Rozhovory s kapelami z Miss Agro: Vintage Wine a Jamaron

Začněme s Vintage Wine, pětičlennou skupinou, která po festivalech a klubech doma i v zahraničí hraje přes deset let. Důkaz, že to kluci dokáží rozparádit, jsme měli možnost vidět již na Izun Music Challenge v Klubu C, nicméně show, kterou předvedli na Miss Agro, byla prostě fantastická! Rozhovor jsme vedli s Petrem Polákem, frontmanem kapely.

iZUN: Jak byste zhodnotil koncert a jeho atmosféru?

Vintage Wine: Parádní! Nám se moc líbil už předkoncert na Céčku, kde jsem se já osobně vrátil do studentských let. Dneska jsme se trošku báli, jak vyjde počasí, ale nakonec vyšlo celkem dobře, takže mně se zatím akce celkově moc líbí. A studentské publikum taky super. V kapele si stojíme za tím, že kolik energie dáme do výkonu, tolik se nám jí zase vrátí. A tady se to opět potvrdilo.

iZUN: Zmínil jste, že na Céčku jste se vrátil do studentských let. U toho mě napadla otázka – jaký jste byl student?

Vintage Wine: Hrozný průserář, co měl věčně neomluvené hodiny, protože jsem se pořád motal po hudebních klubech, po jam-sessions. Ale učitelé mě měli rádi, protože jsem je moc nerušil – buď jsem si četl, nebo spal, a když přišlo na závěrečné zkoušky, skvěle jsme si pokecali. Sice na úplně jiná témata, než jaká byla v zadání, ale i tak jsem prošel s vyznamenáním, za což se možná stydí celý učitelský sbor i já (smích). 

iZUN: A co jste studoval?

Vintage Wine: Rok konzervatoř, ale tam mi nevyhovovalo, jak dělají muziku. Jinak mám ale vystudovaný účňák - prodavač elektra, což tedy nedělám. Místo toho jsem se později věnoval překladům knížek, moderování na Radiu Beat a především jsem se pohyboval kolem muziky.

iZUN: Jaký máte vztah k Miss Agro?

Vintage Wine: Krásný, osobní, protože jsem dvacet let bydlel zde, na Suchdole, a teď jsem se sem znovu vrátil. Kromě toho, že je tato akce na ČZU hodně populární, jsou tu také skvělí lidé, takže já i díky tomu můžu říct, že jsem prolezl většinu kolejí, aniž bych kdy studoval ČZU (smích). Je pravda, že jsem tu propařil spoustu nocí, včetně předchozích ročníků Miss Agro, na které mám skvělé, leč trochu rozmazané, vzpomínky. Jestliže to někde žije, tak je to tady na Zemědělce. Líbí se mi, že ještě aspoň někde stále trvá ten pravý univerzitní život - svědčí o tom i fakt, že na tak malé části Prahy 6 je asi 11 hospod (smích). Přes víkend je to tu město duchů a přes týden je tu rušno. No a Miss Agro je takový ten top všeho, protože se tu volí krásné holky, je tu narváno, spousta dobrého pití. Je fajn si tady konečně zahrát.

iZUN: Před chvílí jste nám prozradil, že Váš bratr je Jindřich Polák, tedy frontman kapely Jelen. Byl jste dokonce u zrodu kapely, jak se potom stalo, že se vaše cesty rozdělily?

Vintage Wine: Stalo se to úplně přirozeně. S bratrem jsme spolu hráli v podstatě od malička, já na baskytaru, Jindra na klasickou kytaru a vedli jsme spolu několik projektů a několik kapel, jako třeba naši nejdéle trvající kapelu Krivohlavy, se kterou jsme objížděli i festivaly a podobné akce. Brácha pak začal dávat dohromady skupinu Jelen, v jejíž prapůvodní sestavě jsem byl taky. Nicméně později jsme zjistili, že jsme dva kohouti na jednom smetišti a navíc, že naše hudební záměry se liší. Ale rozešli jsme se v dobrém. Brácha jezdí s Jelenem a já už zhruba 12 let s Vintage Wine, tudíž situace dopadla ke spokojenosti obou. Teď to dokonce vypadá, že spolu opět na jednom malém projektu budeme spolupracovat. Ale nerad bych prozradil něco, co má ještě zůstat v tajnosti.

iZUN: Mohl byste nám popsat hudební žánr, který hrajete?

