pokračovat a je k tomu třeba i to druhé období.

iZUN: Celé Vaše první volební období bylo dost ztíženo tím, že zhruba 2/3 doby trvala pandemie. Jak hodnotíte své první čtyři roky děkanování?

doc. Ing. Jiří Mašek, Ph.D.: Nechci svádět to, co se nestihlo, na covid. Možná, že v mnoha ohledech to tak i je, ale co jsme si naplánovali, to jsme se snažili splnit. Budu tady mluvit za tým, nejen za sebe jako děkana, ale za všechny proděkany a pracovníky fakulty, všichni jsme se snažili naplnit vizi a misi fakulty. Pandemie zbrzdila některé věci z hlediska investic. Byly zbrzděné tím, že jsme závislí na vnějším prostředí, které se v některých ohledech možná trochu vymlouvalo na to, že kvůli covidu některé věci nejdou nebo se musí posunout. Z mého pohledu se hodně zlepšila digitalizace, a to je za mě asi jediný pozitivní přínos covidové doby. I ti, kteří běžně studentům poskytovali jen nutné minimum elektronických materiálů, byli touto dobou donuceni, či spíše neměli na výběr, a poskytli maximum možného. To je to jediné, co mohu brát za tuto dobu jako pozitivum. Všechno ostatní bylo hodně negativní. Když jsem vstupoval do prvního volebního období, nikdy jsem si nemyslel, že prožijeme a zažijeme tohle všechno. Více méně totiž převládla operativa, to znamená, že jsme měli nějaké strategické cíle a plány, které se začaly bortit v momentě, kdy se ze dne na den začalo řešit to, jak naběhnout na online výuku, jak zajistit pro studenty vše potřebné. Ačkoliv jsme pro to měli podporu od vedení univerzity, tak i přesto zde byly věci, které se musely řešit každý den. To zabíralo hodně času a energie a strategické cíle, kterých jsme chtěli dosáhnout, se posouvaly na vzdálenější časový horizont.  

iZUN: Jaký máte názor na on-line výuku? Myslíte si, že je to ta správná cesta do budoucna?

doc. Ing. Jiří Mašek, Ph.D.: U technických oborů je to trochu problém. V současné době technické obory ještě nejsou zcela připraveny na to, že by byla výuka on-line. Řekněme, že zhruba u 40 % předmětů se to nechá zvládnout i bez nějaké návštěvy laboratoře. U předmětů, které jsou více prakticky zaměřené a je u nich žádoucí návštěva laboratoře, tam to on-line výuka nevyřeší asi nikdy. Možná až budou dostupnější (finančně i energeticky) vyspělejší technologie, kdy bychom to mohli „přehodit“ do plné virtuální nebo asistované reality. Ale v současné době si kompletní on-line výuku nedokáži představit. Vzdělávání v technických oborech má svá specifika, kdy se bez laboratoře nebo nějaké specializované učebny zkrátka neobejdeme.

iZUN: Jakým největším výzvám jste musel čelit? Když pomineme pandemické hledisko.

doc. Ing. Jiří Mašek, Ph.D.: Největší výzvou byla akreditace všech studijních programů podle nových pravidel. Tady musím říct, že jsme to jako tým zvládli se ctí. Ač nemáme oblast pod institucionální akreditací, tak technické disciplíny šly přes Národní akreditační úřad a bez výjimky jsme dostali akreditaci na plný počet let, to znamená, že vše je akreditované na 10 let, což svědčí o tom, že tady ta kvalita je a NAÚ neměl žádný problém nám akreditace udělit.

iZUN: Na co jste za dobu své funkce nejvíce pyšný? Co byste vyzdvihl?

doc. Ing. Jiří Mašek, Ph.D.: Jsem spokojený s tím, že se nám podařilo stabilizovat počet studentů a jsme schopni naplnit první ročníky tak, aby nedošlo ke změně financování. Když se podíváme na demografickou křivku, začíná se to lehce zlepšovat, především na středních školách, na vysoké školy to dojde později. Technické obory jsou taková Popelka vzdělávání. Většina studentů chce studovat tam, kde není matematika, tam, kde nejsou těžké předměty, jako mechanika nebo fyzika. I přesto se nám daří první ročníky naplnit, na to mohu být pyšný.

