Rozhovor s juniorským mistrem světa Miroslavem Jechem

K přečtení Vám, našim milým čtenářům, přinášíme rozhovor s Miroslavem Jechem, který byl vytvořen v jakémsi časovém presu, nicméně jest pravdou, že ani to nezměnilo celkový, velmi dobrý dojem z našeho krátkého, leč přínosného setkání. 

iZUN: Ahoj Míro, díky, že jsi se rozhodl přistoupit na rozhovor. Začneme hned tím příjemným. Mohl bys čtenáře obsáhleji seznámit se svými největšími veslařskými úspěchy?

To bych mohl. Jednoznačně ke svým největším úspěchům řadím juniorský titul mistra světa, stříbro z mládežnických olympijských her, ale také určitě vybojování si hned prvním rokem v dospělých místo v A posádce, a mít tak možnost startovat na takzvané regatě smrti o Olympijské hry v Riu, i když se nám kruhy bohužel vyjet nepodařilo.

iZUN:

iZUN:

iZUN: Umístil ses na krásném 2. místě na Olympijských hrách mládeže v Číně, jaké tam panovaly sportovní podmínky?

Čína na mě obecně udělala tak obrovský dojem, že ještě ani po dvou letech jsem na to nezapomněl a myslím si, že ani nikdy nezapomenu. Většinu času jsme sice byli izolovaní v olympijské vesnici a když už jsme jeli přes město na závodiště, v hlavě se mi točily jiné myšlenky než sledování města. Naštěstí jsme ale měli finále, myslím, 4 dny před úplným koncem her. Takže jsme to pak chtěli všechno dohnat a překvapilo mě asi nejvíc, jaké mají hezké parky, poměrně hodně hřišť bylo všude... Je fakt, že vlivem smogu jsme ani jednou neviděli nebe, ale na to jsou tam lidé asi zvyklí. A v takové té bohatší části města, v centru, bylo i obvyklé potkat sportující lidi. Jestli se ale ptáš přímo na veslařské podmínky, tak to už bylo o něco horší. Jezero, na kterém jsme jezdili, bylo v centru města, takže každé ráno musely vyjet loďky, aby vodu vyčistily od nepořádku, který se tam vždycky za den nakupil. Také hloubka nebyla nijak skvělá a bylo vidět, že je to hodně bahnité. Pořadatelé ale byli pro věc nadšení a všechno zvládli perfektně.

iZUN: Jak často musí veslař jako Ty trénovat, aby dosahoval takových skvělých výsledků?

Je to různé. Někdo potřebuje víc, někdo, jako třeba já, zase méně. Je to hodně individuální a každý musí najít svou hranu mezi přetrénováním a tím, co tělu zase nic nedá. Nějaký ale klasický standard je trénovat 6 dní v týdnu, 2-3 fáze za den, hodinově je to pak nějakých 25 hodin čistého tréninku. 

iZUN:

iZUN: Tvá nejoblíbenější veslařská disciplína? Mohl bys neznalé čtenáře s ní seznámit?

Těžká otázka, většina veslařů se přímo specializuje na jednu, maximálně dvě disciplíny. Já jsem se zatím neustálil ani mezi párovým (se dvěma vesly) a nepárovým (s jedním veslem), ale budou to v obou odvětvích dvojlodě, dvojskif a dvojka, baví mě na nich asi ta nutnost absolutního sehrání a sladění veslařského stylu. A také z nich mám nejhezčí vzpomínky a vlastně i výsledky.

iZUN: Zalíbilo se Ti opravdu hodně nějaké město, které jsi v rámci závodů navštívil?

Téměř vždycky, když někam přijedeme, tak se mi dané město hned zalíbí. (smích) Ale později vždycky dospěji k tomu, že všude dobře, doma nejlíp a i nejradši závodím doma v Pardubicích.

iZUN: Někde jsem se dočetl, že jsi původně chtěl jít studovat VŠ na fyzioterapeuta nebo záchranáře, proč sis vybral zrovna ČZU? Plánuješ zůstat, líbí se ti ČZU?

Dokonce se mi i podařilo úspěšně splnit přijímací zkoušky. Ale kvůli neochotě a nemožnosti kombinace sportu a školy jsem po rozhodování dal přednost sportu, dokud jsem mladý a mám možnost i příležitost. Nutnost vzdělání si ale uvědomuji, a tak jsem hledal možnost, jak obě věci skloubit. Na doporučení kamarádů pak tedy vyhrálo ČZU, se kterým měli všichni dobré zkušenosti.

iZUN: Zajímá Tě zemědělství, nebo máš k němu zvláštní vztah? Nebo jinak, máš zemědělskou usedlost (např. statek), kam rád jezdíš pracovat či relaxovat?

Abych řekl pravdu, tak k zemědělství, kromě toho, že jím jeho produkty, vztah žádný nemám. Přírodu mám moc rád, vždyť i veslování je sport v přírodě. Ale to je tak všechno, jinak jsem úplný "měšták".

iZUN: Poznávačka plevelů byla fajn, že?

Byl to takový křest ohněm! Ještě 14 dní po ní jsem šel po chodníku a v hlavě mi naskakovaly názvy plevele kolem mě! (smích)

iZUN:

iZUN: Pověděl bys čtenářům nějakou zábavnou historku, které jsi byl během své veslařské kariéry účastníkem? Určitě je z čeho vybírat...

Teď si vzpomínám na to, jak mi chtěl jednou kamarád ukázat, jak se před měsícem v únoru převrátil ... a převrátil se znova, teď už ale v březnu a voda prý byla o poznání teplejší...

iZUN: Přihlásil ses do sportovce roku ČZU, věříš si na vítězství?

Jako správný závodník bych měl, ale teď snad asi ani nevěřím. Přihlásil jsem se na radu kamaráda a sám vím, kolik dobrých sportovců na škole studuje...

iZUN: Máš ještě další koníčky?

iZUN: Jako člověka, který má s veslováním své zkušenosti, mne o to více mrzelo úmrtí nadějného veslaře Michala Plocka, znal jsi ho osobně? Byli jste přátelé?

Do doby, než jsem nastoupil na Duklu, jsem ho znal jen jako skvělého veslaře. Za poslední rok jsme se ale stihli víc poznat a skamarádit. Pořad tomu nemůžu uvěřit.

iZUN: Naše obvyklá otázka na závěr, jaký máš názor na klecový chov drůbeže?

Nerad soudím věci, o kterých nic nevím, určitě by ale žádná zvířata neměla žít ve zbídačených podmínkách.

iZUN: Díky za rozhovor!