Vintage Wine: Rozhodně! My jsme si ho vlastně museli vymyslet, protože jsme se nechtěli nikam zaškatulkovat. Hudební škatulky vám určují mantinely, co můžete a nemůžete hrát, a my naopak rádi zkoušíme zabrousit do různých žánrů. No a protože se nás všichni ptali, co že to vlastně hrajeme, tak jsme tomu začali říkat trash-folk, dokonce jsme tak pak nazvali i naše druhé album. Je to vlastně něco mezi tím, co hrají skupiny Celtic Woman a Motörhead. V podstatě nám název trash-folk umožňuje hrát cokoliv chceme a na co máme náladu. 

iZUN: Součástí vaší “skotské image” jsou kilty, pod kterými, jak všichni ví, se nic nenosí. Měl s tím někdo, ať už z kapely nebo mimo ni, problém?

Vintage Wine: Abych pravdu řekl, tak neměl. Ona je to totiž skvělá zkratka ke všemu (smích). V začátcích kapely, kdy jsme vyloženě hráli skotskou a irskou muziku, měly kilty doslovný význam. No a protože si je samozřejmě každý zapamatoval, tak je nosíme i teď, přestože už je naše hudební zaměření trošku jiné. Jak říkáme, kilt je nejpraktičtější oblečení. Rozdíl mezi sukní a kiltem je spodní prádlo, které, jak jste správně řekla, pod kiltem prostě není, takže když si chcete odskočit, je to hned. Když si chcete odskočit někam s někým, je to taky hned (smích).

iZUN: Máte s “odskočením někam s někým” na koncertech zkušenosti?

Vintage Wine: Já bych k tomu pouze řekl, že jsme rocková kapela, která 12 let jezdí po různých zemích a festivalech… ale jinak popíjíme čaj, prakticky vůbec se neumíme bavit a jsme víceméně bezproblémová katolická mládež (smích).

iZUN: Popíjíte kromě čaje i skotskou whiskey?

Vintage Wine: Mohutně. Totiž, bývalý člen, který s námi hrál 5 let, akordeonista, pilot starých letadel, akademický malíř a hráč na skotské dudy, si vytvořil v Dejvicích “whiskey térku”, která se stala kapelní základnou. Přiznávám, že jsme tam prolili už hodně litrů hodně druhů whiskey. I když zrovna nekoncertujeme, stejně se scházíme i s dalšími kapelami právě tam.

iZUN: Přesuňme se k vašim zahraničním koncertům. Vystupovali jste například v Irsku a ve Skotsku. Jak k vám v zahraničí přistupují?

Vintage Wine: Abych vaši otázku trochu upřesnil: v Irsku a ve Skotsku jsem vystupoval sám za sebe. S Vintage Wine jsme jeli turné po Rakousku a Anglii. Přistupují k nám skvěle! Většinou se za hranicemi Česka umí lidé bavit víc, nebo lépe řečeno dřív. To je dáno tím, že my jako Češi jsme často více uzavření a trvá déle české publikum pořádně rozjet. I proto jsme pro texty písní zvolili angličtinu, protože za prvé můj brácha je lepší textař v češtině a já zase v angličtině, tudíž i toto nás rozděluje, a za druhé angličtině rozumí každý. Čeština je v zahraničí exotická, takže mít v repertoáru jednu, dvě české písničky je super, ale oni často nevěří tomu, že to je opravdový jazyk (smích). I tady v Česku už je publikum trochu jiné a angličtina skutečně není problém. Vidíme, že i našinci jsou schopni se naše texty naučit nazpaměť, což nás neskutečně těší.

iZUN: Takže pro Vás není těžké tvořit texty v angličtině?

Vintage Wine: Není, protože moje maminka mě už od mých čtyř let pedantsky angličtinu učila. Velmi dobře odhadla, že se mi to jednou bude hodit. Je to pro mě velký bonus do života. Dokonce je pro mě těžší skládat v češtině, protože to je velmi složitý jazyk na texty. Angličtina je sama o sobě zpěvná a melodická, což čeština taky, ale je zkrátka těžké přijít na vhodné provedení.

iZUN: Pojďme se vrátit k Miss Agro. Spolu s dalšími kapelami jste vystoupili na Izun Music Challenge, kde letos konkurence byla skutečně na úrovni. Co jste na vystoupení říkali?

