Ve více lidech se to lépe táhne... pokud nejde o zápočet

U nás na PEFce vypadá zadání zápočtové práce zpravidla (to jest v 95% případů) následovně:"Ve skupinách po pěti lidech vytvořte, odevzdejte a odprezentujte powerpointovou prezentaci na DOPLŇTE SI TÉMA". Zbylých 5% tvoří wordové dokumenty na 5-8 stran, samozřejmě ve skupině. Pominu absurditu toho, že powerpointová prezentace je naprosto neoriginální a banální zadání, kterým si většina vyučujících ulehčuje práci s vymýšlením. Ale proč mám zápočet, tedy zcela individuální hodnotu, získávat ve skupině??? Je to fér, když vyučující prakticky nemá možnost zjistit, kdo ze skupiny se flákal a kdo to oddřel?

Na druhou stranu, nebýt těch cca čtyřista sedmdesáti pěti skupinových prezentací, které jsem za své studium realizoval, těžko bych k dnešnímu článku sebral materiál. Práce ve skupině je totiž nevyčerpatelným zdrojem zkušeností s lidmi, které ve skupině buď chcete, nebo opravdu velmi nechcete.

Snaživý mimoň
To je ten člověk, který má spoustu energie, srší ze sebe nápady, návrhy, poznámky a připomínky. A to je všechno super. Bohužel se nezřídka stává, že tento člen týmu tak úplně přesně nepochopil, kde je v úkolu jádro pudla, takže vždycky udělá něco trochu jinak, než je potřeba. Nicméně je pracovitý a jako takový v týmu velmi cenný. Navíc při prezentaci mluví s takovou kadencí, že se vyučující nemá šanci dostat ke slovu. A to se hodí.

Dříč
Takové mám moc rád. Nejdříve si precizně ujasní, co má udělat a následně to opravdu SPLNÍ. Dokonce vám to pošle dřív než o půlnoci v předvečer prezentace. Jeho slidy dávájí smysl, jeho citace a reference jsou neprůstřelně uvedeny v citačním standardu Harvard a ještě si dá práci s designem pozadí. Jako jeden z mála si navíc pamatuje, co má v prezentaci, a proto při vystoupení mluví na čas a s přehledem.

Komunista
Všichni ho známe. Sám dělá hovno, výsledek práce by chtěl sdílet a ještě má blbý kecy. V angličtině se pro takového vocasa používá termín „slacker“, což by se kostrbatě dalo přeložit jako „prověšenec, ten, co vlaje za skupinou, nechává se táhnout“. Nicméně termín „komunista“ mi přijde daleko přesnější už jen díky tomu, že mám vždy automaticky chuť načůrat takovému člověku do bot, stejně jako reálnému nositeli tohoto označení. Jelikož jsme však na akademické půdě, většinou se omezím na to, že prdelí nehnuvšího komunistu prostě nepodepíšu pod seminárku.

Duch
Vždycky se ve skupině vyskytne přinejmenším jeden člen, o němž sice víte, že nejspíš něco dělá, ovšem s úspěchem dokážete zpochybnit jeho existenci. Na porady nechodí, v komunikacích se neúčastní, profilovku nemá a jediný jeho životní projev byla odpověď na vaši hodinu trvající poradu na messengeru o rozvržení práce, kdy vám napsal:"Ok". Nicméně jeho část se ve sdíleném souboru v den prezentace opravdu nalézá a duch sám se zjeví pět minut před začátkem vašeho vystoupení.

Ten, co si to vezme na triko
V každé grupě se nakonec najde nešťastník, který jediný poctivě chodil do školy, povětšinou dával pozor, pečlivě četl zadání a ví, jak má seminárka vypadat. Proto na úvod přednese souputníkům projev ve zkratce shrnutelný do věty: „Udělejte, co vám zadám, pak mi to pošlete, na prezentaci při otázkách držte hubu a bude to dobrý.“ Za přispění dříče, mimoně a ducha svatého se zápočet nakonec podaří získat a může se čile pokračovat do dalšího semestru...kde už čeká další powerpointová prezentace.