Pak jsem určitě pyšný na úspěchy studentů, kteří jsou zapojeni do týmu Formule. Opravdu dělají fakultě čest, dobře jí reprezentují navenek. Ale nejen oni, jsem hrdý i na naše robotiky a jejich úspěch na DARPA. Ač neskončili, jak se říká, na bedně, tak se během dvouleté soutěže dostali mezi 10 nejlepších týmů na světě, což si myslím, že je skvělý úspěch. A samozřejmě v oblasti projektů mě velice těší zapojení do řešení projektů Horizon, které se úspěšně rozjelo díky kolegům z Katedry vozidel a pozemní dopravy.

iZUN: Čím myslíte, že je způsobený klesající zájem o technické obory?

doc. Ing. Jiří Mašek, Ph.D.: Je to náročností té disciplíny. My si o tom nemůžeme pouze povídat. V technických disciplínách se vše musí spočítat a dokázat. Ten styl výuky se může zdát trochu zastaralý, ale u těchto oborů to jinak nejde. Samozřejmě je tam změna v nižších stupních vzdělávání, ale na to se nemůžeme zcela vymlouvat a ani se na to vymlouvat nechci. Také propagace technických oborů pokulhávala. Tím nemyslím propagaci z hlediska fakulty, ale všeobecně ve společnosti. Přece jen filosofické a humanitní obory mají u mladších ročníků větší oblíbenost. Když porovnám naši fakultu s kolegy z jiných technicky zaměřených fakult, tak jsme na tom zhruba stejně z hlediska získávání studentů. I samotná úspěšnost ve studiu technických programů je v porovnání s jinými studijními programy o něco horší, a to platí napříč republikou.

iZUN: Jakých konkrétních cílů byste chtěl během následujícího volebního období dosáhnout?

doc. Ing. Jiří Mašek, Ph.D.: První cíl, který vyplyne i z toho, jak je nastavené financování, je zlepšit výkon ve vědě a výzkumu. Tam máme jako fakulta rezervy, víme o nich a pevně věřím, že to dokážeme. Motivuji kolegy k zapojení do mezinárodních týmů a také bych rád získal více studentů ze zahraničí pro studium v anglických programech. Primární je tedy věda a výzkum a posílení internacionalizace na všech frontách.

Také bych rád, aby se i naši studenti, kteří studují v českých studijních programech, více zapojovali do výjezdů na zahraniční stáže.

iZUN: Jsou nějaké novinky, na které se mohou studenti a akademičtí pracovníci TF těšit?

doc. Ing. Jiří Mašek, Ph.D.: V průběhu minulých čtyř let vznikl Prolab, což je laboratoř, kde se zabýváme aditivními technologiemi, jako je 3D tisk a jeho aplikace, rapid prototyping, výroba dronů a jejich využití pro zemědělství. Výsledky, které z tohoto výzkumu máme, jsou velice zajímavé jak pro studenty, tak pro projekty a pro budoucí směřování vědecko-výzkumné činnosti. Zajímavé je to, co vzniklo na Katedře vozidel a pozemní dopravy z hlediska analýzy emisí. Samozřejmě se zapojujeme do dalších přicházejících výzev, a pokud se to všechno podaří, tak budeme schopni dosáhnout slušného vybavení v oblastech, které jsou pro fakultu stěžejní. Přístrojové vybavení je samozřejmě závislé na externích penězích, protože z rozpočtu fakulty není možné pořídit veškeré vybavení, které by nás posunulo na světovou úroveň.

iZUN: Když se na situaci podíváme trochu pesimisticky, tohle je vaše poslední volební období. Už máte v hledáčku někoho, kdo by mohl být dalším schopným děkanem? 

doc. Ing. Jiří Mašek, Ph.D.: To je opravdu depresivní. Je to druhé volební období a zároveň poslední. Máme poslední čtyři roky na to, dostat fakultu o level výše. Možná tuším, kdo by to po mně mohl převzít, ale nechci to ventilovat (smích).

iZUN: Co byste vzkázal studentům a pracovníkům TF?

doc. Ing. Jiří Mašek, Ph.D.: Já jsem velice rád, že studenti nacházejí cestu k nám na Technickou fakultu. Vážím si toho, že u nás chtějí studovat, řekl bych, že dosahují i velice dobrých výsledků a můžu jim vzkázat jedině to, že když absolvují studium na naší fakultě, tak se na pracovním trhu rozhodně neztratí. Na druhou stranu je fakulta taková větší rodina, pevně věřím, že to i tak studenti vnímají. Pro nás nejsou jen číslem ve studijním systému, ale mají své jméno, mají svoji tvář a vždy mají dveře otevřené pro řešení svých studijních problémů. Ačkoli to tak ze začátku studia nemusí vnímat, určitě to pocítí ve vyšších ročnících, zejména pak na magisterském studiu, kdy s pedagogy mnohdy navážou opravdu až rodinný vztah.

Zaměstnancům bych chtěl vzkázat, že jsem rád, že jsme dobrý tým, který táhne za jeden provaz. Jak to bývá i v rodinách, občas dojde k nějakým rozmíškám, ale vždy se dohodneme a pevně věřím, že tu káru potlačíme dál a dotáhneme ji zdárně do cíle. Tak, abychom se zlepšili i tam, kde nás ty boty trochu tlačí, a to je věda a výzkum.