Vintage Wine: Byli bezvadní, poslechli jsme si je a hráli výborně. Překvapilo nás, že tam vystupovali starší lidé, než jsme čekali. Mysleli jsme si, že tam budeme za “dědky”, ale nakonec tam nebyl takový rozdíl. Co se týče konkurence, ta byla skutečně hodně veliká. Popravdě jsme ani nečekali, že soutěž vyhrajeme. Bylo to pro nás hodně milé překvapení. 

iZUN: Chystáte se v blízké budoucnosti vydat další album?

Vintage Wine: Ano, ale je to těžké po finanční stránce. Nedávno jsme museli koupit nové auto, což je výdej z kapelních peněz jako blázen. Ale ano, od posledního alba z roku 2019 máme novou kapelní sestavu, takže by to už chtělo vydat nějaké další. Nicméně tentokrát půjdeme spíše cestou klipů a online nahrávek, protože CDčka už jsou v dnešní době skoro archaismem. Doba streamování také odbourává nutnost složení jednoho playlistu, protože posluchač si stejně vybere tři nejoblíbenější písničky a ty si pak pouští samostatně. Dokud tedy nebudou peníze na celé album, budeme vydávat písničky jednotlivě na Youtube, Spotify a podobné stránky.

iZUN: Je pro vás podstatnější online tvorba, tedy tvoření zmíněných klipů, nebo živé vystupování?

Vintage Wine: Rozhodně živé vystupování, protože bez kontaktu s publikem by nemělo smysl tuto práci dělat. Studiové projekty jsou krásné intelektuální záležitosti, když jsou lidé pohodlní a chtějí hudbu vydávat jen tak pro poslech. Ale u naší kapely je to rozhodně živé hraní, bez kterého se neobejdeme. Zároveň jsou ale desky významnou složkou, protože čím víc lidí si desku koupí a poslechne, tím víc jich přijde na koncert. Koncerty jsou pro nás největší příjem jak už po finanční stránce, tak i po stránce zábavy. Na velkých festivalech je to nálož adrenalinu, během klubových koncertů je to zase ta osobnější stránka. Obojí má svoje kouzlo, bez kterého nemůžeme být. Koneckonců, energii a adrenalin z koncertu nikdy nepřenesete na desku.

iZUN: Již na pódiu jste zmínil, že vás lidé mohou slyšet i v různých klubech po Praze a na festivalech. Mohl byste upřesnit kde?

Vintage Wine: Pravidelně, jednou za měsíc, nás můžete vidět v našem domovském klubu Vagón na Národní. Nejbližší termín našeho vystoupení právě ve Vagónu je 13. června. Potom 16. června v Doksech u Máchova jezera, jak já rád říkám: Ibiza východu, kde budeme hrát na keltském festivalu Midsummertunes, a hned následující den máme koncert v pivovaru v Rakovníku. Na další termíny bych si musel vyndat kalendář, ale s přicházející sezónou budeme vystupovat skutečně hodně. Všechno bude zveřejněné na plakátu na našich sociálních sítích.

iZUN: Máte nějaký rituál před vystoupeními?

Vintage Wine: 

No jistě, to vám řeknu úplně přesně: dva panáky, tři piva a cigáro. To je ozkoušená hladinka již po několik let a vždycky funguje parádně (smích). Nicméně za rituál se dá považovat celý náš koncert. Když máme hodně improvizací a blbnutí, stačí na sebe kývnout a přesně víme, co má přijít dál.

iZUN: Pokračujete v párty i po skončení koncertu?

Vintage Wine: Většinou ano. Musím zaklepat, že i po 12 letech, kdy bychom mezi sebou měli mít hroznou ponorku, se spolu stále dokážeme bavit, vtipkujeme a máme skvělou chemii, následující den pak těžká rána. S nikým netrávíte tolik času jako s kapelou, takže by to vždycky mělo fungovat. Jakmile to fungovat přestane, je nejvyšší čas kapelu rozpustit, protože lidi stejně poznají, když je něco jen póza.

iZUN: Neměla s tím někdy problém Vaše drahá polovička?

