V menze nám od nového semestru budou vařit roboti!

Na úvod nám dovolte krátkou exkurzi do systému, jak menza funguje. Peníze, které provozovatel dostane z každého vydaného jídla, jsou rozděleny na dvě části. První z nich - přímé náklady na prvotní suroviny - platíme my jako studenti. To znamená, že částka, kterou zaplatíme z naší karty u pokladen, je přímá cena za suroviny, které dostaneme na talíři. Druhá část platby je státní příspěvek na naše stravování. Je to částka, která musí pokrýt náklady na zpracování námi zaplacených surovin, náklady na personál, vodu, elektřinu, úklid, nádobí a tak podobně. V případě nás jako studentů je tato částka hrazena ministerstvem školství, pro zaměstnance je placena univerzitou. Můžete si ji snadno spočítat, pokud odečtete cenu jídla pro studenty a pro cizí strávníky - do tohoto okamžiku to bylo 38 Kč na každé vydané hlavní jídlo.

A právě tato částka byla hlavním kritériem v proběhlém výběrovém řízení. To se uskutečnilo prostřednictvím elektronické aukce, kdy se jednotlivé firmy přebíjely v tom, jak levně jsou schopní jídla uvařit, tj. jaká bude požadovaná částka od školy (nebo ministerstva) na plošný příspěvek za každé vydané jídlo.

Už se vám někdy stalo, že jste dražili nějakou věc na Aukru a chtěli jste ji tak moc, že se vás zmocnilo šílenství a přihazovali jste tak vysoké částky, že už by bylo lepší si tu věc koupit v obchodě za rohem? Tak přesně tak tato aukce vypadala. Ze současných 38 korun se totiž vítězná firma dostala na neuvěřitelných 9 korun 80 haléřů. A firmou, která touto částkou aukci vyhrála, je Eurest s.r.o.

Eurest vyhrál výběrové řízení na provozovatele menzy. Co bude dál?

Co to pro nás znamená jako pro strávníky?

Připravili jsme několik možných scénářů:

1) Vítězná firma to vzdá. I když jsou podmínky závazné, škola z ní může vyrazit maximálně půl milionu korun pokuty. Následně bude nové výběrové řízení.

2) Firma to nevzdá. Všichni oslovení odborníci na gastronomii se shodují v tom, že za necelých deset korun není možné suroviny dopravit, zpracovat, uvařit, dát na talíř a ještě ho potom umýt. Nemluvě o nákladech na plat minimálně tří kuchařů, dvou pokladních, pěti slečen, co nám ho vydají, několika uklízeček, co to pak po nás uklidí, a manažera, který bude hlídat, aby se to opravdu stalo. Plus alespoň nějaký zisk firmy. Jak z toho ven? První možnost je sice elegantní, nikoli však legální. Pokud se firma domluví s dodavateli, že jim naúčtuje za kilo kuřecích prsou v běžné ceně osmdesát korun trojnásobek a o rozdíl se podělí, je situace zachráněna. Bohužel to ale zaplatíme my studenti na talíři, protože platíme pouze přímé náklady na suroviny a normálním způsobem na nás nesmí provozovatel vydělat.

3) Další variantou je fatální zdražení cen jídla pro studenty na cca dvojnásobek současného stavu. Musíme si uvědomit, že doteď měla Dora Gastro na každé jídlo přibližně 68 Kč (30 Kč od nás, 38 Kč od školy), v tuto chvíli by stejné jídlo musela udělat za 39 Kč (30 Kč od nás, 9 Kč od školy). Slovy z "Jistě, pane premiére": Zdražovat se bude - a hodně.

Poslední variantou (nabídnutou v nadpisu článku) je zrušení personálu, zakoupení robota s osmi chapadýlky a snížení nákladů na personál. Ani to nás však od zdražení nemůže ochránit. O kolik? To ukáže čas...