Úspěchy v netradičních diciplínách? Co třeba voroplavba?

Posádka voru Plešinec každou první sobotu v měsíci červenci vyjíždí na řeku Berounku. Trasa začíná v Dolanském mostu nedaleko Chrástu u Plzně a končí nejčastěji ve Višňové v Roztokách, což činí zhruba 60 km a týden plavení na voru. Vyzpovídala jsem pro vás kapitána voru Martina. 

iZUN:

iZUN: Proč jste se rozhodli postavit vor a kdy to bylo?

Tak chodili jsme podél řeky na výlety pěšky a byli jsme z toho unavení, tak jsme si jako studenti „lesárny“ řekli, proč nepostavit vor a nejet po řece. Byl to jen takový nápad. Je to pět, šest let nazpátek. A od té doby jezdíme každý rok ve stejný čas na řeku Berounku a týden strávíme na palubě našeho voru. Máme tam všechno - vařič, jíme ryby, co ulovíme, nějaké konzervy a pijeme pivo. Jako všichni vodáci chladíme pivo přivázané za vorem. Prostě pohodička. Spíme, jak se dá – na stole, lavici, zemi.

iZUN: Měli jste v minulosti nějaké zkušenosti se sjížděním řeky? Kajak, raft?

Vůbec ne. Ani jedinkrát.

iZUN: Jak to hodnotí vaše okolí? Jaké jsou reakce?

My jsme taková atrakce. Když nás okolní lidé vidí, tak se většinou smějí. Mávají nám, občas někoho vezmeme na palubu. Když jsme začali jezdit, tak nás nikdo neznal. Teď už nám dělají rezervaci v hospodách podél řeky a máme své VIP parkovací místo pro vor.

iZUN: Jak se takový vor ovládá?

Pomocí pádel, bidel. Večer vyhodíme kotvu a je to. Když sjíždíme splavy, tak stojíme ve vodě a vor přešoupneme prostě po splavu dolů. Někdy to nejde jen tak snadno. Když se to „zašprajcne“ a musíme vor nadzvednout, aby se uvolnil. Potom každý jásá po těžce vydřené práci.

iZUN: Stal se vám nějaký větší karambol, rozbili jste někdy vor?

To nejde rozbít (smích). Je to všechno z pevného materiálu, to nejde ani převrátit, natož pak rozbít. Pod celým vorem je železná traverza a plave to na barelech se vzduchem. Jednou se nám ale stalo, že jsme se zasekli o dno, jelikož tam bylo málo vody a půl hodiny jsme s vorem „lomcovali“ a snažili se ho rozhýbat. Není to sranda. A to je nás tam kolem deseti chlapů.

iZUN: Řekl jste, že vás je na palubě běžně okolo deseti, dvanácti, jaká je vůbec maximální kapacita?

No, jednou nás tam bylo sedmnáct, a to jsme seděli po celé podlaze a úplně všude a ještě pořád jsme neměli nohy ve vodě. Takže to nelze jen tak potopit.

iZUN:

iZUN: Inspiroval se vaším nápadem někdo jiný?

Inspiroval asi ne, ale úplně náhodně jsme potkali partu lidí, kteří mají podobný vor jako my a na palubě několik muzikantů. Od té doby jezdíme společně a letos poprvé za financování ČZU pořádáme společně festival Country a Bluegrass nad Berounkou. Festival se uskuteční 1. června od jedenácti hodin dopoledne na levém břehu Berounky v tábořišti U Potůčků. Je to nedaleko obce Hlince.                                                

Více o festivalu zde.

iZUN: Proč jste se přihlásil do soutěže „Moje divné hobby“ a doufal jste ve vítězství?

Tak byla tam samá zvířata, tak jsem zavolal kámošům s nápadem přihlásit tam náš vor. A tak jsem to udělal. Upřímně řečeno, většina osazenstva paluby jsou spolužáci z „lesárny“, tak nebylo tak těžké získat hlasy.

iZUN: Co plánujete udělat s výhrou?

Tak my pijeme pivo. Tudíž za půlku výhry koupíme pivko a vypijeme to společně u kolejí a za zbytek koupíme pivko na vodu a vypijeme to tam. Takže se podělíme.

iZUN: Máte do budoucna ještě jiné plány ohledně vybudování nevšedních plavidel?

No, tak až náš vor ztrouchniví a rozpadne se, tak vybudujeme nový. Myslím, že teď už se tohoto koníčku nedokážeme vzdát. To už je tradice.

iZUN: Nějaká zajímavá historka z cest?

No, tak ono je to pořád zábava. Taková ta chlapská. O tom tady radši nebudu mluvit, to se nehodí.