Vintage Wine: Řeknu to tak, že když už někdo sbalí rockového muzikanta, tak ví, do čeho jde a že to nebude úplně standardní. Takže ne, neměly s tím problém. Byly vždycky statečné. Já bych to nedal (smích).

iZUN: Blížíme se ke konci. Vzkázal byste něco studentům nebo finalistkám?

Vintage Wine: Doufám, že nevadí, když to bude trochu demoralizující. Užívejte studentského života plnými doušky, nedělejte si ze studia moc velkou hlavu, protože se ve výsledku člověk stejně věnuje něčemu jinému. Vzdělání je důležité, ale titul se přeceňuje. Hlavně žijte a bavte se, ať je ten život sranda!

iZUN: Zemědělská otázka na závěr: co si představíte pod slovem zelená?

Vintage Wine: První co mě napadne, je Irsko - to je strašně zelený! A pod pojmem Irsko míním: kalby, krásné ženské, chlast, spousta dobré muziky, cestování a moře – přesně o téhle zelené máme i písničku. Jako druhá se mi vybaví tráva a jako třetí hodně laciné pití, ze kterého bolí hlava (smích).

Pokračujeme s pětičlennou pražskou rockovou kapelou Jamaron (čti „Džamaron“), která je s ČZU propojená více než by se dalo čekat. Kapela, v čele s frontwoman Marií Dostálovou, si zakládá na srozumitelných a smysluplných českých textech, obohacených o životní zkušenosti. Na Miss Agro předvedli skvělou show. Svými chytlavými refrény rozezpívali nejednoho diváka a jejich mladistvá energie naplnila celý kampus univerzity.

iZUN: Jak jste si užili atmosféru koncertu?

Mája: Atmoška nádherná. Hlavně, že jsme ji uměli pěkně připravit, že? (smích) Počasí bych klidně ocenila teplejší, ale za to organizátoři úplně nemůžou. Akcička super! Jsme rádi, že jste nás pozvali. Je to pro nás srdcovka. Děkujeme.

iZUN: Mája studovala na ČZU Fakultu životního prostředí a Ondra Provozně ekonomickou fakultu. Je se Zemědělkou propojený i jiný člen kapely?

Ondra: Náš bubeník Vašek tu studoval asi tři týdny.

Vašek: Mně se pak rozbilo auto a už jsem nepřijel. (smích)

iZUN: Jací jste byli studenti?

Ondra: Byl jsem průměrný student, ale věřím, že vynikám v jiných oborech, než je studium.

Mája: Já bych řekla, že jsem byla student, který dobře studoval jen to, co se mu chtělo. Naštěstí mě na Životku bavilo hodně předmětů, takže jsem až na vejšce zjistila, že nejsem zas tak špatný student.

iZUN: Májo, na Instagram dáváš "Ekologická okénka". Věnuješ se ekologii i nadále?

Mája: Teď už to jde trochu stranou, ale ekologii dělám pořád. Pracuji v neziskovce.

iZUN: Takže se nevěnujete pouze kapele?

Kuba: Baskytarista Filip je jediný profesionální muzikant. 

Ondra: Jinak pracujeme všichni.

iZUN: Jaké byly vaše začátky? V kapele jste tři sourozenci (Mája, Kuba, Ondra). Hráli jste spolu už jako děti?

Mája: Začátky byly jednoduché tím, že jsme se jako sourozenci narodili. Potom tady brácha Ondra dostal nápad, že založí kapelu a může v ní brácha Kuba hrát na kytaru. Později měl ještě nápad, že bych mohla v kapele zpívat. Jako malí jsme začínali na folkloru, ale později jsme chtěli od té lidové hudby utéct za něčím, co by nás bavilo trochu více. Cesta naší kapely byla spletitá. Nehráli jsme vždycky jen rock. K tomu jsme dospěli za poslední dva, tři roky. Předtím jsem hráli pop, folk, punk. Teď jsme konečně spokojení všichni. Vlastně jsem i původně hrála na saxofon.

iZUN: Jak reagovali rodiče na založení skupiny?

Mája: Naše mamka byla nadšená. Pořád nás chválí. Taťka si, myslím, skrze nás trochu plní sen. Když jsme byli děti, poslouchali jsme Pražský výběr a trsali v pokojíčku. Je velmi spokojený, že hrajeme tuhle hudbu.

Ondra: Jsme taková family crew. Nejenže jsme sourozenci, ale jezdí s námi i celá rodina bubeníka Vaška Hejdy.

iZUN: Album Generace, které jste křtili v Lucerna Music Baru, dokonce pokřtil váš dědeček.

Ondra: Ano, on tu dnes také byl. Před chvílí tu seděl v lavici. Máme s dědou do budoucna plány.

Mája: Říkáme mu Megaděd.

iZUN: Jaký je váš zážitek z koncertu v Lucerna Music Baru?

Ondra: Skoro stejně dobrý jako z Miss Agro.

Mája: Koncerty, kam chodí jen přímo naši fanoušci, jsou o něčem jiném. Tady to byl lov o získání si publika.

iZUN: Ale povedlo se.

Vašek: Povedlo. Po koncertě za námi přišli lidé s tím, že nás v životě neslyšeli, ani jméno kapely neslyšeli, ale po dnešním koncertě se stali fanoušky, protože se jim naše hudba fakt líbí.

Mája: Jsme rádi, že jsme si mohli na ČZU zahrát, ukázat kvalitní hudbu a mezi diváky Miss Agro najít nové fanoušky.

iZUN: V roce 2021 jste jeli Tour se skupinou Wohnout, která na Miss Agro vystoupila minulý rok. Jaké to bylo?

Mája: S kapelou Wohnout jsme velcí kamarádi. Přátelství vzniklo až na Tour. Sedli jsme si lidsky a Tour si společně užili.

iZUN: Co se týče textů, píšete pouze v češtině. Máte do budoucna plány psát i v angličtině?

Mája: Můj názor je, že hudba, která teď v češtině vzniká, potřebovala nás. (smích) Přijde mi, že na českém trhu nemáme moc konkurenci. Teď jsme hráli Majálesy a je vidět, že generace česky zpívajících rockerů stárne. Je vidět, že lidé cení, že je tu někdo mladší, kdo tohle dělá.

Kuba: Zajímavostí je, že písničku O lžích a lidech jsem původně napsal v angličtině. Pak jsem ji ale přeložil do češtiny a udělali jsme ji v rockové formě. Zkusili jsme to, ale nebavilo nás hrát v angličtině, takže z toho vznikla písnička česká.

iZUN: Skladba Osudová balada má na YouTube 5,5 milionů zhlédnutí. Jak se to stalo?

Mája: To je písnička, kterou jsem s kapelou nazpívala před deseti lety. Samotnou mě udivuje, jak je úspěšná. Máme v dnešní době už úplně jiný zvuk, mnohem kvalitnější. Je pro nás neskutečné sledovat, jak ji YouTube tlačí nahoru. Dost lidí za námi chodí i se silnými příběhy. Jednou za mnou přišla slečna s tím, že se chtěla zabít a že ji tahle písnička vrátila zpět k životu.

Ondra: Osudová balada je určitě písnička, která nás posunula dopředu. Po třech letech od vydání přesáhla na YouTube 100 000 zhlédnutí a od té doby máme s každým dalším rokem o 1,5 milionů views více. Moderní technologie vyhodnotily, že ji mají lidé rádi, a tak ji nabízí dál. Nezaplatili jsme si žádnou reklamu, ani nic podobného. Lidem se zkrátka líbí a vytáhli nás nahoru. Máme s Osudovou baladou do budoucna ještě plány, takže se máte na co těšit. 

iZUN: Na kontě máte v současné době EP V obraze a alba Nahá, DOMA a nejnovější Generace. Mohli byste je v krátkosti představit?

Kuba: První čtyřpísničkové EP jsme nahrávali na elektrické bicí, kdy s námi hrál bývalý bubeník Dorian (současně český rapper). To bylo opravdu jen demo. Následovalo album Nahá. Na něm je například Osudová balada, ale z tohohle alba už skoro nic nehrajeme. To byla naše pop-folková éra. Album Doma jsem dělal doma na počítači, kromě Medvídci koušou, to je nahrané ve studiu, kde jsme nahrávali Nahou. Doma jsem dělal ještě O lžích a lidech. Remasterovaná verze je pak použitá do alba Generace. Celý zbytek alba Generace je nahrávaný ve studiu Sono Records.

Ondra: Sono Records je studio, které je špička v České republice. Nahrával v něm například David Bowie a hodně v něm nahrávají Kabáti. Tak jsme se plácli přes kapsu. Podle toho, jak jdou alba za sebou, je vidět i cesta naší hudby. To, jak jsme postupně přitvrzovali a hledali se. Až album Generace je tím, čím jsme teď.

iZUN: Máte v plánu vydat v blízké budoucnosti nové album?

Mája: Náš nejnovější singl Nepatrný ztráty je první náhled pod pokličku našeho chystaného alba.

Kuba: To album bude mít takový zvuk, že budu moct v klidu spát.

iZUN: Jak náročné je financovat kapelu?

Mája: My to děláme tak, že kolik zasadíš, tolik sklidíš. Za těch deset let jsme si nerozdělili ani korunu. Všechno dáváme zpátky do kapely, abychom mohli růst. Vidíme v tom budoucnost a chceme do ní sázet. Nechceme pustit stabilní práci moc brzy, přestože nám mnoho lidí, kteří nejsou muzikanti, říkají, že už nás to přece musí uživit. 

Vašek: Funguje to tak, že za koncert dostaneme peníze a ty následně použijeme na natočení klipu, na studio a na další podobné věci. Je to takový koloběh.

iZUN: Co vám pomohlo získat si pozornost?

Mája: Mně přijde, že je to píle. To, jak dlouho existujeme, kolik jsme vydali písniček, zlepšuje se kvalita. Je to čistá organika. Je to růst. Moje heslo zní: „Není otázkou jestli, ale kdy." YouTube nám jde dobře. Hodně dělá i vizuál kapely a také to, že je v ní mladá česká zpěvačka.

iZUN: S mladou, krásnou, českou zpěvačkou jste měli na koncertě jeden nepříjemný incident, kdy na jeho počest pojmenovali jeden z drinků.

Mája: Ano, drink se jmenuje Nešahej mi na ségru.

Kuba: To byl majitel klubu, mladý kluk. Přišel k Máje, když zpívala a začal jí ohmatávat. V tu chvíli jsem se naštval, sundal jsem kytaru a odtáhl ho z jeho klubu pryč.

iZUN: Májo, ty jsi byla v roce 2019 finalistkou Miss Agro. Jaké jsou tvé vzpomínky na soutěž? Jaké pro tebe bylo se na podium vrátit tentokrát v roli performera?

Mája: Pro mě to bylo hrozně zvláštní. Ráno jsem vstala s totální nervozitou. Normálně ve stresu nejsem, ale vrátil se mi ten stejný pocit, co jsem měla při soutěži. Tady jsem poprvé mluvila sama na pódiu, poprvé jsem byla bez kapely, v plavkách a nedokázala se ani představit. Je senzační, že jsme se tu mohli ukázat v jiném světle než já před čtyřmi lety. A já jsem to věděla, že tady budeme hrát!

Vašek: Byla to parádní akce. Parádní fanoušci. Parádní zázemí a organizace.

iZUN: Je něco, co byste vzkázali studentům ČZU a finalistkám Miss Agro?

Mája: Já bych chtěla vzkázat všem studentům ČZU a všem studentům na světě, že pokud nejde o život, jde o ... , takže se nestresujte. Buď to vyjde, nebo to nevyjde, nebo to vyjde za rok. My jsme v tom byli taky a dali jsme to, nebo jsme se na to vykašlali. Škola není všechno. Žijte sladce, mějte se krásně, milujte se a milujte kapelu Jamaron! K Miss Agro – holky, soucítím s vámi a jste skvělé, že jste to zvládly i v takové zimě.

Vašek: Já bych holkám vzkázal, že jste vyhrály všechny. Jste dobré, že si na to pódium vůbec stoupnete.

iZUN: Zemědělská otázka na závěr: Kdo je podle vás hňup?

Ondra: Já to vím. To je vykastrovaný kozel. Fešák je vykastrovaný pes a kočky se mrouskají, takže jsem v hodinách přece jen dával pozor.

Mája: A jestlipak víte, jak se jmenuje slovenská kočka, která se přestěhuje na severní pól? Eskymačka! (smích všech)